Recenze Alan Wake 2, který se snaží být víc než jen hororem a videohrou
Finské vývojářské studio Remedy se úspěšně specializuje na působivou výpravu, zábavnou akci a stylové vypravěčství. Ve své nejnovější hře nicméně zašli dál, než kdykoliv předtím a nabídli nám v mnoha ohledech unikátní zážitek.
Remedy se kromě jiného již nějakou dobu snaží vystavět “Remedy connected universe” neboli společný zastřešující lore, do kterého všechny jejich hry nějakým způsobem zapadají. Hru Alan Wake 2 si nicméně můžete užít i v případě, že jste jedničku ani žádnou jinou Remedy hru nehráli - zápletku postupně pochopíte, nenechejte se zmást tím, že prolog záměrně začne poněkud záhadně. Pokud jste ale první díl nebo poměrně úzce napojenou hru Control hráli, pak z příběhu letošní hry budete mít samozřejmě ještě lepší zážitek, protože navazuje na řadu předchozích událostí, míst a postav.
Spisovatel hororů a agentka FBI
Po událostech v první hře skončil spisovatel detektivních a hororových knih Alan Wake uvězněn v záhadné paralelní dimenzi, přezývané “Dark Place", nacházející se (alespoň z pohledu vchodu/východu) na dně jezera Cauldron Lake, uprostřed hlubokých lesů a poblíž horského městečka Bright Falls. Pokud jste viděli seriál Twin Peaks, máte o zasazení i atmosféře hry víceméně dokonalou představu. Po třinácti letech marných pokusů o útěk z tohoto zvláštního vězení přišel Alan se svérázným nápadem: vepsat do své knihy (ovlivňující díky místním paranormálním jevům realitu) agentku FBI, která by mu pomohla situaci vyšetřit “z druhé strany” a konečně z tohoto zvláštního uvěznění uniknout.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 1 429 Kč (PSN)
- Česká lokalizace: není
- Obtížnost: Nastavitelná (3 stupně)
- Základní herní doba: 15 - 25 hodin (podle pečlivosti průzkumu)
- Bude vás bavit: Máte rádi Stephena Kinga, Twin Peaks a Resident Evil
- Nebude vás bavit: Pokud vám vadí, když do hororu vstupuje humor
Hra je tedy rozdělena na kapitoly, ve kterých hrajete uvnitř ponuré “paralelní dimenze” za Alana a kapitoly, ve kterých hrajete v realitě za agentku FBI jménem Saga Anderson, která přijíždí do Bright Falls vyšetřit místní záhadné události. Obě postavy mají po deseti kapitolách a je pouze na vás, v jakém pořadí je budete hrát. Příběhově se doplňují, takže jsem zvolil střídání jedné kapitoly za Alana a jedné za Sagu, ale určitě by fungovalo i odehrání za jednu postavu a pak teprve za druhou - kromě jiného i proto, že poněkud odlišná výzbroj či mechaniky vás při každém přepnutí postavy mohou poněkud rozhodit.
Střelba, turistika a údržba nástěnky
Alan Wake 2 se snaží být většinu času survival hororem, takže klade poměrně vysoký důraz na pečlivé sbírání munice, baterií do svítilny či lékárniček, které pak můžete zúročit v přestřelkách s lidmi, posedlými či vzkříšenými “temnotou”. Jak je u Remedy zvykem, akční stránka věci funguje dobře, ačkoliv by šlo namítnout, že druhy nepřátel v celé hře by člověk spočítal na prstech jedné ruky. Hra je rozdělena do několika velkých map nebo regionů, kam se budete v průběhu kapitol opakovaně vracet, kromě jiného i proto, že některá místa nebo dveře vyžadují speciální klíč či nástroj k otevření.
Jak je u Remedy zvykem, akční stránka funguje dobře.
