Recenze s žánrem pohled třetí osoby

PC hráči se po téměř čtyřech letech konečně dočkali. Na počítače dorazila jedna z nejoblíbenějších her minulé generace konzole PlayStation, a to navíc v kompletní edici DIRECTOR'S CUT. Japonský ostrov Cušima čelí mongolské invazi, která rozhodne o osudu Země vycházejícího slunce. Boj za záchranu národa začíná.

Jedna z nejočekávanějších her Xbox Game Studios konečně dorazila, a pokud jste se na ni těšili kvůli mimořádnému audiovizuálnímu zpracování nebo zajímavému pokračování příběhu máme pro vás dobré zprávy.

Co je vlastně smyslem života? Narodit se, poslouchat Boží přikázání a zemřít? To jsou jedny z mnoha otázek, které si klade ruská jeptiška Indika ve stejnojmenné hře z alternativní verze Ruska 19. století. A podobné filozofování budete během hraní prožívat i vy, pokud tedy přistoupíte tvůrcům na jejich šíleně surrealistickou notu.

Sami ve tmě jsme byli v původní verzi této hry již v roce 1992, několik let před Resident Evil nebo Silent Hill sériemi. Nyní se jeden z nejstarších survival hororů vrací v moderní podobě a nabízí osobitý zážitek.

Pirátská tematika je velmi oblíbená. Herní průmysl nám tituly, ve kterých hlavní roli hraje lebka se zkříženými hnáty, příliš často nepřináší. Když v roce 2017 došlo k oznámení Skull and Bones, srdce nejednoho milovníka rumu, šavlí a větru, který neúnavně duje do plachet historických lodí, radostí zaplesalo. Po dlouhých jedenácti letech strastiplného vývoje a nekonečných odkladech jsme se dočkali, ale žádná idylická plavba se bohužel nekoná.

Finské vývojářské studio Remedy se úspěšně specializuje na působivou výpravu, zábavnou akci a stylové vypravěčství. Ve své nejnovější hře nicméně zašli dál, než kdykoliv předtím a nabídli nám v mnoha ohledech unikátní zážitek.

Není pro mě srdcovější záležitosti, než je cokoliv ze světa Středozemě. Miluju Pána prstenů, ať už v knižní, nebo filmové podobě. Bez přehání (jako opravdu!) jsem každý z filmů viděl stokrát, a kdybych se chtěl chlubit, moje niterná nerdovská část dokáže odrecitovat prakticky jakoukoliv scénu. Jakkoliv moje záliba v Tolkienově světě nekončí u jeho nejznámějšího díla, jako na ono nejznámější je na něj nejčastěji odkazováno i v dalších příbězích, které jsou postupně do zdejšího univerza zasazovány. V našem videoherním rybníčku se bude nově nejvíc skloňovat osud Gluma, hobita, jehož uchvátila moc prstenu natolik, až se kvůli němu dočista zbláznil. Tak snad vás na cestě novou hrou od Daedalicu nepotká něco podobného…

Po dlouhém čekání se omlazení konečně dočkal i asi nejoblíbenější díl série Resident Evil. Jak se na remake čtyřky dívají oči neznalce původní hry?

Je vždycky těžké zapínat hru, v níž jste strávili přes sto hodin a plně ji vyzobali, v krátkém sledu znovu. Za poslední roky nebude moc titulů, v nichž jsem strávil více času, než v Monster Hunter Rise. Svého času Switch exkluzivita byla v mých očích jednou z nejlepších her na této hybridní konzoli vůbec. Po dvou letech se nyní dostáváme do fáze, kdy můžeme tuhle kapitolu uzavřít, protože se Rise dostává po PC i na konzole.

Ještě než se zkraje příštího roku dočkáme remaku survival hororu Dead Space, přichází na trh prvotina týmu vedeného jeho původním autorem. Dokáže nápadně podobný titul s názvem The Callisto Protocol překročit stín své duchovní předlohy?

Nestává se asi moc často, aby v dnešní době někdo popsal hru slovy, že jako by patřila do generace Xboxu 360 a myslel to pozitivně. Co si budeme povídat, retro titulů všech možných stupňů kvality je na trhu spousta, v naprosté většině si ale pod tímto označením hráči i vývojáři představí hry mnohem starší. Stačí se podívat do obchodů. Přesto se musím přiznat, že pustit se do střílečky z pohledu třetí osoby s lineárně vystavěným světem rozděleným do oddělených úrovní pro mě bylo větším výletem do minulosti, než jsem původně očekával.

Batman je mrtev, nechť žijí jeho sidekickové. Alespoň to platí v RPG akci Gotham Knights, která se stejně jako hrdinové snaží vystoupit z odkazu netopýřího muže a razit si svou vlastní cestu. Daří se jí to?

Začínat třístou padesátou pátou recenzi akční adventury je skoro za trest. Všechny jako by byly stejné, jen vyprávějí trochu jiný příběh. Když jsem před lety začínal recenzi prvního A Plague Tale – odhadem tak dvoustou dvacátou devátou tohoto žánru – možná úvod taky nebyl úplně jednoduchou záležitostí, ale tehdy jsem měl pocit, jako kdyby mi hra zavdávala tucet možností jak začít, tím, jak je jiná. Takhle nadšený ale tentokrát nejsem, a jen těžko hledám slova k tomu, abych svůj postoj dokázal jednoduše, přitom všeříkajícně objasnit.

