Recenze The Lord of the Rings: Gollum, která je stejně tak rozpačitá, jako Glum samotný

Díky perexu tohoto článku vás asi nepřekvapí, že bych jednou rád na nějaké hře ze Středozemě pracoval, a je mi vlastně tak trochu jedno, o jaký žánr by šlo. Stejně jako jsem vděčný hráč a zahrál bych si jakoukoliv hru, stejně bych jakoukoliv hru rád vyvinul. Vraždil bych za třetí Battle for the Middle-Earth, prodal svojí ledvinu za prachsprosté adaptace Jacksonových filmů. Z druhé strany, protože jsem poznal oba světy, jak konzumerské, tak ty vývojářské, vím, o jak nevděčnou činnost by se jednalo. Tolkien, praotec elfů, skřetů, jeskynních obrů, prostě moderního fantasy vůbec, vytvořil svět, který milují stamiliony lidí po celém světě, a vy je musíte potěšit všechny, bezezbytku. 

To nejde. 

Už jenom z tohohle důvodu je pro německý Daedalic jejich Gollum danajským darem. Je to splněný sen. Je to prokletí. Prakticky na cokoliv vývojáři sáhnou, to bude podrobeno detailnímu rozboru a s největší pravděpodobností zkritizováno. Odpovídá jejich hra loru, který ti nejzarytější fanoušci znají? Přikloní se spíše ke knihám, nebo k filmům, které se přeci jen v ledasčem liší? A co vlastně vizuál? Bude Glum přesně takový, jakého nám představil Peter Jackson, nebo se autoři vydají vlastní cestou? A je to dobře? Špatně? Dá se vůbec něco takového udělat dobře?

Z herního hlediska se Daedalic snažil zůstat co nejvíce při zemi. Glum toho tak moc neumí.

Na spoustu těchto dilemat jsem byl připravený, a v předvečer vydání nejnovější hry jsem se bál, jak na mě bude autorská svoboda vlastně působit. Nebál jsem se ani tak hratelnosti, protože jsem si říkal, že přinejhorším dostaneme průměrnou hru, ale spíš jsem se těšil právě na to, jak se vývojáři vypořádají s tím ostatním, těšil jsem se na to co nám odvypráví, nikoliv na to jak nám to odvypráví. 

Je to možná paradox, ale i přes nízká očekávání je nakonec to „jak“ o tolik horší, že to „co“ mi v celém kontextu přijde naprosto v pořádku a nemám k tomu žádné výhrady, jakkoliv bych jindy třeba něco namítal. 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 999 korun
• Obtížnost: Je daná především (ne)zvládnutím některých pasáží. Těžko říct, jestli je hra vlastně obtížná nebo jestli se jen tak hloupě ovládá, často nebudete mít tušení, co jste vlastně udělali špatně. 
• Zapadá hra do událostí Hobita a Pána prstenů? Autoři z Daedalicu velice citlivě zasadili svůj příběh před Společenstvo, prakticky nic zásadního, co by neodpovídalo historii Středozemě se tu nestane. Dá se tak říct, že kánonu hra nijak neodporuje a jen citlivě zaplňuje prázdné místo.
• Je potřeba vůbec znát Pána prstenů? Pána prstenů je ve vašich životech potřeba nehledě na hru, ale tímhle směrem asi otázka nemíří. Pokud ale nevíte, kdo je Glum, co je zač ten Prsten, kdo jsou Nazgůlové nebo proč jste zrovna teď v Barad-dur, hra vás příliš do událostí nezasvětí a rozhodně nebudete chápat souvislosti. Jinými slovy, Gollum rozhodně není svébytné dílo pro každého.

Možná jsem byl trochu naivní, ale očekával jsem, že dostaneme LOTRovský ekvivalent jednoduché a přímočaré stealth hry. Představoval jsem si třeba hry se Styxem; možná si taky vzpomenete na Of Orcs and Men a na dva prequely se skřetím vrahounem v hlavní roli od studia Cyanide. A jakkoliv mi bylo jasné, že Gollum bude jeho okleštěnou verzí, čekal jsem prostě hru založenou na plížení a schovávání se s jasnými pravidly a zábavným hledáním té správné cesty kupředu, kterou přinejhorším vytvoří Glumovy dlouhé prsty obtočivší se okolo hrdla nebohých (nebo snad prohnilých?) nepřátel. Takový Gollum ale nakonec není.

Ano, velkou část hry se budete plížit a schovávat, a skutečně v nejhorším případě můžete taky vraždit. Že by to byla ale nějaká zábava, to se říct nedá. 

Z herního hlediska se Daedalic snažil zůstat co nejvíce při zemi. Glum toho tak moc neumí. Na první pohled vás nejvíce zaujme jeho rychlost. Jeho uzoučké končetiny a slaboučké tělo skutečně připomíná Gluma z Pána prstenů, čemuž následně odpovídá jeho hbitost, obličejem ale spíše evokuje retardovaného klučíka z nějakého Céčkového horroru. Nechci autorům vyčítat víc, než je nutné, ale Glum prostě vypadá zvláštně, nehezky, nesympaticky, nemocně, ale tak nějak jako špatně, což je bohužel narativ, ke kterému se budeme v recenzi vracet poměrně často. 

Jestli hra něco dělá až nad očekávání dobře, jde právě o vykreslení složitosti hlavní postavy.

Omlouvám se, možná trochu předbíhám, možná si samotná hlavní postava zaslouží drobnou odbočku. Glum nebyl vždycky Glum, Glum vyrostl jako Sméagol, hobit z Kraje, od řeky. Jeho kamarád Deagol ale jednou úplnou náhodou nalezl Sauronův prsten moci. Zlákán jeho mocí Sméagol Deagola zabil, z Kraje byl vyhnán a od té doby se ukrýval na úpatí Mlžných hor s nově nabytým jménem Glum. Zde přežíval dobrých pět set let pod vládou prstenu, který ho změnil k nepoznání. Sméagolova osobnost se stala rozpolcenou, a i když se občas dostane jeho přirozeně hobití dobrácká povaha na povrch, prsten moci jeho mysl narušil natolik, že je Glum paranoidní, samotářský, vypočítavý a obecně vzato zlý. Tohle příběhové pozadí mimochodem vytváří asi nejzajímavější herní mechanismus hry. 

Jestli něco Gluma poznamenalo víc než zisk prstenu, který vládne všem, byl to moment, kdy o něj zase přišel. Ani tyhle události daedalický Gollum nepopisuje, příběh začíná až dávno potom, co se Glumovi vyryla dvě specifická slova do mysli – „Kraj“, „Pytlík“ – čili v době, kdy se prsten dostal z jeho dosahu a nepropůjčuje mu tak žádné schopnosti. 

Jestli hra něco dělá až nad očekávání dobře, jde právě o vykreslení složitosti hlavní postavy. Bude na vás, jestli tu převáží zvědavost Smeagola, nebo jestli se jindy projeví zkaženost Gluma. Jak jsem si ke Glumovi nenašel cestu skrze to, jak je zpracovaný vizuálně, ve výsledku jsem si k němu našel cestu především coby ke složité postavě, se kterou lze v určitém smyslu soucítit a stejně tak i nenávidět. Scénáristicky hra neexceluje, produkční hodnoty z ní nečiší, ale právě na Glumovi je nejvíce patrné, že si autoři byli dobře vědomí toho, s jakou předlohou pracují a jak by se měla historie podepsat jak na zdejším světě, tak na postavách, se kterými se setkáte.