Biomutant Recenze Recenze Biomutanta, neobvyklého RPG ze světa zmutovaných hlodavců

Recenze Biomutanta, neobvyklého RPG ze světa zmutovaných hlodavců

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

24. 5. 2021 17:00 4

Seznam kapitol

1. BIOMUTANTI HLEDAJÍ VÝCHODISKO 2. KOLO KOLO

Biomutant slibuje mnohé. Hybrid hratelnosti celé řady známých sérií, zvláštní postapokalyptické zasazení i neotřelý systém craftingu. Dává tenhle mišmaš smysl?

Reklama

Osud Biomutanta je stejně zvláštní, jako hra samotná. Poprvé jsme o hře, která sama sebe nazývala “postapokalyptickou kung-fu pohádkou”, slyšeli zhruba v době Gamescomu v roce 2017. Relativně nový tým Experiment 101 složený z bývalých členů Avalanche (Just Cause), navíc s podivným formátem organizace (ve firmě se dle všeho moc nehraje na šéfy a manažery), chtěl přinést za každou cenu originální, zábavnou a neobvyklou hru. Ano, na Biomutantovi je experimentální vše, od názvu studia po jeho fungování a principy vývoje. Jak už to tak ale bývá, experiment se setkal s problémy a zádrhely, a bývaly doby, kdy jsme o hře celé měsíce neslyšeli. Nebo jsme dokonce tušili, že už se jí vůbec nedočkáme. Ale…


MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

  • Cena: 1499 Kč
  • Základní herní doba: 10 až 15 hodin
  • Česká lokalizace: Ne
  • Faktor znovuhratelnosti: Nízký
  • Bude vás bavit, pokud vás baví: Menší RPG s otevřeným světem a podivné hybridy
  • Co je vlastně Biomutant: Těžko říct, prostě více či méně agresivní hlodavčí stvoření
  • Dá se ve hře Biomutant pomazlit?: Nedá

Ale nakonec jsme se dočkali. Biomutant skutečně vyšel, i když tak trochu mimochodem, bez přehnané reklamní kampaně. Paradoxně měl tak největší drajv v době, kdy byl oznámen. Na druhou stranu jsou čtyři roky celkem dostatečná doba na to, aby zkušený tým dokázal RPG střední velikosti patřičně odladit. Tím bych ale kratičký úvod do osudu Biomutanta uzavřel, teď už totiž můžeme pracovat s naprosto konkrétními informacemi a zkušenostmi.

KOČKOPESOMYŠ

Pokud jste před vydáním příliš nesledovali videa, jen pasivně vnímali, že se nějaký Biomutant chystá, ale chtěli alespoň vědět, o jakou hru se jedná, asi jste byli zmateni. Sami autoři se totiž rozhodli svou prvotinu prezentovat dost zvláštním způsobem. Slýchali jsme třeba, že jde o kombinaci Zeldy, Ratcheta, Devil May Cry nebo série Batman Arkham. To na jednu stranu působí dost ujetě, na tu druhou jde ale o v zásadě dost příbuzné hry. A navíc je toto přirovnání docela trefné.

Mírně groteskní, ale zároveň dost “lidský” svět tak na jednu stranu oplývá zelení a příroda si pomalu hledá cestu do ulic rozpadlých a opuštěných měst a vesnic.

Ze Zeldy si totiž hra (částečně) bere otevřený svět, pohádkovost a barevnost, z Ratcheta jeho ulítlost, techpunkovost a motivy, z Devil May Cry čerpá především soubojový systém a z Batmana nekonečně vyzobávání ptákovin poschovávaných po světě. Při hraní mě pak napadala spousta dalších příměrů, svou béčkovostí mi třeba evokoval Mad Maxe a vyprávění zase připomíná Trine. Biomutant je prostě směsice všech možných i nemožných inspirací, které ve výsledku tvoří dost jedinečnou hru.

Příběh se odehrává ve světě, který stihla blíže nespecifikovaná ekologická katastrofa. Mírně groteskní, ale zároveň dost “lidský” svět tak na jednu stranu oplývá zelení a příroda si pomalu hledá cestu do ulic rozpadlých a opuštěných měst a vesnic, na tu druhou ale na každém kroku narážíte na olejová jezera, skládky, znečištěné bažiny nebo biochemicky zamořené oblasti. Svět navíc obývá celá řada příšer. Inteligentní život zastupují různé variace na podivné hlodavcovité, medvědovité nebo lasicovité humanoidy, v řadách nepřátel pak rubete kdeco. Od stvoření podobných vám přes zmutované květiny až po podivné olejovité duchy.