Abyste se stali svatým, musíte být po celý život věrným služebníkem církve. To s sebou ovšem nese jistá rizika – svatý Vavřinec údajně skončil ugrilován, svatého Edmunda svázali ke stromu, prošpikovali šípy a pak pro jistotu ještě zbavili hlavy, no a svatý Cyriak pro změnu přišel o všechny končetiny. A hlavu mu pak samozřejmě sťali taky, protože tradice se mají udržovat.

Vítejte na pobřeží Atlantiku, agente 47. Vaším úkolem bude tentokrát zjistit, co nepřátelé skrývají pod označením Operace Kraken. Jakmile budete na místě, vyhledejte náš kontakt Blue Viper, jenž poskytne další detaily o vašem cíli k likvidaci. A nezapomeňte se taky trochu ostříhat, od posledně vám narostlo pár vlasů. Nesluší vám to. Jo a oblek, tak ten pro tentokrát nechte doma. Nemáte ještě nějaký fešný baret z vaší poslední misi ve Francii?

Co bude lidstvo dělat, pokud se postupná degradace Země nepodaří zastavit a ta bude neodvratně směřovat do momentu, kdy se stane neobyvatelnou? Co bude, až nám klimatizace nebudou dostatečně chladit úmorná horka, až nám dojde voda nebo až skrze smog neuvidíme sluneční svit… jakým směrem se potom nejchytřejší mozky upnou a o co se ve zdánlivě bezvýchodné situaci pokusí? Upnou se k tomu, že lidstvo (nebo alespoň nějaká jeho část) Zemi opustí a najde si život někde jinde mezi hvězdami? Nebo se snad rozhodnou zvrátit bezvýchodnou situaci pomocí technologií, jejichž existenci si dnes nedokážeme představit? Ale pokud někdo nadcházející katastrofu přežije, jaké pak budou následky těchto rozhodnutí?

Dámy a pánové, je to tady. Země se zachvěla, peklo zamrzlo a na svém počítači zase jednou spouštím hru, která se při načítání ani trochu netají tím, že je doma na PlayStationu. U příběhových her Davida Cage nás to už nepřekvapuje, Death Stranding jsme na PC tak nějak čekali, Days Gone a Horizon Zero Dawn byly tak trochu překvapením. Ale God of War? Inu, slovy legendárního slavíka Karla Gotta: „Tentokrát jsem to opravdu nečekal…“

Málo se to o mně ví. Mám rád vesmír. Fascinuje mě. Děsí mě. A proto mám logicky rád i hry, které se ve vesmíru odehrávají. Nejvíc mě momentálně stále drží Elite: Dangerous, rád si ale tu a tam odběhnu k jiným jednohubkám, o kterých třeba kolikrát ani moc nevím. Takhle se mi do rukou kdysi dávno dostal Everspace, fantastický rogue-lite, který fantasticky vypadal, a snad ještě lépe se hrál. Přeskočme jeho druhý díl, a klidně zamiřme rovnou ke Choru, protože to je další hra, o které jsem pranic nevěděl a pustil se do ní bezhlavě bez žádného backgroundu. Jenže, asi to byla nějaká shoda náhod, protože Chorus a Everspace toho mají společného více, než by si někdo mohl myslet…

Ubisoft už zase zkouší vylepšit svou pověst nějakou "druhou" hrou. Říká se, že každá druhá hra v sérii je v případě Ubisoftu výrazně lepší než ta první. Dnes si ale vůbec prvně řekneme příběh o hře, která se druhého dílu vůbec nedočkala, ale jiná nová hra z ní přímo vychází. Seznamte se, tohle je Riders Republic.

Po roce se Square Enix opět pokouší zaujmout fanoušky komiksů od společnosti Marvel. Napravují Guardians of the Galaxy pověst, kterou virtuální Avengers trochu pošramotili?

Stačil jediný díl, aby se z Life is Strange stala kultovní značka. Jenže... zatím ten jediný díl vybočuje z toho, co nabídly další hry ze série nebo od studia Dontnodu. True Colors přicházejí s ambicí tento stav změnit a ukázat, že autoři - byť tentokrát ne přímo ti, kteří světu nabídli Life is Strange poprvé - vědí, jak se dělá pořádná příběhová adventura.

Že jsou rodinné hry na konzolích potřeba, to je obecně známý fakt. Sony tentokrát neplní díru na trhu s Knackem, ale vytahuje mnohem těžší kalibr. Hru, která byla dlouhé roky u ledu a v roce 2016 ji z něj vytáhlo studio Insomniac. Tehdy všem vytřelo zrak. Překoná sebe samo?

Biomutant slibuje mnohé. Hybrid hratelnosti celé řady známých sérií, zvláštní postapokalyptické zasazení i neotřelý systém craftingu. Dává tenhle mišmaš smysl?