Recenze MX vs ATV Legends, aneb jak to dopadá, když se zapomene na testing | Kapitola 3
Seznam kapitol
Legendy se vrací! Zarytí fanoušci TV Šlágr si pod tímto názvem vybaví stejnojmennou a děsivě děsnou kapelu známého moderátora Petra Šišky, my se však dnes mrkneme na zoubek arkádové závodní sérii, která nám dělá společnost již dlouhých 17 let. Začalo to kdysi v roce 2005 s MX vs. ATV Unleashed na PlayStationu 2, pokračovalo přes pravděpodobně nejúspěšnější éru v čele s dílem Reflex na PlayStationu 3, no a na aktuální MX vs ATV Legends fanoušci čekali poměrně dlouhé čtyři roky. Stálo ovšem čekání na „legendu“ za to? Inu…
PETR ŠIŠKA PLÁČE
Kombinace tupých virtuálních závodníků a rozbité gravitace zážitku moc nepřidává – a to jsem ještě nezmínil tu hromadu dalších doprovodných chyb, které vás budou bombardovat každou vteřinou. Asi nejotravnější jsou problémy týkající se zvuků a hudby. Zvuky motorů totiž připomínají standardy z dob prvního dílu série MX vs. ATV a hudba je evidentně rozbitá asi v osmi různých dimenzích. V průběhu hraní se sama zesiluje a zeslabuje (bohužel opravdu z extrémů do extrémů) a i její standardní úroveň je nastavena špatně, konkrétněji příliš nízko. Je to přitom věčná škoda, protože pecky od Bring Me the Horizon, Bowling for Soup nebo Poppy bych si při hraní poslechnul velice rád. A to i přesto, že ne všechny hrají ve vhodných momentech – neexistuje totiž lepší zabiják adrenalinu než unylý popík v zabahněném závodu kolo na kolo. Nebo možná existuje. Ano, jsou to všechny ty další chyby okolo.
Během hraní se totiž musíte smířit i s tím, že animace protivníků má asi čtyři okýnka. Že instruktážní videa mají rozlišení a framerate na úrovni osmdesátkové pornokazety nahrané přes svatební video vašich rodičů. Že framerate při hraní občas zcela nepochopitelně padá i na Nvidii RTX 3080. Že vám hra občas odmítá přeřadit, takže jsem několik čtyřkolkových závodů musel projet jen na první tři převodové stupně. A to jsem vám zatím ani neprozradil, že vás hra po skoro každém závodě nutí navštívit „otevřený svět“ v podobě farmy, na které se vám pokouší servírovat jakýsi tupý příběh.
Ano, Rainbow Studios sice v závodní hře neřešili „marginálie“ jako fyziku nebo zvuky, ale zato vám alespoň nutí jakousi iluzi svobodného pohybu, ve které můžete například vést hloupé dialogy s neanimovanými postavami, nebo získávat jakési sběratelské značky. Tím bohužel příklady končí, protože nad rámec těchto dvou aktivit nemůžete na farmě dělat vůbec nic. Tvůrci vás dokonce nenechají ani prorazit všudypřítomné dřevěné ploty, čímž ničí i poslední zbytky snahy o otevřený svět. Možná se pokoušeli o jakousi terénní Forzu Horizon? Těžko říct. Mně jejich snažení nejvíce připomínalo levné koňské simulátory – a pokud nejste v tomto žánru úplně podkovaní, tak vězte, že se rozhodně nejedná o pochvalu.
Jakýmsi záchranným bodem zvláštně koncipované kariéry by mohl být multiplayer, leč ne v aktuálním stavu. Kladné body sice tvůrci získávají za přítomnost offline splitscreenu pro dva hráče, vzápětí je však ztrácejí za online složku. Hra vás do závodů hází naprosto bez rozmyslu a hned několikrát se mi stalo, že jsem jako nový hráč startoval závod, který se v realitě již chýlil ke konci. Dojíždění borců, kteří se již po vašem startu nachází dvě minuty před vámi? Tak tomu říkám zábava! Ani relativně brzy po vydání se na serverech navíc nevyskytuje žádné větší množství hráčů – mám tak trochu obavy, že pokud se vyloženě nedomluvíte s větší partou kamarádů (může vás být dohromady až 16), nebude váš online zážitek bůhvíjaký.
Chválit tak mohu alespoň po stránce grafické, kde se vývojářům povedla zejména krajina. Tu oceníte hlavně u delších trailových závodů, ve kterých vás trať umí provést hned několika různými biomy – stoupání od slunného moře až k zasněženým vrcholkům opodál má rozhodně něco do sebe. Velmi hezky a uvěřitelně vypadají i odlesky, animace oblečení a nasvícení scény – obzvláště efekt oslnění slunečními paprsky si v mnohém nezadá s reálnými situacemi na silnicích.
Ze hry prostě necítíte vůni benzínu. Ba právě naopak, cítíte chladný kalkul, za kterým navíc nestál příliš šikovný počtář.
Jinak je ovšem MX vs ATV Legends velmi kontroverzním titulem. Samotné závodění není zlé, jde spíše o všechny ty zbytečné chyby okolo. Některé tvůrcům odpustíte spíše nežli jiné, ale osobně mi na Legends paradoxně nejvíc vadí jakási absence ksichtu, duše. Hloubky, chcete-li. Za těch pět let recenzování jsem se již setkal s poměrně dlouhou řádkou průměrných her, některé však dovedly vybočit alespoň tím, že z nich sálala láska k tématu, fanouškovství nebo alespoň nějaký autorský rukopis.
Všechny tyto „bonusy“ však v MX vs ATV Legends postrádám. Pokud bych hru měl srovnat s dekádu starou konkurencí zmíněnou v úvodu, tak postrádá gigantičnost, kterou měl Fuel, zábavný tuning z Pure i adrenalin z Nail’d. Ano, obsahuje jakýsi otevřený svět, nějakou formu nudného tuningu i obrovské skoky, ale ze hry prostě necítíte vůni benzínu. Ba právě naopak, cítíte chladný kalkul, za kterým navíc nestál příliš šikovný počtář. A to je opravdová škoda, protože hry v Rainbow Studios evidentně tvořit umí. Jen je bohužel nedovedou dát správně dohromady…
Verdikt
MX vs ATV Legends jsou rozporuplnými závody, které sice skvěle vypadají a poměrně slušně se hrají, ale svého „legendárního“ podtitulu rozhodně hodny nejsou. Hrubých chyb, nedodělků i prazvláštních rozhodnutí bohužel obsahují příliš mnoho na to, abych vám je mohl s klidem v duši doporučit. Petr Šiška snad odpustí, ale Legendy se tentokrát bohužel nevrátily…
