Recenze s vydavatelem SEGA

Ex-tvůrci série Persona hodili moderní svět za hlavu a vyměnili ho za fantasy království plné rasismu a podrazů. Japonská „Hra o trůny“ je jedním z nejočekávanějších JRPG titulů letošního roku. Do místního světa jsme zavítali i my. Jak to v něm ale vypadá?

Znáte ten pocit, když jste pevně přesvědčeni o tom, že něco není pro vás? A pak náhle zjistíte, že vaše „konzervativní“ já se možná celou dobu pletlo? Tak něco podobného se stalo i mně s japonským RPG Shin Megami Tensei V: Vengeance.

Právě v těchto dnech oficiálně vychází mnohými očekávaný přírůstek do rodiny Sonic the Hedgehog částečně se vracející k samotným kořenům této populární značky. Kromě moderního vizuálu s sebou přináší i několik horkých novinek, které na cestě za záchranou zvířátek ze zbrusu nového světa Northstar Islands můžete využít. Spokojeni mohou být úplně všichni, tedy jak letití kmetové, tak nové hráčské publikum.

Dlouhých deset let. Tolik času uběhlo od vydání Company of Heroes 2 – a i když jsme se napříč lety dočkali několika rozšíření, upřímně jsem na sérii pomalu zapomněl. Respektive, nečekal bych, že se Sega rozhodne po tolika letech navázat pokračováním. Jak ale poslední sezóny ukázaly, návraty starých značek bývají poměrně úspěšné, a tak se po čase setkáváme s Company of Heroes 3.

O tom, že není remaster jako remaster, není třeba dlouze debatovat. Paskvilů, her jen lehce přetřených od prachu a vydaných s velkou pompou, jsme za ty roky viděli nespočet. Řekl bych, že jsme jich vlastně viděli mnohem víc, než kolik jsme viděli těch kvalitních, pečlivě připravených balíčků, které byla radost hrát a někdy i sledovat. Do jaké škatulky patří Sonic Origins, se teprve dozvíte, už teď bych ale řekl, že si některé své šrámy odnáší po střetu se světem tam venku trochu neprávem.

Každý rok se s železnou pravidelností vracíme na fotbalová hřiště, hokejová kluziště, basketbalové palubovky i baseballové stadiony. Vedle toho se ale na podzim pravidelně vrací i manažerské křeslo ve Football Manageru. Co nového (ne)přináší tentokrát?

Cítím určitou povinnost na začátku každé recenze libovolné hry se Sonicem v hlavní roli zrekapitulovat, jak to s modrým ježkem vlastně historicky bylo. Sega se ale zásadně zasadila o to, že jste podobná resumé četli v posledních letech několikrát, a tak je retrospektivní okénko poněkud zbytečné. Naopak se možná sluší připomenout, že to není minulost, díky které Sonica vytahujeme na světlo světa tak často, ale současnost, kterou bych antidatoval někam k roku 2020, kdy vyšel film s Jimem Carreym v hlavní roli. Možná i díky němu nedávno vyšla v lecčem revoluční hra, o které se v posledních dnech tak často mluví.

Díky nezávislé scéně se může vrátit kdejaký žánr. Zatím se nezdá, že by se návratu ke kořenům těšilo něco víc než boomer shootery, tedy střílečky vizuálem i hratelností odkazující na přelom tisíciletí, ale snad každá úspěšná hra libovolného žánru má teď nějaký svůj klon nebo duchovního nástupce, ať už zabrousíme kamkoliv. Své nástupce mají i některé specifické strategie, takže pokud jste někdy hráli třeba Theme Hospital, můžete si zahrát hned dvojici her, které na legendární dílo studia Bullfrog odkazují.

Někdy v životě recenzentském nastávají chvíle, kdy má člověk pocit, že je opravdu synem štěstěny. Já tento pocit například zažil nedávno, právě při recenzování Total War: Warhammer 3. Už jen fakt, že mám zrecenzovat třetí díl jedné z nejlepších strategických sérií vůbec (a mám ho k dispozici o týden nebo dva dříve než běžný pařan) by ke štěstí stačilo. Tentokrát však štěstěna zasáhla úplně jiným způsobem a sotva jsem obdržel kód, vyhrál jsem v pracovním testování jackpot - na testu vyběhly dvě čárky a já se tak mohl tomuto skvostu věnovat týden v kuse od rána do večera! To je opravdu velké štěstí, protože jsem si původně naivně myslel, že mi bude stačit pár hodin každý den po návratu z práce. Omyl! Takovým způsobem bych totiž sotva načal kampaň, která mi ve výsledku zabrala necelých 40 hodin čistého času.

Po roce je to tu zase. Novináři už se scházejí v konferenčním sále, aby vyslechli, jak se povedl nový ročník Football Managera. Ten sliboval celkem zásadní změny, potěší tedy hardcore fanoušky série?

Někoho možná nepřekvapí, jak dospělé příběhy autoři Yakuzy vytváří, pro jiného ale bude novinkou, že lehce bizarní série disponuje něčím, co je v herním průmyslu v dnešní době v podstatě vzácností. Detektivní příběhy se složitou zápletkou aby hráč v nějaké sérii pohledal. Zatímco Yakuza na to jde ze strany zločinců, Judgment – jak už název napovídá – představil velice podobnou hru z pozice člověka, pro něhož je spravedlnost na prvním místě. Právě brilantní příběh je i hlavním tahákem druhého dílu.

Explore, expand, exploit, exterminate. Kouzelná formule čtyř cílů, které dávají jméno žánru strategií, postupem let trochu vyčpěla. Novinka od Amplitude Studios jí ale chce vlít novou krev do žil. Otřásla se C/civilizace v základech?

Už brzy se pod pěti kruhy v Tokiu rozběhne největší sportovní svátek, olympijské hry. Sega přináší herní doprovod, jak se povedl?

Žánr bojovek už léta okupuje uzavřená společnost vážených značek, mezi které je téměř nemožné proniknout. Navíc se historicky vrací i ty, které fanoušky nechaly dlouho čekat na pokračování. Specifickým příkladem je Virtua Fighter.

Nový hlavní hrdina, změna soubojového systému, bez číslovky v názvu. Like a Dragon cílí na všechny, kteří si k sérii Yakuza zatím nenašli cestu. A nejde na to vůbec špatně.