Recenze next-gen verze GTA V, letité gangsterky s působivým makeupem
O popularitě pátého dílu městské akce Grand Theft Auto svědčí hlavně obdivuhodná čísla z prodejů, ale také fakt, že přežil několik generačních cyklů. Take-Two Interactive zkrátka drží zlaté vejce, které by s next-gen verzí pro konzole Xbox Series a PlayStation 5 mělo být ještě zářivější. Vyplatí se tedy zainvestovat?
Je to opravdu neuvěřitelné, ale GTA 5 poprvé vyšlo v roce 2013! Staříci Xbox 360 a PlayStation 3 dnes už patří spíše do muzea, i oni však pamatují řádění gaunerů Franklina, Trevora a Michaela. Právě dobové záběry z původních verzí dokládají, kam až se gangsterka od Rockstaru posunula.
Přiznám se, že jsem pouze kvůli GTA V zvažoval investici do PS4, nakonec jsem ale podstoupil úmorné čekání na PC verzi, která se dostavila až v dubnu roku 2015. Pamatuji si, jak mi klesla brada, když jsem poprvé viděl načančaný trailer slibující ještě hezčí grafiku. Nikdy by mě ale nenapadlo, že Rockstar stejný trik zkusí ještě jednou. Ale proč vlastně ne.
Z 30 NA 60 A ZASE RYCHLE ZPÁTKY
O kvalitách GTA V toho bylo napsáno mnoho, je zkrátka evidentní, že se jedná o vskutku výjimečný zážitek. Mnozí jej považují za nejlepší titul minulé dekády. Něco takového se nebudu snažit potvrdit nebo vyvrátit, tentokrát se budeme bavit čistě o technických kvalitách. Pojďme tedy rovnou k věci. Do rukou se mi dostala verze pro PlayStation 5. V první řadě je třeba zmínit grafické režimy, v nastavení jsou celkem tři - Fidelity přináší 4K rozlišení a 30 snímků za vteřinu, Performance běží ve 1440p a 60 FPS, což platí i pro Performance RT, jenž navíc zapíná ray tracing.
Zkoušel jsem samozřejmě všechny dostupné možnosti, nakonec jsem zůstal u režimu Performance RT.
Nevyhnu se krátké úvaze ohledně preferencí typického hráče. Snad ani neznám člověka, který by upřednostňoval kvalitnější grafiku před vyššími FPS. Diskuze v hPodu s pořadovým číslem 838 ostatně potvrzuje, že jich bude opravdu málo. 30 snímků za vteřinu dnes už prostě nestačí, obzvlášť v případě, kdy prakticky neustále narážíte na horní hranici tachometru a zběsile taháte za volant. Plynulost je zkrátka a dobře naprosto klíčová, režim Fidelity ji ale postrádá. Troufnu si říct, že v něm vydržíte pouze tehdy, pokud v něm hru poprvé spustíte. V případě, že jednou jedinkrát přeřadíte na 60 FPS, už se k němu nikdy nevrátíte. Nižší snímkovou frekvenci navíc nelze ospravedlnit ani bohatšími detaily, zbylé režimy totiž poskytují srovnatelnou podívanou.
Zkoušel jsem samozřejmě všechny dostupné možnosti, nakonec jsem zůstal u režimu Performance RT, v němž jsem také pořídil všechny screenshoty (až na ty porovnávací). Varianta bez RT je v podstatě totožná, nemohu říct, že by byla plynulejší ani pohlednější - a že jsem opravdu poctivě přepínal, abych případné odchylky vypátral. Nejvýraznější změnou je onen ray tracing. Technologie je však aplikována pouze na stíny vznikající působením slunečních paprsků. Zbylé stíny, jako například interiérové, jsou renderovány hezky po staru. Město zalité sluncem mi se zapnutým ray tracingem přišlo o něco přirozenější, navíc by režim měl zredukovat tvorbu grafických artefaktů, ale abych byl upřímný, na ně jsem nenarazil ani v základu.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
