Recenze konzolové verze multiplayeru Call of Duty: Modern Warfare 2 - pokračování v nejlepší formě | Kapitola 2

Samotný multiplayer obsahuje kompetitivní i kooperativní herní režimy. Kromě standardních módů, jako jsou Free for All, Team Deathmatch, Domination, Kill Confirmed či Search and Destroy, zde najdeme i trojici větších kooperativních misí nebo módy Ground War či Invasion. Musím si trošku postěžovat na fakt, že některé mapy se pro klasická klání typu týmového deathmatche úplně nehodí. Z desítky map, k těmto účelům určeným, mi sedla větší polovina a u těch ostatních jsem přemýšlel, co je na nich vlastně špatně. Dle mého názoru jsou některé nich až příliš rozlehlé nebo zbytečně členité, a v režimech 6v6 se často stává, že po respawnu běhám jak zběsilý a hledám soupeře, který mě pak z nějakého polorozbořeného okýnka v klidu odpálí. 

Ty tam jsou plastové zvuky Cold Waru či druhoválečné cinkání

Ground War nabízí souboj dvou velkých týmů o území a je zde možné ovládat i vozidla (tanky, čtyřkolky, obrněnce či trucky nebo helikoptéry). V Invasion, jak již sám název napovídá, se hráč bude muset probojovat skrze boty v předem připravených mapách a plnit dané úkoly. Invasion je také nejlepší způsob, jak levelovat zbraně, protože právě v tomto módu získáváte nejvíce zkušenostních bodů. Novým režimem budiž Prisoner Rescue, kde musíte v týmu zachránit rukojmí a pokud možno přežít, jelikož zde nefunguje respawn. Tím největším překvapením však pro mě byl 3rd Person Moshpit, což je režim viděný skrze třetí osobu, obsahující všechny klasické herní módy. Hraje se velmi dobře a střelba opět funguje skvěle. Pokud máte zbraň se scopem s násobným zvětšením, při zamíření se vše přepne do first personu a střílíte tak, jak jste zvyklí. 

Mezi velké klady musím zařadit i grafiku a plynulost hry. Hra je viditelně detailnější (hraju na PlayStationu 5) a nasvícení scén a map, včetně oslňování sluncem působí velmi dobře. Vše se svižně hýbe v 60fps a velmi mě potěšil fakt, že ihned v den spuštění multiplayerové části bylo možné nalézt optimální nastavení hry pro jednotlivé platformy. Osobně jsem si přenastavil jak FOV (field of view), tak i některá ovládací schémata, která jsem měl zažita z Warzone či staršího Modern Warfare. Podpora adaptivních triggerů u DualSense ovladače je také přítomna a dokáže zprostředkovat kýžený rozdíl mezi jednotlivými zbraněmi.

Podobně kvalitně jsou zde zpracovány i zvuky. Až už jde o štěkání té či oné zbraně, bouchání nebo řinčení, vše je zpracováno s citem pro autentičnost. Ty tam jsou plastové zvuky Cold Waru či druhoválečné cinkání garandů. Možnost nastavit si intenzitu slyšitelnosti kroků, na které jsem si u betaverze nemohl pořádně zvyknout, je pro mne vítaným bonusem. Najdou se však i nějaké ty mouchy, kterých se ani aktuální Call of Duty nezbavilo. Nemožnost se pohybovat v menu při matchmakingu rozhodně nepotěší. Pády hry jsem první dny připisoval přeplněnosti serverů a do hladkého chodu měly doopravdy daleko. Informační tabulky na konci zápasů také vykazovaly chyby ve formátování a mnohokrát obsažené informace neodpovídaly kolonce, do které měly patřit. No a pak dlouhé nic, protože jinak MWII rozhodně vychází ve velmi odladěné podobě.