Recenze Biomutanta, neobvyklého RPG ze světa zmutovaných hlodavců | Kapitola 2

SEK A PRÁSK

Hlavní hrdina má vždy k dispozici zbraň(e) na blízko a na dálku. V ruce tak může třímat obouruční meč, lehčí dýky nebo palice, u pasu se mu houpou i pušky, samopaly pistole nebo bumerang. Výběr zbraní do značné míry ovlivňuje styl hraní, těžké zbraně (obouruční meče, brokovnice) jsou logicky pomalejší než lehčí (krátké dýky a samopaly), je ale dobré obě třídy vhodně kombinovat. Mě se nakonec nejvíce osvědčila kombinace dvou radioaktivních dýk a těžké odstřelovací pušky.

Díky tomu můžete slepovat zbraně opravdu na míru svým potřebám, unikátní součástky navíc vražedným nástrojům dávají do vínku různé speciální schopnosti.

Každá třída zbraní má k dispozici chabá dvě komba, které spamujete pořád dokola, což je docela škoda. Variabilitu ale hře dodává velmi robustní systém craftování, který považuju za asi nejlepší prvek celého Biomutanta. Velkou část nasbíraného lootu totiž tvoří součástky, každá zbraň se pak skládá z určitých druhů. Základem je vždy ostří, které určuje typ zbraně (dlouhá čepel vytvoří obouruční meč, nástavec od vysavače zase palici), madlo pak zvyšuje poškození, zbraně je dále možné upravovat různými nástavci. To samé logicky platí i pro palné zbraně, kde je ale nabídka součástek výrazně větší. Díky tomu můžete slepovat zbraně opravdu na míru svým potřebám, unikátní součástky navíc vražedným nástrojům dávají do vínku různé speciální schopnosti. Vaše meče tak mohou šlehat blesky a léčit při zabití nepřítele, puška zase může vedle projektilů střílet bonusové granáty. Vylepšovat si pak můžete i brnění, variabilita je tedy v tomto případě opravdu obrovská a hrát si s jednotlivými součástkami je skvělá a intuitivní zábava.

Máme schopnosti, zbraně, brnění, přišel čas vraždit! Ano, řezáním nepřátel strávíte spoustu času. A patří to bohužel k tomu nejslabšímu, co Biomutant nabízí. Soubojový systém je totiž dost kostrbatý, nepřesný a ovládání zpožděné. Postupem času naštěstí obtížnost dost klesne, ze začátku jsem měl ale se zabíjením silnějších potvor problémy, protože úskoky a krytí prostě nefunguje příliš dobře. Souboje jsou navíc proloženy chybami, které tu pomůžou, tu vám život znepříjemní. Třeba při souboji s větším množstvím nepřátel pořádně zlobí duo “lockování nepřítele + kamera”, které si dělá vyloženě co chce.

POŘÁD STEJNÁ PÍSNIČKA

Souboje jsou díky dost stereotypním schopnostem a nezajímavým movesetům nepřátel dost schematické, což je slovo, které se navíc dá použít na většinu náplně hry. Schematické jsou totiž i jednotlivé dějové linky. Každé putování za jedním z velkých bossů začíná tím, že musíte v jednom z rohů mapy najít svého starého známého. Ten vám v sérii questů připraví mounta, kterým se přepravíte k bossovi a nakonec ho zabijete. Taková série navíc vždy obsahuje téměř totožné schéma úkolů, pravidelně tak sbíráte pět kusů nějakého podivného zvířete (třeba oživlých gumových kachen), které slouží jako návnada. Při dobývání kmenů se vždy naprosto přesně opakuje pořadí toho, co se v jednotlivých (třech) pevnostech děje a jak lze tyto problémy řešit. Zmíněné logické hádanky, kterými ladíte kytaru nebo odemykáte dveře, jsou navíc také vždy stejné, v tomto ohledu je tedy na hře jasně vidět nízký rozpočet a snaha rozšířit obsah na hranici možností.

A je to škoda, třeba u zmínených kmenových válek občas vykoukne dobrý nápad a dokonce můžete narazit na skvělý a příjemný zvrat, který je naprosto logický, ale ve hrách něco podobného často nevidíme. A to je další charakteristikou Biomutanta. Většina aspektů hry přímo čiší zajímavými nápady nebo koncepty. Ty ale často pohřbívá jejich nadužívání, nedotaženost nebo špatné zpracování.

TASTE FOŤÁKY

Zastavme se ještě u technického zpracování. To je stejně rozporuplné, jako zbytek hry (na PC při nastavení Max). Svět je naprosto nádherný, stejně jako scenérie, které přináší! Syté barvy, husté lesy, trávy, pestré lokace i detailně zpracované zpustošené budovy vypadají fantasticky. Hře také sluší částečná komiksová stylizace, grafické efekty a různé komiksové “výkřiky”, které doprovází boj. Na druhou stranu třeba animace vypadají příšerně, nasvětlení především při přechodech mezi tmou a světlem hodně hapruje a především příběhové filmečky jsou opravdu k smíchu. Jeden z těch úvodních, který má za úkol vyvolat emoce, spíše vyvolává chuť Biomutanta odinstalovat. Už jsem tu mluvil o hře dvou tváří?

Z hlediska zvuku je situace podobná. Příběh doprovází půvabný a nenucený soundtrack, efekty jsou také v pořádku, samotný master a mix mají ale své mouchy. Dabing vypravěče je pak naprosto profesionální, ale už jsem upozorňoval na jeho otravnost a opakování hlášek. To prostě šlo zpracovat jinak a lépe.

i Zdroj: Hrej.cz

Problémem je také ergonomie uživatelských menu. Trvá dost dlouho, než se v nich začnete plně orientovat, přímo z mapy navíc nejde přejít zpátky do hry, vždy se musíte vracet do základního menu. A to i přes to, že se ze hry do mapy dostanete jedním tlačítkem. To už jsou ale spíše drobnosti, které hře ubírají na přesvědčivosti.

Biomutant je celkem zdařilým experimentem. Skandinávští autoři se ale dle mého názoru snažili příliš tvrdě namixovat co největší množství různorodých systémů, při této snaze většinou skončili někde na půli cesty. Biomutant je hodně zábavný a hodně originální. Rozhodně bych jej ale neoznačoval za skvělou, nebo dokonce dokonalou hrou. V mých očích jde o adepta na budoucí kult. A ze všeho nejvíce bych si přál, aby Experiment 101 na hru dostali minimálně čtyřnásobný rozpočet. Pak bychom se tu mohli bavit o nové ikoně v žánru RPG.