Recenze A Plague Tale: Requiem, pokračování, které zůstalo věrné svému předchůdci | Kapitola 3

Byl jsem poměrně skeptický k tomu, jestli je to dost. Je. Requiem je až nebývale různorodý, a i když jsou lidští nepřátelé otravní, jsou logicky zakomponováni do zdejšího světa a ani jejich motivaci se nelze příliš divit. Nejde navíc jen o různorodost gameplaye, ale velice příjemně mě překvapilo, jak autoři dokáží pracovat s prostředím. Putujete na jih, zkřížíte cestu s mnoha lidmi, a cestou projdete spoustu zajímavých oblastí. Asi žádná mi v hlavě neutkvěla tolik jako bitevní pole prvního dílu, ale tentokrát hra působí vyváženějším dojmem a několikrát jsem si při hraní říkal, že pokud udrží kvalitu lokací až do konce, tak si to nechám líbit. 

i Zdroj: David Plecháček / Hrej.cz

Některé věci by si ale Amicia mohla odpustit. A teď myslím Amicii samotnou. Na hře není moc co kritizovat, ale postava hlavní hrdinky je přinejmenším diskutabilní. Nechci přímo hanit výkon Charlotte McBurneyové, která jí propůjčila hlas. Možná prostě jen nedostala ten správný prostor k tomu zpracovat poměrně dramaticky se měnící Amicii tak věrně, jak bych si přál. Její samotný příběhový oblouk přitom dává hlavu a patu, jen je jeho následkem Amicia místy otravná, spíš než bitvami ošlehaná žena, která se prostě bojí o svého malého brášku.

… někdy by prostě stačilo zatnout zuby a spolknout to, co chce říct. 

Nechci zbytečně hledat problémy tam, kde ani nejsou, Amicie je ale všudypřítomná a strávíte s ní celých dvacet hodin příběhu. Ten se, jak vidno z herní doby, nafoukl, a z počátku působí lehce rozvleklejším dojmem, jinak ale příliš hluchých míst nenabízí. 

Absolutorium zaslouží vizuální zpracování lokací. O map designu byla řeč, ale skvělá práce je vidět především na nasvícení, které je místy přímo fantastické. Fakt, že Asobo pořád není Naughty Dog, je viditelný speciálně na animacích obličejů, které jsou často strnulé a nesedí jim lipsync. Možná je to ale daň za předběžný přístup, a něco, co vyřeší D1 patch. V obecné rovině je ale evidentní, že se Asobo chtějí rovnat s nejlepšími, jen jim do první ligy ještě něco málo chybí. A to není kritika! Za Requiem pořád nezaplatíte plnou cenu – i když 50 eur se jí blíží – a i tak dostanete zážitek, který se úplně v pohodě může postavit vedle chystaného God of War v rámci vyhlašování nejlepších her roku 2022 a nepřipadat si tam nepatřičně (na to jsem zvědavý, pozn. šéfredaktora). 

Kéž by se podobným krédem řídily i další společnosti

Dovolím si krátkou glosu závěrem, protože vedle naprosto zjevných kvalit je mi obecně celá tahle značka sympatická svým přístupem. Možná se třeba pletu, ale A Plague Tale na mě působí dojmem, že „ví, kde je jeho místo“. Právě to, že jde pořád v základech o jednoduchou hru, která není překombinovaná, která se nesnaží nabídnout miliardu zbytečností, jež by jen ředily zážitek, a která se soustředí jen na příběh a jeho samotnou exekuci a nic dalšího, je ve světě dnešního herního průmyslu vlastně strašně svěží vítr. V případě Requiemu (stejně jako s Innocence) víte naprosto přesně, za co platíte, a hra vám nabídne přesně takové představení, které od ní čekáte, na závěr poděkuje, ukloní se, a vy můžete tuhle hru smazat a jít se věnovat dalším věcem. Kéž by se podobným krédem řídily i další společnosti a podobných středně velkých her nebylo jak šafránu…