Příběhové pozadí je poměrně složité, hlavní hrdina, ač si ho sami vytváříte, do světa pevně patří, má v něm nějakou historii a nese si své šrámy z dětství. Sice funguje jako klasický všemocný mesiáš, který má spasit všechny kolem sebe, pořád je ale podroben kritice svých mentorů a obecně těch, kteří ho znali ještě jako malé… myšítko? Hlavní cíle hry jsou v podstatě tři. Porazit čtyři “požírače světa”, kteří okusují kořeny stromu života, který celý svět drží pospolu. Sjednotit, nebo naopak rozdrtit šest znepřátelených kmenů, které sledují své vlastní zájmy. A nakonec i naplnit archu, v níž je možné se z nenávratně zničené země dostat do bezpečí. Nebo snad ne?

Jednotlivé páteřní linky jsou spolu sice provázané, můžete je ale plnit v zásadě v libovolném pořadí. Je jen škoda, že hra občas úplně nebere v potaz, že jste to či ono dokončili, takže s vámi postavy často hovoří v budoucím čase o něčem, co už máte dávno za sebou. Ale nad tím jsem ochotný přivřít oči. Vedle toho je pak svět posetý dalšími postavami, pro které plníte vedlejší úkoly. Setkáte se tak třeba s alkoholickým obrem, kterému musíte někde splašit jeho milovaný lepihub. Svět je zároveň plný “sběratelských úkolů”, navázaných na nějaké předměty starého světa. Při putování opuštěnými sídly tak jednoduchou minihrou splachuteje záchody, ladíte kytary nebo třeba opravujete mikrovlnky.

UŽ ZASE ZACHRAŇUJU SVĚT

Nic moc podrobnějšího z příběhu prozrazovat nebudu. Jednak proto, že je docela zajímavý, ale i proto, že je extrémně komplikovaný a pozadí celého světa vyžaduje dost pozornosti a pečlivého studia. V lepší konzumaci zápletky mi navíc překážel jeden fakt. Ve hře totiž uslyšíte jen všehovšudy tři hlasy. Vypravěče, který komentuje ÚPLNĚ VŠECHNO, a dvou stran karmy (o nich později). Veškeré obyvatelstvo světa jen roztomile žvatlá, jejich sdělení tedy vždy musí “přeložit” ukecaný vypravěč, vy jen dostáváte jakýsi kontextový výcuc z toho, o čem je řeč. Skrze to pak volbami v dialozích popoháníte rozhovory tím či oním směrem. Na někoho to možná může působit pohádkově, mě ale nekonečné čtení jakoby pohádkových textů dost vytrhává ze zážitku. Vypravěč navíc neustále komentuje všechno, co se na obrazovce děje. Vždy vás třeba upozorní, že vám dochází život, že jste právě nepřítele pěkně prošpikovali mečem, nebo že ve dne svítí sluníčko a venku je hezky (fakt!). Až v půlce hry jsem zjistil, že si jisté otravnosti těchto monologů byli autoři vědomi, protože do hry implementovali posuvník, kterým můžete řečnění značně regulovat. Já bych ale stejně preferoval klasický dabing a rozhovory.

-
i Zdroj: Hrej.cz
-

Pojďme se ale přesunout k jádru biozmutovaného pudla - hratelnosti. Biomutant kombinuje prvky open-world akcí a RPG, nejde tedy o žádný tvrdý roleplay, kde pečlivě počítáte a investujete zkušenostní bodíky. Při stoupání po zhruba třicetilevelové stupnici vždy nafasujete deset zkušenostních bodů, které musíte investovat do jednoho ze základních atributů. Síla zvyšuje poškození, vitalita odolnost, agilita rychlost pohybu a úskoků, inteligence zjednodušuje hádanky a posiluje speciální schopnosti, charisma snižuje ceny v obchodech a občas pomůže vyhnout se boji. Nic extra kreativního nečekejte. Vedle toho ale autoři na postavu naroubovali řadu dalších systémů vývoje. Za získané body si tedy odemykáte komba pro jednotlivé zbraně (ve stylu Devil May Cry), za jiné body můžete získávat speciální mutační schopnosti, jinou měnu zase utrácíte za zvyšování odolnosti proti vnějším vlivům. Do toho připočítejte ještě třetí třídu speciálních schopností vázaných na karmu. V průběhu hry se totiž svým chováním kloníte spíše k světlé nebo temné straně světa, a tím si odemykáte další unikátní ability. 

Speciální schopnosti jsou ale z mého pohledu dost zbytečné.

Na papíře to zní hrůzně, v praxi se nakonec ve vývoji postavy zorientujete a zjistíte, že v každé nabídce vlastně tolik možností není a výsledek je celkem jednoduchý. Speciální schopnosti jsou ale z mého pohledu dost zbytečné, neefektivní a stejně lépe poslouží ostré a palné zbraně.

První
Poslední
Reklama
Reklama

Související články

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama