Recenze Matchpoint - Tennis Championships, dalšího katastrofického pokusu o tenisovou hru | Kapitola 3
Seznam kapitol
V životě existuje jen málo jistot. Jednou z nich ale je, že každý nový herní tenis posouvá hranici zoufalství žánru ještě o krok dál.
Výměny tak postrádají elementy taktiky nebo skillu. Je extrémně jednoduché naučit se pálit tam kam chcete, navíc se nemusíte starat o pohyb, který z větší části zařizuje hra sama. I přes to všechno ale čas od času vysvitne paprsek zábavy. Díky zmíněným solidním animacím totiž klání na kurtu občas vypadají docela tenisově, efektní prohozy, dobře načasované kraťasy nebo technické obstřelování soupeře čas od času vykouzlí úsměv na tváři a ovládání je alespoň docela responzivní. Čas od času ale přijde tradičně krkolomné nerealistické pinkání ze strany na stranu, kde soupeř tahá jeden zázračný odpal za druhým, které zase dojem zkazí.
Autoři se také výrazně chlubí velkou novinkou v podobě silných a slabých stránek soupeřů. Už jsme si naznačili, že jinak hrají všichni tenisté navlast stejně, systém slabin a výjimečností, které odhalujete během zápasu, by jim ale měl dát patřičnou individualitu. Při výměnách tak pravidelně zjišťujete, že se tenhle konkrétní soupeř hroutí v krizových situacích, tenhle přidává na intenzitě s delšími zápasy a tak dále. V praxi je ale celkem očekávaně systém úplně zbytečný, jeho vliv vůbec nepoznáte a navíc se umělá inteligence vůbec nechová adekvátně. Soupeř, který má problémy s reflexy při hře na síti, třeba stále zkoušel volej. Je to škoda, samotný tenis má totiž docela dobře nakročeno. Základní systém by ale bylo potřeba prohloubit.
TENHLE KURT POTŘEBUJE POKROPIT
Hru rozhodně nezachraňuje ani ohyzdná a zastaralá grafika, a především naprosto tristní prezentace. Zaujmou docela pohledné stadiony s licencovanými sponzory (proč jejich vybavení nemůžete oblékat v kariéře upřímně netuším). V roce 2022 mě ale zaráží jen velmi jednoduché prostřihy, naprostá absence cutscén počínáním hráčů mezi výměnami, nulové emoce, žádná intra nebo outra, žádné oslavy předání trofejí… Virtua Tennis 3 v roce 2007 působil jako mnohem pestřejší a živější hra, a tohle uměl lépe i Tennis World Tour, na kterém jsem jinak nenechal nit suchou.
Korunu tomu nasazuje příšerný komentář, který je možná ještě odfláklejší, než zbytek hry. Komentátor většinu času zarytě mlčí, jednou za pár gamů ale vytáhne naprosto náhodnou floskuli podlamující kolena i tomu nejotrlejšímu hráči. Když soupeř za stavu 6:0, 5:0 konečně získal na svou stranu alespoň jeden gam, dozvěděl jsem se, že jsem přišel o rozhodující hru a teď pro mě bude velmi těžké převrátit výhru na mou stranu. Asi vás nepřekvapí, že to zas tak horké nebylo. Co mě navíc mrzí, komentář nejde vypnout aniž byste zároveň umlčeli umpirového rozhodčího hlásící stav. To je další naprosto bizarní volba. Na možnost jestřábího oka mimochodem zapomeňte.
Bonusem je, že se i na Xboxu Series X hra nepříjemně kouše a především opakované záznamy se potýkají s podivnými technickými problémy. Alespoň ty načítací obrazovky jsou docela svižné.
Verdikt
Další z řady příšerných tenisů. Obsahově chudý, odfláklý, ošklivý, s naprosto zoufalou kariérou plnou designových přešlapů. Paradoxně se mu daří jen s celkem pohlednými animacemi a čas od času dokáže vytvořit alespoň trochu tenisovou podívanou.