Recenze (strana 11 z 141)

Dorfromantik se pohybuje někde na hraně budovatelské strategie a logického puzzlu. Proč je naprosto kouzelný a v čem naopak tkví jeho rezervy?

Píše se rok 2019 a na ulice Bostonu právě dopadá jeden z prvních slunečních paprsků chladného podzimního dne. Lidé vycházejí do práce a celé město se probouzí. Vy však v jeho ulicích nejste. Ne, kdepak. Váš druh světlo sveřepě odmítá, stejně ono odmítáte vás. Vaším domovem je noc a jako všichni proradní tvorové noci zůstáváte ve skrytu. Ne však pouze před proudem paprsků, jenž se právě rozlévá za okny. Ne, tentokrát je to jiné. Za hranicemi se totiž rozeznívá i zvuk něčeho mnohem horšího, zvuk labutí písně vašeho druhu.

Série Postal se vrátila ze záhrobí, aby ještě jednou zkusila, jestli kombinace šílené hratelnosti a nevkusného humoru nebude fungovat tak, jako v éře druhého dílu. Jak po letech v předběžném přístupu vypadá pokračování s podtitulem No Regerts?

Žánr akčních RPG se všeobecně těší velkému zájmu. Pokud navíc dokáže nabídnout zajímavé prostředí či kvalitní hratelnost, má zaděláno na úspěch. Nyní majitelům herních strojů od Sony přibyla možnost si jedno takové osahat. The Ascent je sice již téměř rok starou hrou, nicméně až nedávno vyšel právě pro výše zmíněné platformy. Má však stále ještě potenciál zaujmout něčím novým?

Jeden muž, jedna ostrá katana a stovky nepřátel živých i ze záhrobí. Jak se hraje jedna z nejefektnějších a nejdrsnějších her poslední doby?

Česká point and click adventurní série Polda se po letech opět vrací na scénu, a s ní i její hlavní tvář v podobě ztřeštěného Pankráce. Jeho nové dobrodružství nemělo na růžích ustláno, ale fanoušci dokázali otočit nepřízeň osudu a výrazně pomohli tvůrcům s dokončením jejich projektu. Má ještě poněkud vyčpělý žánr humorných klikacích adventur čím zaujmout nebo jde pouze o závan nostalgie? Následující odstavce by vám všem na tyto otázky měly odpovědět.

První vlaštovkou virtuálních sportů je jako každý rok baseballové MLB The Show. Skutečná liga MLB prošla výraznými změnami, co její herní protějšek z dílen Sony San Diego Studio?

Odehrát všechny Lego hry je už teď mnohem složitější než odehrát třeba všechny hry série Call of Duty. Výčet adaptovaných titulů by vydal na podstatnou část textového fondu této recenze, doba potřebná k jejich odehrání by pak byla přímo astronomická. Přesto se s hrami od Traveller’s Tales snažím držet krok a minimálně v posledních letech jsem hrál snad všechny bez výjimky. Ani tak ale nikdy nezapomenu na tu první, na Lego Star Wars. Na hru, o níž jsem odjakživa tvrdil, že není jen pro děti, a že si ji může užít prakticky kdokoliv. Není moc silnějších značek, které by dokázaly přivábit tolik nových hráčů, a tak si tuhle výzvu můžeme po letech opět zopakovat. Jenže ten, kdo na Lego zanevřel, nemá moc důvodů svůj postoj změnit - přestože celý svět tvrdí opak.

Válka je svinstvo, a pro konkrétní důkazy se bohužel nemusíme vracet dále než pár dní do historie. Současný pohled na titulní strany světových médií je jen smutnou připomínkou toho, že, války nejsou jen o bitvách, strategiích a nekontrolovatelnému egu zhrzených světových lídrů. Největší oběti totiž často a krutou ironií osudu nevědomky přináší civilisté. Ti, kteří válku nechtějí ze všeho nejvíce.

Nintendo hraje vlastní ligu. Těžko se to vysvětluje hráčům, kteří s hrami od japonského vydavatele nepřišli nikdy do styku, ale pokud jste nějakou typicky nintendovskou hru hráli, víte, o čem je řeč. Tu více, tu méně jde o navenek až o dětinské tituly, které v sobě mnohdy skrývají mnohem sofistikovanější vnitřek, než by se mohlo zdát. A jak už jsem psal v článku, v němž jsem popisoval demo dnes recenzované hry, jde jenom o to, jakým poměrem jsou tyto dva atributy zastoupeny.

