Recenze pro platformu PlayStation 4 (strana 3 z 34)

Jmenuji se Holmes. Henry Howard Holmes. Žiji v Chicagu a právě jsem si otevřel hotel. Jste srdečně zváni. Všichni. A řekněte to i svým známým! Přivítám ve svém hotelu královsky všechny, kdo dorazí. O to už se postarám!

Cítím určitou povinnost na začátku každé recenze libovolné hry se Sonicem v hlavní roli zrekapitulovat, jak to s modrým ježkem vlastně historicky bylo. Sega se ale zásadně zasadila o to, že jste podobná resumé četli v posledních letech několikrát, a tak je retrospektivní okénko poněkud zbytečné. Naopak se možná sluší připomenout, že to není minulost, díky které Sonica vytahujeme na světlo světa tak často, ale současnost, kterou bych antidatoval někam k roku 2020, kdy vyšel film s Jimem Carreym v hlavní roli. Možná i díky němu nedávno vyšla v lecčem revoluční hra, o které se v posledních dnech tak často mluví.

Nestává se asi moc často, aby v dnešní době někdo popsal hru slovy, že jako by patřila do generace Xboxu 360 a myslel to pozitivně. Co si budeme povídat, retro titulů všech možných stupňů kvality je na trhu spousta, v naprosté většině si ale pod tímto označením hráči i vývojáři představí hry mnohem starší. Stačí se podívat do obchodů. Přesto se musím přiznat, že pustit se do střílečky z pohledu třetí osoby s lineárně vystavěným světem rozděleným do oddělených úrovní pro mě bylo větším výletem do minulosti, než jsem původně očekával.

KT Racing, dříve Kylotonn, měli sedm let na to, aby z nepříliš oceňované herní série WRC vybudovali úspěšnou značku. Jejich snahy vrcholí labutí písní WRC Generations. Jak dopadla?

Hry vydávané pod značkou LEGO nejsou na herní scéně žádnou novinkou. Spoustu z nich lze považovat za kultovní klasiky, avšak nám známé série z drtivé většiny využívají kostičky pouze jako způsob, kterým je vystavěno prostředí hry, nikoliv jako hlavní herní mechanismus. LEGO Bricktales je opakem – člověk, který očekává adventuru ve stylu Indiana Jonese nebo Star Wars, bude rychle vyveden z omylu. Klíčem k úspěchu je nejenom kreativita, ale i logické myšlení, jelikož stavění pomáhá řešit všelijaké rébusy.

Po čtyřech letech se vrací bůh války Kratos a jeho syn Atreus, aby ukončili své putování severskou mytologií. Jde o stejnou pecku jako tehdy?

Rok se s rokem sešel a je nejvyšší čas se vrhnout na nová bojiště. Letošní Call of Duty od Infinity Ward toho neslibuje málo a laťku má od minula nastavenou taky setsakramentsky vysoko. Dodnes totiž miliony hráčů brázdí Calderou ve Warzone, která na základech staršího bratříčka dnes recenzované hry dokázala postavit jednoho z nejsilnějších hráčů na battle-royale scéně. Podaří se tvůrcům i tentokrát překročit svůj multiplayerový stín?

Pamatujete si původní Telltale Games? Studio, které v letech 2012-2018 chrlilo své notně šablonovité hry rychleji, než se dnes ve Velké Británii střídají premiéři? Studio, jenž našlo vlastní svěží recept na příběhové adventury, který pak ovšem opakovalo až do svého doslovného zemdlení?

Kterákoliv ze sportovních her se často setkává s kritikou, že se ročník od ročníku vůbec neliší. Jenže většinou taková slova přicházejí od lidí, kteří se sportovním titulům věnují buď zcela okrajově, a nebo je v nejlepším případě vůbec nehrají. NHL 23 však naplňuje něco, co často pravdou nebývá – změn je skutečně minimum, i když jsou všechny k lepšímu.

Portugalští Saber Porto se vracejí do pouští s dalším herním Dakarem. Stojí nová éra v Saúdské Arábii za návštěvu, nebo se z pouštních dun vracím pouze s pusou plnou písku?

Naposledy se scházíme u recenze FIFA od EA, příští rok už z dveří vydavatelství vyjde jen EA Sports FC, a jen samotná fotbalová federace ví, jestli, kdy a jak se slavná značka vrátí. Jak se však povedlo napsat poslední notu fotbalové árie? Zazní nám v uších spíš lahodný svist míče tancujícího v brankové síti, nebo zvonivá rána tyčky a zklamané povzdechnutí publika?

Britské studio Frontier Developments, stojící za Planet Zoo nebo sérií Jurassic World, dostalo nelehký úkol. Vyvinout zbrusu nový sportovní manažer založený na velmi hodnotné licenci Formule 1. Místo spinosaura nebo žirafy se vám tak po obrazovce bude prohánět Verstappen nebo Bottas. Jak se s výzvou popasovalo?

Abyste se stali svatým, musíte být po celý život věrným služebníkem církve. To s sebou ovšem nese jistá rizika – svatý Vavřinec údajně skončil ugrilován, svatého Edmunda svázali ke stromu, prošpikovali šípy a pak pro jistotu ještě zbavili hlavy, no a svatý Cyriak pro změnu přišel o všechny končetiny. A hlavu mu pak samozřejmě sťali taky, protože tradice se mají udržovat.

