Recenze Sonic Superstars, moderní variace legendární 2D hopsačky
Právě v těchto dnech oficiálně vychází mnohými očekávaný přírůstek do rodiny Sonic the Hedgehog částečně se vracející k samotným kořenům této populární značky. Kromě moderního vizuálu s sebou přináší i několik horkých novinek, které na cestě za záchranou zvířátek ze zbrusu nového světa Northstar Islands můžete využít. Spokojeni mohou být úplně všichni, tedy jak letití kmetové, tak nové hráčské publikum.
Před necelým rokem se fanoušci modrého ježury dočkali plnohodnotného pokračování s podtitulem Sonic Frontiers, v němž mohli navštívit rozsáhlý futuristický svět ve třetím rozměru. Hra přes počáteční obavy nakonec slavila zasloužený úspěch a následně se jí dostalo příkladné péče a podpory ze strany vývojářů. Na světě však existuje ještě početná základna příznivců klasického designu, které moderní pojetí nijak zvlášť neoslovilo. Byla sice na krátko umlčena rovněž povedeným titulem Sonic Mania s roztomilou pixel-artovou grafikou, přesto touha po moderní variaci starého žánru nikdy úplně neutichla. Toho si byli tvůrci dobře vědomi, proto nyní přicházejí znovu na scénu a servírují na stůl 2.5D chod v podobě Sonic Superstars.
Okulahodící podívaná
První věcí, které si okamžitě všimnete, je mohutný grafický update. Hra ke svému běhu využívá Unity engine, s nímž dokáže vykreslit opravdu pěkné scenérie. Pixel art zmizel jako pára nad hrncem, zde se sází na pěkně ostrou a pestrobarevnou stylizaci. A povedlo se to na jedničku. To samé se dá říct o efektech a různorodosti prostředí. Dobrodružství vás zavede například do husté džungle, vzdušného zámku, na karneval či do futuristické kyber-stanice. Celkem se podíváte do jedenácti zón, přičemž v každé z nich setrváte zhruba dva až tři akty. Jejich počet závisí na tom, zdali aktivujete dodatečný level pomocí ovoce (lze vysoutěžit na kolotoči v závěru některých levelů) a také na dosavadním průběhu kampaně, protože se někdy ocitnete i v kůži vašeho parťáka. Nemáte na výběr jen Sonica, hrát budete také za Tailse, Knucklese a nově i za Amy.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 1399 Kč
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: Vyvážená, s výjimkou závěrečné třetiny
- Základní herní doba: 8 až 10 hodin
- Bude vás bavit: Pokud milujete Sonica či vymírající žánr 2D plošinovek
- Nebude vás bavit: Pokud jste cholerici nebo máte málo trpělivosti
Každá z postav se specializuje na něco jiného. Sonic si zachovává rychlost díky Drop Dashi, a tak je vhodný zejména pro speedruny. Tails zase umí létat, což ocení příznivci pomalejšího postupu a bezpečného platformingu. Knuckles dokáže lézt po stěnách a plachtit, a konečně Amy dokáže vyskočit dvakrát po sobě či se hbitě ohánět kladivem. V průběhu hraní sbíráte tzv. smaragdy Chaosu, které se zpravidla nacházejí v tajných oblastech, přičemž každý z nich vám odemkne dodatečné vlastnosti jako třeba vytvoření klonů, odhalení skrytých cest nebo zkapalnění, díky kterému můžete šplhat po vodopádech vzhůru. Pokud se vám poštěstí sesbírat všech sedm smaragdů, budete ještě moci transformovat právě hranou postavu do ničivé superverze. Na druhou stranu jsem tyto nové talenty moc často nepoužíval a nebýt toho, že na ně hra sama ikonou upozornila, tak bych na ně časem snad i zapomněl.
Kromě běžných cestiček máte k dispozici také bonusové stage, kde sbíráte dodatečné kroužky a medaile, které slouží jako platidlo v shopu u dalšího módu, a to Battle Mode. V něm zápolíte v několika minihrách a zároveň pilujete svého avatara. Kromě příběhové kampaně a Battle Mode na vás čeká ještě Time Attack, kde se, jak název sám napovídá, snažíte o dosažení co nejlepšího času v globálním měřítku. Osobně jsem strávil nejvíce času hraním kampaně, protože množství odemykatelných věcí a alternativních cest je nespočet. Hra tak zabaví na desítky hodin, byť první průchod zvládnete za zhruba 8 až 10 hodin. K tomu všemu vám do uší hraje povedený soundtrack se melodickými popovými rytmy. Michael Jackson už není mezi námi, takže legendární songy se bohužel porazit nepřekonalo, přesto se jedná o solidní poslech a rozhodně neurazí. Jen radím si v nastavení zvýšit jeho hlasitost, protože defaultně je zhruba v polovině a často se překrývá se zvukovými efekty nebo nejde téměř slyšet.