Přichází hrdina. Má dlouhé popelavé vlasy s růžovým copánkem do strany. Jeho oči jsou přátelské, nos špičatý, ústa sevřená, s výrazným nánosem fialové rtěnky. Ve zlaté zbroji se odráží toxická záře kolem poletujících nakažených světlušek. Čarodějova kletba zasáhla celý les, ale naštěstí je tu řešení. Odříkání receptu na borůvkový koláč pod kloboukem alespoň tři metry vysoké muchomůrky v půl druhé odpoledne spolehlivě přivolá léčivý déšť. Budou mít rytíř a jeho věrná činčila na cestu přes lávový potůček dostatek času? Uvidíme.

Rychlonohý modrý ježek se vrací na filmová plátna. Napraví druhý díl obohacený o další animovaná zvířata dojem z nepříliš zdařilé jedničky?

Velkolepou ságu Assassin's Creed Valhalla uzavírá třetí DLC, které slibuje být jedním z největších dodatků v historii gamingu. Zaujme i ty, kteří původní hru nehráli, nebo naopak zatlouká finální hřebík do rakve obrovsky vyčerpané série?

Nevím jak vy, ale já si rok 2016 pamatuju. Alespoň co se týče her. Rok Mafie 3, Battlefieldu 1, Titanfallu 2 nebo Call of Duty Infinite Warfare byl také rokem virtuální reality, rokem spekulací ohledně Nintenda NX (tedy nového Switche) nebo rokem remasterů, které zažívaly zlatou éru. Už tehdy se nahlas mluvilo o tom, co všechno by měli vydavatelé oživovat podruhé a už tehdy se mluvilo o tom, že zrovna Eziova trilogie remastery úplně nepotřebuje.

Studio Tango Gameworks na čas opouští survival horory a od Evil Within si odskakuje k akčním adventurám, jen s hororovým nádechem. Ghostwire: Tokyo se v prvních trailerech profilovalo jako hodně nečitelná hra, jaké tedy v praxi je?

Žánr JRPG nabízí nepřeberné množství světů a postav, do kterých je však nutné většinou investovat mohutné množství času. Triangle Strategy pro Nintendo Switch přichází s trochu jiným konceptem, avšak zároveň slibuje prokreslený příběh a nekompromisně taktické tahové bitvy, kde se vyřádí každý, kdo to s hrami na hrdiny myslí vážně. Zdali to nejsou pouze prázdná slova vývojářů spolu odhalíme v následujících odstavcích.

Může být cesta cílem? Inu, záleží. Jsem si prakticky jistý tím, že milovníci motivačních citátů mi pravděpodobně odpoví jednoznačným „ANO“. Ostatně stejně jako Jack Kerouac, Libor Podmol nebo jakýkoliv běžný motorista, který při cestě na čerpací stanici po uzření aktuálních cen raději zanechá svůj spalovací vůz na krajnici a v doprovodu hlubokého hrdelního křiku uteče kamsi do lesů. A souhlasili by jistě i vývojáři ze studia Okomotive, protože právě cesta do neznáma je ústředním motivem jejich nového počinu FAR: Changing Tides.

Už jste někdy o nějaké hře slyšeli, že se jedná o Dark Souls v daném žánru? Popularita série proslulé svou obtížností už dávno dalece přesáhla hranice publika, které ji aktivně hraje, a tak není divu, že se z Elden Ring stala jedna z nejočekávanějších her letošního roku. A co víc, agregátory hodnocení předních světových médií dokonce naznačují, že máme tu čest s jednou z vůbec nejlepších her, které kdy spatřily světlo světa. Je to vůbec možné?

Lo Wang se vrací, aby dovyprávěl svůj tragikomický příběh skrze novou firstr-person střílečku, která má být zároveň i návratem ke kořenům série. Má ambice oslovit i fanoušky, u kterých doposud na disku kraloval Doom Eternal, nebo jde pouze o promarněnou šanci?

Pokud Hrej nějakou dobu sledujete či posloucháte hPody, asi víte, že jsem především hráčem multiplayerových titulů. Ty se většinou snaží o co nejrealističtější grafiku, ovládání a ve většině případů jsou to střílečky. A k tomu všemu kompetitivní. Podle mě se nejlépe hrají na počítači (a proto také žádnou jinou platformu nevlastním), člověk si u nich navíc nikdy neodpočine, soustředění v Call of Duty či League of Legends si zkrátka vyžádá spoustu energie. A najednou mi do toho přijede OlliOlli World, které je v podsttě opakem toho všeho. Zkrátka nebe a dudy, sladké a slané, konzole a počítač.

Žánr bojových her zažívá v posledních letech renesanci. Vracejí se staré, dobré, a hlavně zažité série, a jednou z nich je právě The King Of Fighters. Výkladní skříň SNK letos spěchá s patnáctým dílem a tvůrci se holedbají, že tato hra překoná všechna očekávání. Skutečně?