Recenze NHL 23, sportovní hry, která poslouží jako příklad škarohlídů | Kapitola 2
Seznam kapitol
Kterákoliv ze sportovních her se často setkává s kritikou, že se ročník od ročníku vůbec neliší. Jenže většinou taková slova přicházejí od lidí, kteří se sportovním titulům věnují buď zcela okrajově, a nebo je v nejlepším případě vůbec nehrají. NHL 23 však naplňuje něco, co často pravdou nebývá – změn je skutečně minimum, i když jsou všechny k lepšímu.
Nejčastěji skloňovanou novinkou byly během uvádění nového NHL pokročilé animace hráče ve chvíli, kdy v pádu nebo na poslední chvíli zkouší vyřešit situaci s pukem. Animace se opravdu objevuje, a jakmile na ni narazíte, příjemně překvapí. Skvěle zapadá do reálného průběhu hry, ale jde o takovou drobnost, že jsem na ni po desítkách hodin hraní narazil dvakrát (jeden případ se tu někde kolem motá v podobě GIFu). Rozhodně tak nejde o něco, o čem bychom psali domů mamince dopisy. Podobný dopad přitom mají snad všechny novinky v NHL 23.
Vývojáři se chlubí možností promítat projekce na ledovou plochu, jak to známe z moderních stadionů, ale opět – jde o maličkost, kterou stejně po pár zápasech přeskakujete zcela automaticky a ani ji nevnímáte. O něco větší radost udělají oslavy při výhře poháru, jelikož nově můžete zvolit například prvního hráče, který si pro pohár přijde a následnou formu oslav. To samé platí pro asistované doporučování strategií, jež se smrklo na prosté: „Vedeš pár minut do konce? Nabízíme stáhnout obranu. Prohráváš pár minut do konce? Nabízíme víc riskovat.“ Věc, kterou klasický hráč dělá automaticky na dvě kliknutí, a nováček si ani nevšimne rozdílu. A to je vlastně všechno.
A TEĎ ZPÁTKY K NHL 22
Všechno ostatní pak vypadá, jako by se od minulého roku vůbec nezměnilo. Je přitom jedno, kterým směrem se podíváte. Když se vydáte do režimu kariéry, nejenže je stejný celý systém, postup, průběh, ale dokonce i úvodní video. V HUT zůstalo všechno úplně stejně, dokonce i rozložení jednotlivých dlaždic. To samé pak platí pro CHEL, kde je totožné vše od způsobu levelování, přes možnosti oblékání až po samotné hraní.
Všechno, co nespadá do odstavců z úvodu recenze, je úplně, ale úplně identické. Když si přitom uvědomíme, o jaké drobnosti ve výčtu šlo, musíme s rukou na srdci uznat, že se toho nezměnilo příliš mnoho. Pokud by některý škarohlíd hledal příklad, jak jsou sportovní hry pořád úplně stejné a jde jen o způsob, jak z hráčů každý rok vymámit peníze za novou hru, NHL 23 bude sloužit jako příklad do vitrínky.
Je přitom nutné jedním dechem dodat, že NHL 23 je skvělým hokejem. Hraje se parádně, je zábava prokousávat se jak kariérou, tak online režimy, ale člověk pokaždé čeká něco trochu navíc. Něco drobného v hratelnosti, aby se přinutil „znovu učit“. Něco drobného v herních režimech, aby měl alespoň na chvíli co objevovat, než se vrátí ke svému oblíbenému módu. Něco drobného, proč by si člověk obhájil, že opět v říjnu platí plnou cenu a nebylo mu to líto dřív, než se stihne poprvé nepřipojit do CHEL. Prostě tak, jak to dělají ostatní sporty.
Jistě není žádná legrace spravovat obsah, který stále nabízí neskutečnou škálu licencí, ať se bavíme o hráčích, ligách (nechybí ani česká extraliga), stadionech, značkách, u hokeje, který má v celosvětovém měřítku jen zanedbatelnou hráčskou základu v porovnání s americkým fotbalem, fotbalem či basketbalem. Tým stojící za NHL je nepoměrně menší jak velikostí, tak důležitostí, a já mám vždycky pochopení, že se neobjevují nové režimy jak na běžícím páse. Ale s NHL 23 už vývojáři zašli příliš daleko, nebo spíš… nepopošli nikam.
Verdikt
NHL 23 je ročníkem, který za dlouhou dobu přinesl vůbec nejmenší posun oproti předchozí generaci. Máme tu příchod hokejistek, máme tu cross-platform, máme tu pár dalších drobností. Pokud ale netoužíte bojovat v HUT nebo vás skutečně nepálí aktuálnost soupisek, není prakticky žádný důvod přecházet od minulého ročníku. Výborný hokej, který se nám zaseknul na místě. A to je málo, ani písnička od Kasabian v soundtracku to nezachrání. Jestliže zvažujete přechod z NHL 22, z hodnocení si ještě bodík odeberte.
