Recenze Metaphor: ReFantazio, japonské „Hry o trůny“ od bývalých tvůrců Persony
Ex-tvůrci série Persona hodili moderní svět za hlavu a vyměnili ho za fantasy království plné rasismu a podrazů. Japonská „Hra o trůny“ je jedním z nejočekávanějších JRPG titulů letošního roku. Do místního světa jsme zavítali i my. Jak to v něm ale vypadá?
„Opravdu to zní jako fantazie,“ říká Gallica, vílí společnice hlavního hrdiny na začátku hry. A má pravdu. Metaphor: ReFantazio je zcela nový počin legendárního vydavatele japonských RPG Atlus a debutovým titulem nového vývojářského týmu Studio Zero. Za ním stojí režisér série Persona Katsura Hashino, designér postav Shigenori Soejima a skladatel Shoji Meguro. Metaphor: ReFantazio je pozoruhodné zejména tím, že jde o první zcela originální, čistě fantasy svět od Atlusu, který není spojený se sérií Persona. I díky tomu nepochybně přiláká nové hráče (jako jsem i já), kteří předchozí série minuli. Lákavý je nejen nový příběh, ale i svižnější styl boje, který se místy liší od klasických JRPG. A přestože má hra své nedostatky, musím říct, že Atlus si ve mně buduje nového fanouška.
Fantasy prosáklé rasismem
Moje cesta s japonskými RPG začala na začátku letošního června. Donedávna jsem byl skeptik, který se tomuto druhu her vyhýbal, jak jen to šlo. Nakonec jsem se dostal k recenzování hardcore akce Shin Megami Tensei 5: Vengeance, která sice byla křtem ohněm, ale můj skepticismus rychle zmizel. Plný očekávání jsem tedy vyhlížel Metaphor: ReFantazio, která slibuje mnohem výpravnější zážitek. Někdy až překvapivě moc. Tvůrci se vzdali moderního středoškolského prostředí a vyměnili ho za středověk. Hra se totiž odehrává ve fantasy světě, kde je používání magie přísně regulováno vládou – a je možné jen s použitím speciálního vybavení. Místní svět je jedním velkým sjednoceným královstvím, ačkoli jednota je zde jen naoko. I přes „historické“ zasazení hra opět reflektuje moderní témata. Zapomeňte na všeobjímající lásku a utopické místo plné dobroty – i zde jsou bytosti prosáklé rasismem, kde rohatí občané společensky vládnou nad bytostmi s kočičíma ušima. Uznávám, že to zní trochu bizarně, ale v samotné hře tato linka funguje zajímavě, a i když je místy až přehnaně naivní, dokáže vás po celou dobu udržet v napětí.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 1 649 Kč
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: Nastavitelná
- Základní herní doba: cca 80 až 200 hodin
- Bude vás bavit: Máte rádi dospělé fantasy příběhy, tahové souboje a dialogy
- Nebude vás bavit: Pokud vám vadí dlouhá hratelnost a potřeba grindu
Celá hra začíná vraždou místního krále, čímž se rozjíždí řetězec událostí, který vede k tomu, že o trůn se může ucházet kdokoliv – musí však projít královským turnajem plným různorodých výzev. Už od začátku víte, že za vraždou stojí Louis, ambiciózní a okouzlující veterán, který se na cestě za mocí nebojí jít přes mrtvoly. Není těžké odhadnout, že jde o hlavního záporáka, se kterým se budete setkávat po celou hru. A to je jedna z věcí, které musím vyzdvihnout. Louis je totiž jednou z nejlépe napsaných záporných postav, jaké jsem za poslední roky ve hrách zažil. V tento moment přichází na scénu i vaše postava, na první pohled bezvýznamný tulák, který má ale mnohem složitější cíl. Králův syn je zakletý ošklivou kletbou a jeho život je v ohrožení. Vy, jakožto princův přítel, vyrážíte na cestu za jeho záchranou s hlavním cílem – zabít Louise. K dispozici máte román, který se odehrává v utopickém světě bez předsudků a nápadně připomíná náš moderní svět. Mnoho detailů se dozvíte už na začátku hry, ale jednou z jejích krás je jejich postupné odhalování, takže vám nebudu prozrazovat více, než je nutné. Premisa se možná může zdát velmi jednoduchá, ale ve skutečnosti jde o příběh plný zvratů a překvapení, na který jen tak nezapomenete. Všechno navíc skvěle podtrhují některé cutscény, které vypadají jako regulérní epizody fantasy anime seriálu. Musím však vytknout občasnou natahovanost, protože postavy často zbytečně mluví pět minut o věci, kterou by šlo říct během jedné minuty, a jsou tak zbytečně doslovné. To narušuje plynulost vyprávění.
