Recenze remaku Resident Evil 4, noční můry v značně modernějším kabátku | Kapitola 3

Hratelnost také měly ozvláštnit všudypřítomné výzvy, za jejichž plnění získáváte bonusovou herní měnu a odemykáte si některé speciální předměty u zmíněného legendárního překupníka. Faktem ale je, že na sbíraných modrých papírcích najdete v podstatě jen hrstku naprosto generických forem úkolů, jako je zabij všechny krysy, znič všechny terče, zabij silného nepřítele, v různých variacích pro konkrétní lokace. Moc objevná zábava to není, a pokud vás vyloženě nelákají některé posilující mocné předměty, budete se jim věnovat jen okrajově. Zbytek nových zbraní, vylepšení a vybavení si totiž klasicky kupujete za mince pesatas, které hromadně padají ze zabitých nepřátel i rozbitých prvků prostředí. Vrací se také artefakty, kterým můžete zvyšovat cenu vkládáním vhodných drahokamů. I u nákupu vybavení pak platí, že je ekosystém velmi pečlivě vyvážen, abyste nikdy nebyli úplně v koncích, ale zároveň neměli pocit, že už vlastně není na čem pracovat a na co se těšit.

Stejně jako předchůdci se remake čtyřky snaží nabízet kombinaci toho nejlepšího z tehdejších i současných přístupů k hernímu designu. Funguje to tak nějak napůl. Průchod prostředím, syrový survival a některé velmi chytré designové prvky a překvapení fungují naprosto na jedničku. Souboje jsou brutální, únavné a zábavné, ovládání velmi přístupné a Resident Evil 4 tak většinou působí jako skutečně moderní hra. 

V některých ohledech je ale znát zaseknutí v minulosti. Nemám teď na mysli některé účelově zachovalé prvky jako je ukládání na psacích strojích (které stejně doplňuje trochu nepředvídatelný autosave) nebo překombinované hádanky, které v jinak temném a celkem uvěřitelném světě působí jako pěst na oko. Spíše mi jde o umělé natahování hratelnosti pomocí padajících mostů, opakující se šablonu jdi sem a sem a přines to a to a odemkni tak dveře, nebo trochu slabší souboje s bossy. Silnější nepřátelé jsou totiž designově mimořádně děsiví, jejich zabíjení ale snad bez výjimek spočívá ve střílení do slabých míst a žádný z nich vás nedokáže nepříjemně překvapit. Mnohem pamětihodnější jsou tak paradoxně první setkání s “řadovými” nepřáteli, kteří přinášejí nějaký neokoukaný prvek nebo strategii útoku. V těchto ohledech bych si možná přál, aby byl Capcom trochu odvážnější a nějak chytře modernizoval i kreativnějšími směry. Ono to totiž nutně neznamená, že by byl Resident Evil 4 jednodušší. Narazil jsem na několik momentů, kdy jsem musel složitější souboje opakovat skutečně hodněkrát a vymyslet funkční strategii.

ZA MLHOU

Survival jsem rozebral, ale co ten horor? Inu, ten je možná tou nejsilnější stránkou recenzovaného titulu. Především díky fantastickému audiovizuálnímu zpracování a designu prostředí vás totiž celým příběhem provází naprosto neuvěřitelná, tíživá, hnilobná atmosféra neznámého děsu. Faktem je, že zdaleka nejsilnější je tento efekt na začátku při průchodu krvavými vesnicemi. V pozdějších kapitolách v útrobách hradu a laboratorního ostrova jsou strašidelné spíše temnější úseky a zbytek času už jako zkušený likvidátor probíháte lokacemi. V prvních hodinách nicméně nepřátelský mlžný opar, chrčení mutantů, ale i účelově nepříjemné krákání vran vytváří opravdu geniální hororový mix i pro otrlejšího hráče. Sečtěte si to s výše zmíněným hodnocením náročnosti hratelnosti a pochopíte, proč jsem od konzole pravidelně odcházel s propoceným tričkem.

i Zdroj: Capcom

První průchod příběhem je navíc docela dlouhotrvajícím zážitkem. K dohrání jsem potřeboval kolem 14 hodin čistého času bez započítaných smrtí, v pozdějších fázích už jsem ale svět neprocházel tak pečlivě, nesbíral poklady a vynechával většinu výzev.  Resident Evil 4 navíc samozřejmě vybízí k opakovanému hraní, plnění speciálních výzev a využívání různých bonusových ptákovin. Příjemné je, že to všechno funguje prakticky bezchybně. Z hlediska technického stavu si můžu postěžovat jen na haprující ukazatele na mapě, které byly ke konci příběhu prakticky nepoužitelné. Audiovizuálně mě úplně nepřesvědčily cutscény. V pohybu ale hra vypadá naprosto náramně, ať už se díváte na zpracování prostředí, plynulé a bohaté animace nebo detailní modely postav i příšer.

Je tedy remake Resident Evil 4 vhodný i pro nehráče původní verze? Bezesporu. Podobně jako remaky dvojky a trojky jde o naprosto moderní záležitost postavenou na DNA předchůdce s řadou větších či menších změn. Čas od času sice zpod povrchu vykoukne nějaký prvek, který doslova křičí “už mi je skoro dvacet let”, to nejdůležitější ale autoři přežehlili a aktualizovali. K dokonalosti chybí větší odvaha a snaha sáhnout do některých spíše generických mechanismů a nezkušenějšího hráče může znejistit kombinace temného hororu a trochu ujetých japonských manýrů. Také se nemůžu zbavit dojmu, že wow efekt remaku dvojky už nikdy dosažen nebude.

Nehledě na to ale rozhodně jde o citlivě a s obrovským respektem zpracovaný způsob, jak se konečně dostat ke kultovnímu hororu. Za to Capcomu opět náleží velká pochvala.