Hrej.cz Warhammer 40 000: Dawn of War III Recenze

Warhammer 40 000: Dawn of War III

Adam Zámečník
Adam Zámečník
1. 5. 2017 11:45 11 Sdílej:
Reklama
Reklama

Jak tomu tak bývá ve světě Warhammeru 40K, nálezy zapomenuté technologie na zapadlých planetách nikdy nevěstí nic dobrého. Jako slepice po flusu se hordy Orků, Eldarů a Blood Ravens tudíž vrhly po planetě Cyprus, kdysi pokojném světě v zapadlém koutku vesmíru, na kterém se objevil prastarý artefakt. V univerzu Dawn of War III je tedy vše při starém, je tomu tak ale i v případě hry samotné?

PŘÍBĚH TŘÍ STRAN

Při hraní kampaně Dawn of War III veteráni série možná ucítí lehký pocit déjà vu. Podobně jako v původním Dawn of War je příběh třetího dílu zcela lineární, žádné válečné tažení po planetě Cyprus se bohužel nekoná. Nejedná se však o takový problém, jelikož na rozdíl od minulých dílů dává Dawn of War III možnost nahlédnout do každé ze tří stran. Příběh jako takový tudíž není dalším vlhkým snem o vesmírných mariňácích Blood Ravens, nýbrž vyobrazením konfliktu z pohledu všech tří stran, ať už výše zmíněných mariňáků, tajemných vesmírných elfů Eldarů či přitroublých Orků. Ne, rozhodně nejde o nic objevného, příběh spíše připomíná převyprávění jednoho ze slabších 40K paperbacků o mocných artefaktech a skrytých zlech, ale je cosi osvěžujícího na hraní za mocichtivého skřetího šéfa Gorgutze či stoickou eldaří kněžnu Machu.

Zapracování na různorodosti jednotlivých stran tudíž pomohlo celé kampani, kde se střídají tradiční  zadání „Znič nepřítele“ s taktičtějšími misemi využívajícími speciální dovednosti jednotlivých stran.

Tato příběhová mnohočetnost velmi pomohla většímu odlišení jednotlivých stran. Přestože většinu fanoušků nejspíše zajímají právě lidští Blood Ravens, hra za Orky či Eldary si rozhodně také zaslouží pozornost, zejména kvůli mnohým odlišnostem ve stylu hraní. Zatímco Blood Ravens se točí ve víru dokonalé spolupráce těžké palby, technologie a tvrdých zásahů zblízka, kouzlo Orků spočívá ve vyšších počtech a zahlcení protivníka. Největší oříšek představuje poslední strana Eldarů, jejichž síla stojí na mrštných přepadeních, maskování a útěku. Přestože tyto odlišnosti nejsou ve svém jádru nic nového, bylo tomu tak už v minulých dílech, v Dawn of War III Relic Entertainment zapracovali na unikátních prvcích dříve relativně odbytých Orků a Eldarů. Zatímco v minulosti byla hlavní odlišností zejména pozměněná úroveň životů, poškození a pár svérázných specialit, nyní dostali Orkové do vínku sběr šrotu rozesetého po bojišti, kterým se následně jednotky vyzbrojí a získají nové schopnosti. Nemůže samozřejmě chybět ani kolektivní síla skřetího davu, takzvané „Waaagh“ jež dále posiluje jednotky. I když měla teleportace a maskování k Eldarům blízko i v minulých dílech, Dawn of War III notně pozměnil celkový přístup ke hře za Eldary. Zatímco dříve nebyl problém zvítězit za tuto poměrně křehkou rasu jakýkoli zápas, tentokrát je hráč nucen k neustálému přesunu jednotek a občas i samotných základen. Zapracování na různorodosti jednotlivých stran tudíž pomohlo celé kampani, která obměňuje standardní zadání „Znič nepřítele“ s taktičtějšími misemi, využívajícími speciální dovednosti jednotlivých stran.