Deadliny, pořád samé deadliny
Na své cestě potkáte mnoho postav, které se k vašemu úkolu připojí. Každá z nich má unikátní osobnost, kterou postupem času v sociální části hry objevujete a poznáváte. Na začátku, kromě víly Gallicy, potkáte třeba osiřelého šlechtice Strohla nebo rytířku Hulkenberg. Postupně se vaše posádka rozrůstá a s tím i počet postav, které můžete používat v boji. Většina z těchto postav má navíc zajímavý vedlejší příběh, který stojí za prozkoumání, už jen kvůli tomu, že tím roste vaše společné pouto a získáváte různé bonusy k Archetypům. S postavami často mluvíte na cestách po poměrně rozlehlé mapě. Většina věcí (včetně cestování) spotřebovává čas, takže máte dispozici kalendář s deadliny hlavních příběhových milníků, a pokud je prošvihnete, máte smůlu a hra končí.
Pokud jste silnější než zdejší nepřátelé, můžete je posekat bez použití tahového souboje.
Soubojový systém je velmi podobný tomu z Persony nebo SMT. Souboje jsou tahové a nepřátelé (i hráčovy postavy) mají své silné a slabé stránky vůči různým typům zbraní a elementů. Persony zde ale nahradily Archetypy, jimiž se postavy vybavují, aby posílily nebo dokonce zcela změnily svůj bojový styl. Ve hře je jich více než 40 a každý z nich má své silné a slabé elementární stránky a některá kouzla a schopnosti, které může používat každá postava, která se Archetypem vybaví. Jsou to v podstatě taková povolání. Nezáleží na tom, jestli preferujete válečníka, zloděje nebo mága, vybere si každý. Postupem hrou si navíc odemykáte další poddruhy dané třídy, což vám dává obrovský výběr. Důležitá je i synergie, která je potřebná pro různé speciální útoky. Asi největší mechanickou odchylkou od Persony je přidání jednoduchých akčních soubojů v reálném čase, které doplňují ty tahové. Když narazíte na nepřítele, můžete na něj začít útočit a postupně vyčerpat jeho ukazatel výdrže. Jakmile je nepřítelův měřič vyčerpán, přecházíte do tahového režimu, přičemž máte nad nyní omráčeným nepřítelem značnou výhodu v podobě jeho sníženého zdraví. Je v tom však i riziko. Pokud vás nepřítel zasáhne, tahový boj začne s celou vaší partou v takové nevýhodě, že můžete rovnou začít znovu. Pokud jste silnější než zdejší nepřátelé, můžete je posekat bez použití tahového souboje. Nečekejte diablovku, ale i tak je tato mechanika vítanou změnou, která dělá celý průchod hrou mnohem plynulejší. Je to však volitelné, takže můžete zůstat u tahových soubojů a reálný čas vůbec nepoužívat.
Metaphor: ReFantazio je graficky velmi stylizovaná hra. Typická japonská kreslenost místnímu světu sluší a hezky doplňuje atmosféru nadpřirozeného kontinentu. O to více ale vynikají některé nedostatky, jako jsou rozlehlé prostory, které občas působí paradoxně prázdně. Města jsou zpracována na jedničku a opravdu máte pocit, že se procházíte živoucí betonovou džunglí, ale párkrát jsem narazil na část mapy (zejména mimo města), která vypadala skoro až gratidky zastarale. Stylizace je sice hezká, ale někdy narušuje plynulost hry. Neustálé stmavovačky a různé světelné efekty jsou velmi rušivé, hlavně když se každá malá část mapy musí načítat. Obecně mě také zklamal výkon hry, který rozhodně není plynulý. Jasně, málokdy se hra dostane pod 60 FPS, ale v některých akčnějších pasážích je pokles dost znatelný, a přitom Metaphor rozhodně není tou nejhezčí hrou, kterou letos uvidíte. Určitě to není nic hrozného, ale dokázal bych si optimalizaci představit o kus lepší.
Verdikt
Metaphor: ReFantazio je dospělá fantasy, která i přes svůj pohádkový vzhled řeší vážná témata. Příběh je skvěle napsaný, plný zvratů a překvapení, ale místy ho zpomalují zbytečně natahované dialogy. Soubojový systém přináší novou, svižnější mechaniku, díky které mohou do hry vstoupit i hráči, kteří tahovým soubojům příliš neholdují. I přes různé nedostatky se určitě vyplatí sledovat tvorbu lidí ze Studio Zero, a já se těším, co si pro nás připraví příště.
