Recenze remaku Resident Evil 4, noční můry v značně modernějším kabátku | Kapitola 3
Seznam kapitol
Po dlouhém čekání se omlazení konečně dočkal i asi nejoblíbenější díl série Resident Evil. Jak se na remake čtyřky dívají oči neznalce původní hry?
NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu
NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.
Hratelnost také měly ozvláštnit všudypřítomné výzvy, za jejichž plnění získáváte bonusovou herní měnu a odemykáte si některé speciální předměty u zmíněného legendárního překupníka. Faktem ale je, že na sbíraných modrých papírcích najdete v podstatě jen hrstku naprosto generických forem úkolů, jako je zabij všechny krysy, znič všechny terče, zabij silného nepřítele, v různých variacích pro konkrétní lokace. Moc objevná zábava to není, a pokud vás vyloženě nelákají některé posilující mocné předměty, budete se jim věnovat jen okrajově. Zbytek nových zbraní, vylepšení a vybavení si totiž klasicky kupujete za mince pesatas, které hromadně padají ze zabitých nepřátel i rozbitých prvků prostředí. Vrací se také artefakty, kterým můžete zvyšovat cenu vkládáním vhodných drahokamů. I u nákupu vybavení pak platí, že je ekosystém velmi pečlivě vyvážen, abyste nikdy nebyli úplně v koncích, ale zároveň neměli pocit, že už vlastně není na čem pracovat a na co se těšit.
Stejně jako předchůdci se remake čtyřky snaží nabízet kombinaci toho nejlepšího z tehdejších i současných přístupů k hernímu designu. Funguje to tak nějak napůl. Průchod prostředím, syrový survival a některé velmi chytré designové prvky a překvapení fungují naprosto na jedničku. Souboje jsou brutální, únavné a zábavné, ovládání velmi přístupné a Resident Evil 4 tak většinou působí jako skutečně moderní hra.
V některých ohledech je ale znát zaseknutí v minulosti. Nemám teď na mysli některé účelově zachovalé prvky jako je ukládání na psacích strojích (které stejně doplňuje trochu nepředvídatelný autosave) nebo překombinované hádanky, které v jinak temném a celkem uvěřitelném světě působí jako pěst na oko. Spíše mi jde o umělé natahování hratelnosti pomocí padajících mostů, opakující se šablonu jdi sem a sem a přines to a to a odemkni tak dveře, nebo trochu slabší souboje s bossy. Silnější nepřátelé jsou totiž designově mimořádně děsiví, jejich zabíjení ale snad bez výjimek spočívá ve střílení do slabých míst a žádný z nich vás nedokáže nepříjemně překvapit. Mnohem pamětihodnější jsou tak paradoxně první setkání s “řadovými” nepřáteli, kteří přinášejí nějaký neokoukaný prvek nebo strategii útoku. V těchto ohledech bych si možná přál, aby byl Capcom trochu odvážnější a nějak chytře modernizoval i kreativnějšími směry. Ono to totiž nutně neznamená, že by byl Resident Evil 4 jednodušší. Narazil jsem na několik momentů, kdy jsem musel složitější souboje opakovat skutečně hodněkrát a vymyslet funkční strategii.
ZA MLHOU
Survival jsem rozebral, ale co ten horor? Inu, ten je možná tou nejsilnější stránkou recenzovaného titulu. Především díky fantastickému audiovizuálnímu zpracování a designu prostředí vás totiž celým příběhem provází naprosto neuvěřitelná, tíživá, hnilobná atmosféra neznámého děsu. Faktem je, že zdaleka nejsilnější je tento efekt na začátku při průchodu krvavými vesnicemi. V pozdějších kapitolách v útrobách hradu a laboratorního ostrova jsou strašidelné spíše temnější úseky a zbytek času už jako zkušený likvidátor probíháte lokacemi. V prvních hodinách nicméně nepřátelský mlžný opar, chrčení mutantů, ale i účelově nepříjemné krákání vran vytváří opravdu geniální hororový mix i pro otrlejšího hráče. Sečtěte si to s výše zmíněným hodnocením náročnosti hratelnosti a pochopíte, proč jsem od konzole pravidelně odcházel s propoceným tričkem.
První průchod příběhem je navíc docela dlouhotrvajícím zážitkem. K dohrání jsem potřeboval kolem 14 hodin čistého času bez započítaných smrtí, v pozdějších fázích už jsem ale svět neprocházel tak pečlivě, nesbíral poklady a vynechával většinu výzev. Resident Evil 4 navíc samozřejmě vybízí k opakovanému hraní, plnění speciálních výzev a využívání různých bonusových ptákovin. Příjemné je, že to všechno funguje prakticky bezchybně. Z hlediska technického stavu si můžu postěžovat jen na haprující ukazatele na mapě, které byly ke konci příběhu prakticky nepoužitelné. Audiovizuálně mě úplně nepřesvědčily cutscény. V pohybu ale hra vypadá naprosto náramně, ať už se díváte na zpracování prostředí, plynulé a bohaté animace nebo detailní modely postav i příšer.
Je tedy remake Resident Evil 4 vhodný i pro nehráče původní verze? Bezesporu. Podobně jako remaky dvojky a trojky jde o naprosto moderní záležitost postavenou na DNA předchůdce s řadou větších či menších změn. Čas od času sice zpod povrchu vykoukne nějaký prvek, který doslova křičí “už mi je skoro dvacet let”, to nejdůležitější ale autoři přežehlili a aktualizovali. K dokonalosti chybí větší odvaha a snaha sáhnout do některých spíše generických mechanismů a nezkušenějšího hráče může znejistit kombinace temného hororu a trochu ujetých japonských manýrů. Také se nemůžu zbavit dojmu, že wow efekt remaku dvojky už nikdy dosažen nebude.
Nehledě na to ale rozhodně jde o citlivě a s obrovským respektem zpracovaný způsob, jak se konečně dostat ke kultovnímu hororu. Za to Capcomu opět náleží velká pochvala.
Verdikt
Remake Resident Evil 4 není úplně dokonalý, ale představuje obří porci maximálně hutného hororového survivalu v nádherném audiovizuálním balení. Jen škoda, že se autoři o něco více neodvázali