Jsou to víceméně klasické principy metroidvanie, ale přišlo mi, že proti jiným zástupcům žánru zde tvůrci nezvládli dobře komunikovat, když jste na některých místech neměli to potřebné pro další postup. Pohromadě s poněkud nepřesnou mapou, rozlehlým prostředím a relativně pomalým běháním postav se tak moje snaha o pečlivý průzkum herního prostředí často zvrhla v nepříjemně natahované běhání v kruhu. Situaci nepomohlo, že na některých místech byly rozbité některé textové popisky hry (ukazovaly vývojářskou chybovou hlášku) a v jednom případě byla rozbitá dokonce i mapa samotná.
Třetí složkou hratelnosti je technicky velmi působivá možnost se kdykoliv během hry okamžitě “přepnout” do vlastního “myšlenkového paláce” vaší postavy, který na sebe bere podobu kanceláře (Saga) nebo lesní chatky (Alan). V obou případech máte k dispozici nástěnku, na které Saga může umísťovat, propojovat a vyhodnocovat informace získané svým vyšetřováním, zatímco Alan může změnou klíčových slov na nástěnce přepsat prostředí, ve kterém se právě nachází. Pokud jste si chtěli prostě zastřílet v survival hororu, možná vám budou tyto pasáže a mechaniky na obtíž - ale pokud jste se chtěli ponořit hlouběji do příběhu, jde o dobrý způsob, jak si utřídit kontext událostí ve hře.
Neobvyklá podívaná
Již před vydáním hry se strhnul docela poprask kolem doporučených nároků na PC hardware. Tvůrci podobně jako v případě jejich minulé hry (Control) opět tlačí na nejmodernější technologie, včetně pokročilého využití ray tracingu a nasvětlování jako takového. Pohromadě s dobře zvoleným žánrem a zasazením hry tak budete místy svědkem opravdu mimořádné hry světla a stínu, které výrazně přidávají na atmosféře hry. Pohromadě s velmi detailními modely postav i rekvizit tak hra dokáže místy vypadat až neuvěřitelně dobře.
Já nicméně hrál na konzoli, konkrétně PlayStation 5. Zde hra nabízí dvojici grafických režimů - kvalitu (4K, 30fps) nebo výkon (1440p, 60 fps). Jako obvykle jsem dal přednost větší plynulosti a byl jsem spokojený s tím, jak hladce hra běžela - jednou za čas se může o pár snímků plynulost propadnout, ale není to nic, co by stálo za řeč. Nicméně aplikované technologie dokreslování obrazu do vyššího rozlišení způsobují, že sem tam si všimnete nepřirozeného “mihotání okrajů” předmětů apod. V kombinaci s tím, jak detailní je grafika hry a jak působivě je nasvětlená jí to ale nejspíš odpustíte.
To nejlepší na celé hře také souvisí s její výpravou, ale není to ani tak technická záležitost, jako spíše koncepční. Způsob, jakým Alan Wake 2 kombinuje herní grafiku s “živým” filmem a s písněmi, to je něco opravdu mimořádného. Pokusy v tomto ohledu jsme zažili již v minulosti, kromě jiného i přímo ve hrách Remedy, ale zde to tvůrci používají v takovém rozsahu a tak rafinovaně, že jste něco takového ještě nezažili. I taková “drobnost”, jako píseň s textem rozvíjejícím příběh hry na konci každé epizody, mne místy dokonale odzbrojila. Tvůrci opakovaně záměrně nabourávají čtvrtou stěnu a mistrovsky vtahují hráče do děje nápaditými metodami. Je to právě tento aspekt hry, který mne nakonec přiměl přiklonit se k vyšší známce při jejím hodnocení.
Verdikt
Remedy vytvořili svoji zatím nejambicióznější hru, která opět vyniká technickým zpracováním, zábavnou hratelností a mimořádným důrazem na příběh i jeho vypravěčské metody. Pokud snesete určitou porci svérázného experimentování, čeká vás jeden z nejzajímavějších herních zážitků poslední doby.
