Recenze Stray, splněného snu milovníků koček | Kapitola 2

VE TMĚ TMOUCÍ

V čem Stray exceluje? Za mě je to určitě design světa. Špinavé kyberpunkové město na vás dokonale dýchne svou beznadějí. S citem modelovaným uličkám, bytům i průmyslovým oblastem prostě věříte, že se v nich v určitý moment zastavil čas a od té doby chátrají, s výjimkou pár ostrůvků naděje, kde obyvatelé ještě drží prostor ve stavu vhodném pro život. V určité momenty se navíc hratelnost trochu otevírá a vy máte možnost prozkoumávat město i vertikálně. Domy, římsy a střechy nahuštěné na sebe sice nejsou úplně dokonalým lezeckým hřištěm, minimálně ale působí velmi efektně a na první pohled kompaktní oblastem dodávají výrazně větší možnosti průzkumu.

Vedle toho je třeba vypíchnout i řadu detailů a možností, které autoři ze studia BlueTwelve ústřední kočce vetkli. Kromě činností klíčových pro postup příběhem, jako je pohyb po světě nebo interagování s předměty, může dělat věci, které… kočky prostě dělají. Hned na úvod můžete podupat ocas nebo nabančit vašim kočičím společníkům, později pak pijete z louží, škrábete dveře, gauče, koberce, otíráte se o nohy přátelských robotů, shazujete plechovky z polic, lezete do krabic, nebo si můžete odpočinout v měkkém pelíšku, přičemž po probuzení začne hrdina hlasitě příst a majestátně se protáhne. Každému, kdo má nějakého kočičího společníka doma, musí při takovém pohledu poskočit srdce, a protagonista díky tomu působí jako celkem obyčejná kočka, i přesto že po zbytek času řeší matematické rébusy. Dokonalou tečkou je tlačítko určené pro mňoukání. V závislosti na něm je tak váš hrdina mlčenlivý, nebo naopak ukecaný živel.

Výborný je audio design. Zaujme třeba dramatický elektronický soundtrack, hra zároveň umí přitlačit na pilu v momentech, kdy hrozí nějaké nebezpečí a příjemné mrazení umí vyvolat třeba statická elektřina při práci se zdroji napájení. Zvuk také často podtrhuje to, že Stray umí být až překvapivě temná a depresivní podívaná.

i Zdroj: Hrej.cz / Tadeáš Pepř

Co bych naopak Stray vytknul? Kromě zmíněného rozvleklejšího prostředního aktu je to trochu nevyvážená grafika. Většinu času jde o přenádhernou podívanou s detailními a propracovanými lokacemi, zářícími neony a pečlivě modelovanými roboty. Především vegetace v úvodu a některé konkrétní části ale vypadají značně zastarale. To také platí pro trochu kostrbaté animace dvounohých postav (kočky jsou v rámci možností perfektní) a hodně nespolehlivou fyziku předmětů v prostředí, které mají tendenci divoce létat tam a zpátky. Po lokacích se jich přitom povaluje opravdu hodně.

Obecně slabší je i vyprávění, které se ve vás snaží vyvolat hlubší emoce, většinu času se ale spíše necháváte vézt a místo budování hlubších vazeb ke světu nebo jeho obyvatelům vás zajímá blaho hlavní kočky.

PŘÍŠTĚ S OBOJKEM

Stray není příliš dlouhá, ani příliš obtížná hra. Naopak je většina hádanek velmi jednoznačná a jednoduchá. O to ale při průchodu světem až tak nejde. Tohle kočičí dobrodružství chce totiž nabízet hlavně melancholický a umělecký zážitek, což se mu daří prakticky na jedničku. Do světa špíny a beznaděje přichází hebký čtyřnohý tvor jako spása. Vy si ale spíše než kočičího mesiášství budete užívat cupitání po římsách a typickou kočičí hravost.

Za cenu necelé tisícovky korun jde o docela adekvátní porci zábavy, v případě nabídky vyšších úrovní PlayStation Plus bych pak Stray označil za jasnou volbu, kterou by neměli minout i ti, kteří jinak ke kočkám nechovají žádnou zvláštní lásku. Nejde o žádnou přelomovou záležitost, svým hrdinou je ale v mnoha ohledech unikátní a kočičí obsazení díkybohu nevyužívají jako protiváhu slabších herních kvalit.