Budoucnost lidstva, tak jak si jí představují kreativci, může být všelijaká. V některých případech se mluví o přelomových vynálezech, které naší civilizaci posunou na další technologickou úroveň, v Rollerdrome se ale počítá s tím, že se zábavní průmysl pokřiví natolik, že lidé budou hltat krvavé zápasy a boj o holý život. Zatímco v Hunger Games se bojuje v aréně, kde musí „hráči“ pracovat s tím, co najdou, Rollerdrome na to jde trochu po gladiátorsku. Soutěžícím dá do rukou zbraně, na nohy trekové brusle, vrhne je do skateparku a proti nim postaví všemožné nepřátele.

Když Devolver Digital na své červnové akci představil jenom několik málo her, možná jsme byli překvapeni – ať už tím, že jsou jen čtyři, nebo tím, že všechny vypadají naprosto skvěle. Mým největším favoritem bylo Cult of the Lamb, které vypadalo naprosto parádně. Krásná malovaná grafika a roztomilá zvířátka se během chvíle přeměnila na kultisty, kteří uctívají své jehně – a to zase využívá jejich bezmeznou lásku. Už trailer lákal na nevšední kombinaci budovatelské strategie a rogulike žánru a já jsem si zkrátka musel hru zapsat na svůj wishlist.

Legendy se vrací! Zarytí fanoušci TV Šlágr si pod tímto názvem vybaví stejnojmennou a děsivě děsnou kapelu známého moderátora Petra Šišky, my se však dnes mrkneme na zoubek arkádové závodní sérii, která nám dělá společnost již dlouhých 17 let. Začalo to kdysi v roce 2005 s MX vs. ATV Unleashed na PlayStationu 2, pokračovalo přes pravděpodobně nejúspěšnější éru v čele s dílem Reflex na PlayStationu 3, no a na aktuální MX vs ATV Legends fanoušci čekali poměrně dlouhé čtyři roky. Stálo ovšem čekání na „legendu“ za to? Inu…

Letos v březnu jsme vám přinesli recenzi barevného titulu OlliOlli World. Jakožto podobnými hrami nedotčeného multiplayerového hráče mě OlliOlli naprosto okouzlilo a ježdění napříč malebným světem za doprovodu triků mě strašně bavilo. O vývojářích z Roll7 nebylo několik měsíců vůbec slyšet a zdálo se, že se po vydání zkrátka posouvají dále a připravují si další projekt, který tentokrát vzniká pod plnou podporou vydavatele Take-Two. Avšak opak byl pravdou.

Fanoušci králičího šílenství už netrpělivě vyhlížejí Mario + Rabbids Sparks of Hope, Ubisoft se ale rozhodl zájem přiživit také západním vydáním původně čínské party hry Rabbids: Party of Legends. Jde o ideální gaučovou kratochvíli, nebo není náhodou, že jste o hře možná vůbec neslyšeli?

Jen málokterý hrdina má takovou šanci na okamžitou lásku hráčů, než opuštěná kočka. Právě na to sází Stray. Jde ale jen o geniální reklamní krok, nebo dokáže čtyřnohý hrdina nabídnout chytré okořenění hratelnosti?

Bojové hry mají od nepaměti svou základnu fanoušků, která každoročně očekává nějaký výrazný zářez na pažbě. Loni se všichni dočkali hned několikrát, když světlo světa spatřily tituly jako Guilty Gear Strive nebo omlazená verze Virtua Fightera. Letošek sice nenabízí podobně velká jména, ale mohl by být také úspěšný i díky hře, kterou si na paškál beru v následujících odstavcích.

V životě existuje jen málo jistot. Jednou z nich ale je, že každý nový herní tenis posouvá hranici zoufalství žánru ještě o krok dál.

Málokdy se stane, že bych neměl hře co vytknout. Předpokládám, že to máte stejně. Těch subjektivně dokonalých titulů asi každý hráč několik vyjmenovat zvládne, po krátkém zamyšlení ale jistě většina z nás dokáže poukázat na něco, co se vývojářům na sebeoblíbenější hře ne úplně povedlo. Jindy je to ale těžké. Mohl bych se třeba postavit na hlavu, ale směrem ke Cuphead prostě nemůžu vyslovit cokoli negativního. Takže není divu, že jsem přídavek s názvem The Delicious Last Course už z dálky netrpělivě vyhlížel. A že jsem se načekal.

Žánr beat-em up se největší oblibě těšil v průběhu devadesátých let minulého století. Nyní se však otevírá brána do Dimenze X, ze které snad na všechny myslitelné platformy přichází Želvy Ninja z minulosti. Vzpomene si na ně ještě někdo? Nebo zůstanou uzamčeny pouze v našich vzpomínkách z dětství?

Jak ten čas letí. Už je to více než rok, co jsem ve společné recenzi s Kubou psal, že vidím v Outriders potenciál. A vida, hra po patnácti měsících ve vysoce konkurenčním prostředí stále běží. Udržela si dostatek hráčů, dostala několik menších updatů, před koncem minulého roku také vydatnější bezplatné rozšíření New Horizon. No a teď přišel čas na první placené DLC s názvem Worldslayer. Kam se hra za dobu své existence posunula?