MEZIGALAKTICKÉ LOL

Říká se, že třikrát do stejné řeky nevstoupíte. Vývojáři z Relic Entertainment to dobře vědí, a hratelnost třetího dílu zaznamenala rovnou několik změn. Na rozdíl od drastické transformace druhého dílu v taktickou akci značí Dawn of War III návrat ke klasičtější RTS hratelnosti s výstavbou základen. Zároveň si však zachoval něco z prvků druhého dílu, hrdinské jednotky a lehké RPG prvky se proto také vrací. Jedná se tudíž o jakýsi kompromis, extrakt toho nejlepšího z obou dílů. Ve výsledku je výstavba základen a sběr surovin jednodušší, boje bleskově rychlé a počty mrtvých vojáků překvapivě vysoké. Právě ona vyšší úmrtnost je tou zdaleka nejpřekvapivější změnou, pryč jsou tuhá komanda druhého dílu, krom takzvaných elitních jednotek tu zbytek nevydrží příliš dlouho. S tímto se přirozeně pojí i mnohem větší měřítko bojů, kde se namísto několika pluků tentokrát střetávají až stovky vojáků najednou.

Cesta k vítězství zde však není lemována kupami těl vašich loajálních válečníků, klíč k poražení protivníka je právě v oněch elitních jednotkách.  Jak jsem již zmínil, s většinou elitních jednotek se seznámíte právě v příběhové kampani, kde se vám postupem času uvolňují další schopnosti sběrem zkušeností a „lebek“ za které si kupujete různé vymoženosti. Zde se Dawn of War III trochu inspiroval žánrem online MOBA her, každá elitní postava má odlišné místo na bojišti, ať už se jedná o odolné tanky, mocné nukery či pomocné supporty. Příběhová kampaň jako taková právě částečně slouží k pochopení různých funkcí elitních jednotek, které často rozhodují v mnohých situacích života a smrti. Příkladem této důležitosti budiž postava skřetího šéfa Gorgutze. Jak již bylo zmíněno, klíčová skřetí strategie je zahlcení protivníka hordou základní jednotky „Boyz“ – tlupami nablblých orků ozbrojenými sekerami. Těžké kulomety Blood Ravens však z těchto pacholků promptně nadělají nazelenalou fašírku, co tedy dál dělat? V tu chvíli přijde na slovo právě šéf Gorgutz, který dokáže použít svůj ohromný palcát jako hromadný kryt před palbou a tak v bezpečí dostat své pohůnky k jednotkám Blood Ravens. Výsledek je jasný.

Hráči hovící výstavbě obranných věží tudíž tentokrát odejdou s prázdnou, zde jde hlavně o útok, jinak brzy skončíte na popel.

Zjednodušení výstavby základny na vrub dynamičtější hratelnosti přirozeně vzalo za své i v multiplayeru. Hráči hovící výstavbě obranných věží tudíž tentokrát odejdou s prázdnou, zde jde hlavně o útok, jinak brzy skončíte na popel. Zatímco kampaň samotná hráče občas trápí zdlouhavostí a čím dál většími mapami, v případě multiplayeru se děje pravý opak. V jediném herním režimu musí hráči zničit reaktor svého protivníka a ubránit svůj. Málo? Kdepak! Aby se hráč dostal k protivníkovu reaktoru, musí se nejprve probojovat skrze obranné štíty a věže nepřátelské základny. Vzhledem k relativně malým mapám se souboje velmi rychle mění v lítou vřavu o každý koutek a píď. Větší odlišnost mezi stranami dále pomohla větší variabilitě v jednotlivých utkáních, kde se hráči snaží využít každou ze specialit své oblíbené strany. Není tudíž nic zábavnějšího než souboj se zdatným protivníkem hrající za věčně mizející Eldary či nepřetržité záplavy skřetích tlup. Klíčem k pokoření protivníka však nepochybně je umné využití svých elitních jednotek, které dokáží zvrátit kdejakou zdánlivě prohranou bitvu. Uspokojivost destrukce nepřátelského reaktoru je dále umocněná znamenitým grafickým zpracováním, jež zdatně evokuje pro Warhammer typickou hyper maskulinní estetiku kombinovanou s brutální vřavou.