Čím blíž konci, tím víc práce
Co se týče obtížnosti a vybalancování, většinu času je vše v pořádku. Hra je z počátku jednoduchá a putování krajinou svižně odsýpá. Brzy také zjistíte, že lze jednotlivé zóny procházet třemi možnými způsoby. Pokud jste fanoušky pomalejšího postupu a nevadí vám skákací pasáže, doporučuji se držet spíše při zemi. Milovníkům zběsilého tempa a speedrunů naopak radím se dostat pokud možno co nejvýše. A pro všechny ostatní je tu Mastercard, tedy zlatá střední cesta. Zdoláváním jednotlivých aktů hra začne pomalu zatápět pod kotlem, až i obyčejné kydlení bossů začne být celkem náročné. Zprvu jsem si říkal, že výzva je výzva. Ovšem hranice mezi zábavou a frustrací bývá proklatě tenká, o čemž jsem se přesvědčil zhruba v poslední třetině. Obtížnost totiž skokově naroste a některé pasáže jsem absolvoval mačkajíc všechny možné čudlíky.
Ovšem hranice mezi zábavou a frustrací bývá proklatě tenká, o čemž jsem se přesvědčil zhruba v poslední třetině.
U některých bossů jsem měl dokonce pocit, že se tvůrci regulérně zbláznili. Opravdu nebylo zábavné podvacáté načítat poslední checkpoint, protože jsem v kroku číslo tři v úseku číslo čtyři udělal půlvteřinovou chybu. Pokud šlo navíc o bosse, který mě dokázal sundat jedinou ranou, zatímco já jich musel uštědřit nejméně šest, a to po několika sériích přechodu mezi pozadím a popředím, v krátkém časovém okně a za předpokladu, že mě netrefilo něco jiného, měl jsem chuť prohodit ovladač oknem. Zavřeným. Napadlo mě, že jsem zřejmě starý a neschopný, nicméně ani juniorovi se samostatně nedařilo a po necelé hodině snažení Sonica otráveně vypnul. Nakonec jsme spojili síly v kooperaci, čímž jsme obešli neférový insta-kill a na pátý pokus konečně zvítězili.
Ve dvou se to lépe táhne
Poté, co jsme zdolali zmiňovaného bosse, jsme hráli už jen spolu. Ne, že by to bylo potřeba, ale jednoduše nás to bavilo mnohem více. Možnost kooperace se povedla na jedničku a užijete si při ní spoustu legrace. Hru je dokonce možné hrát až ve čtyřech, což si upřímně nedokážu moc představit. Už takto se často děje, že se rychlejšího z vás hra chytí a druhého nechá dočasně zmizet, přičemž po přesunu obrazovky se může pomalejší znovu přidat stisknutím X. Někomu to sice může přijít otravné, ale podle mého názoru to funguje vcelku dobře a rozumně. Třeba u konkurenčního Maria máte prostě peška a ten pomalejší z vás prostě umře. K tomu všemu si ještě připočtěte absenci jakýchkoliv bugů a také plynulý framerate, což se v dnešní době často nevidí, a máte horkého kandidáta na vánoční dárek pro své ratolesti či sebe samotného.
Verdikt
Sonic Superstars vypadá přesně tak, jak se od modernizace klasického žánru zpravidla očekává. Krásné, plynulé a moderní, přitom stále chytlavé a neuvěřitelně hratelné. Tvůrcům se navíc nechtělo přijít pouze s graficky vylepšenou verzí toho samého, a tak se titul snaží drobnými inovacemi posunout o kousek dál, ovšem s úctou a respektem k dlouholetým fanouškům série. Kromě skokově navýšené obtížnosti v závěrečně třetině hry a některým novinkám, které působí možná až zbytečným dojmem, doopravdy nemám, co bych ještě vytknul.