Dawn of War III si však nekompenzuje slabší grafické zpracování výraznou stylizací. Ačkoli se může zprvu zdát, že se od druhého dílu tolik nezměnilo, opak je pravdou, zejména v malých detailech, světelných efektech a explozích. Grafika pochopitelně vyniká zejména ve velkých vřavách, kde se jednotky pomalu ztrácejí ve změti krve, výbuchů a efektních úderů největších elitních jednotek, jejichž detailní pohyby občas ohromí. Už teď se sneslo mnoho kritiky na poměrně omezené grafické nastavení, kde je mnoho funkcí zahrnutých v několika větších kategoriích typu kvalita textur či jednotek, ale zároveň je překvapivé, jak vstřícně optimalizovaný Dawn of War III je. I když se na standardních počítačích na vyšších nastavení frame rate nedostane přes onu pověstnou hranici šedesáti snímků, při hraní si toho většina hráčů ani pomalu nevšimne, hra vypadá nanejvýš plynule i při necelých čtyřiceti snímcích. Příjemným detailem v nastaveních je možnost rozjet benchmark různých nastavení, hráči se tudíž nemusí babrat s opakovaným štelováním nastavení. Podpora Relic Entertainment se rovněž snaží odstranit všemožné otravné bugy, občasné zamrzání při hraní recenzní kopie promptně zmizelo s vydáním hry. 

RÁJ NEBO WARP?

Dawn of War III nejspíše zatím zní jako rajská hudba, kde vězí tedy háček? Inu, největším problémem Dawn of War III je, že neví, jakou hrou ve skutečnosti je. Příběhová kampaň ze začátku zavání ambiciózním převyprávěním boje o celý vesmírný sektor skrze tři vzájemně se proplétající příběhové linie. Kampaň taková skutečně do jisté míry je, problémem však zůstává její občasná utahanost a nedostatek grácie. Jinými slovy – příběhová kampaň Dawn of War III je v kostce opravdu velkolepým tutoriálem k multiplayeru, jenž rozhodně nedosahuje příběhovým výšinám Starcraftu 2, série, která hravě skloubila všemi opěvovaný multiplayer s jímavým dějem plným zvratů a emocí. Zlí jazykové také mohou namítnout, že je Dawn of War III do jisté míry převyprávěním prvního dílu v moderním kabátku a do jisté míry pravdu rozhodně mají, alespoň co se vybraných stran týče. Pokud si tedy chcete Dawn of War III zahrát hlavně kvůli příběhu, možná budete trochu zklamaní.

Přestože přidáním elitních jednotek hratelnost výrazně prokoukla, mnohým se může jevit jako přílišný krok k žánru MOBA. Tato výtka je opět částečně oprávněná, pokud hledáte v Dawn of War III taktičtější strategii postavenou na kvalitním složení jednotek a naučených strategií, pravděpodobně hledejte dál, nový multiplayerový režim totiž je postavený zejména na užívání pečlivě vytrénovaných elitních jednotek. Utkání jsou bezesporu mnohem akčnější, ale zřejmě budou po chvíli možná i trochu nudit, záleží, kam se dále vývojáři z Relic Entertainment posunou v budoucích DLC, podpora bude v příštích několika měsících po vydání bezesporu klíčová.

Warhammer 40 000: Dawn of War III
Linux icon Linux
Windows icon PC
Apple icon Mac

Verdikt

Občas krásný a brutální, občas frustrující a repetitivní, takový je v kostce Dawn of War III. Přestože je většina změn zajímavá a vítaná, nelze si pomyslit, zda-li toho přeci jenom není trochu málo.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz