Recenze (strana 10 z 141)

Málokdy se stane, že bych neměl hře co vytknout. Předpokládám, že to máte stejně. Těch subjektivně dokonalých titulů asi každý hráč několik vyjmenovat zvládne, po krátkém zamyšlení ale jistě většina z nás dokáže poukázat na něco, co se vývojářům na sebeoblíbenější hře ne úplně povedlo. Jindy je to ale těžké. Mohl bych se třeba postavit na hlavu, ale směrem ke Cuphead prostě nemůžu vyslovit cokoli negativního. Takže není divu, že jsem přídavek s názvem The Delicious Last Course už z dálky netrpělivě vyhlížel. A že jsem se načekal.

Žánr beat-em up se největší oblibě těšil v průběhu devadesátých let minulého století. Nyní se však otevírá brána do Dimenze X, ze které snad na všechny myslitelné platformy přichází Želvy Ninja z minulosti. Vzpomene si na ně ještě někdo? Nebo zůstanou uzamčeny pouze v našich vzpomínkách z dětství?

Jak ten čas letí. Už je to více než rok, co jsem ve společné recenzi s Kubou psal, že vidím v Outriders potenciál. A vida, hra po patnácti měsících ve vysoce konkurenčním prostředí stále běží. Udržela si dostatek hráčů, dostala několik menších updatů, před koncem minulého roku také vydatnější bezplatné rozšíření New Horizon. No a teď přišel čas na první placené DLC s názvem Worldslayer. Kam se hra za dobu své existence posunula?

„Hurá! Zase po roce jsou tu letní Váno…“ Ehm, tedy jsou tu formule. Již od roku 2009 nás britští Codemasters rok co rok zásobují novou porcí virtuální F1, přičemž od minulého roku do rovnice vstoupila mezi hráči „velmi populární“ EA, která doposud nezávislé studio pojmula za své. S tím se pojila mimojiné velmi protežovaná novinka v podobě celkem povedeného příběhového režimu Braking Point, jehož pokračování jsme v F1 22 očekávali, leč bohužel nedostali. Zaměstnanci studia potvrdili že interaktivní kariéra pilota není úplně u ledu, ale jejího pokračování se údajně dočkáme nejdříve v příštím ročníku. Asi abychom za ty dva roky stihli úplně zapomenout, co se v životě Devona Butlera vlastně odehrálo…

Kdybyste to snad nezaznamenali, na poli virtuálního fotbalu bylo v posledních týdnech rušno. Partnerství mezi EA Sports a organizací FIFA skončilo roztrhané na cáry, což kromě dalších nedozírných následků vyústí v přítomnost hned několika konkurenčních her, mezi kterými budou hráči vybírat. Situace rozhodně nepatří mezi ty nejpřehlednější, a jak pro koho se nakonec situace vyvrbí, ukáže až čas. A do toho se po letech s fotbalem hlásí i Nintendo. Náhoda?

Když hodíte do světa granát, doufáte, že každý další pokus bude mít obdobnou sílu. Britskému studiu Supermassive Games se to v roce 2015 podařilo – nemuseli jste patřit mezi milovníky hororů či hrát na PlayStationu, kde byla hra exkluzivně, a přesto jste o Until Dawn slyšeli první poslední. Jak se daří stejnému receptu po sedmi letech?

Vydavatelství Devolver Digital se zase povedl majstrštyk. Z vod nezávislých vytáhl studio WolfEye Studios, a i když o jeho schopnostech svědčily už schopnosti a zkušenosti zakladatelů, prvotina Weird West dokáže velmi příjemně překvapit.

Do virtuální krvavé Prahy poseté upíry a kdoví čím dalším jsem se poprvé dostal před zhruba rokem. Tehdy Bloodhunt představil své první otevřené testování, otevřeně žádal o zpětnou vazbu a ve mně vzbudil nejen obrovský zájem, ale taktéž pochybnosti. Šlo ale o test, tudíž se mohlo změnit vše. Nebo třeba vůbec nic.

Známé australské přísloví praví: Klokan, který boxuje, nekouše. Není to pravda! Kao the Kangaroo mi ukousl kus mého drahocenného času. Ačkoliv to bylo jen deset hodin, i to je moc! Děcka si ale stěžovat nebudou.

Master Chief po deseti letech konečně přistál i na obrazovkách televizí v seriálové adaptaci Halo. V čem se Paramountu podařilo zachytit esenci předlohy, a co se naopak hrubě nepovedlo?

Vítejte na pobřeží Atlantiku, agente 47. Vaším úkolem bude tentokrát zjistit, co nepřátelé skrývají pod označením Operace Kraken. Jakmile budete na místě, vyhledejte náš kontakt Blue Viper, jenž poskytne další detaily o vašem cíli k likvidaci. A nezapomeňte se taky trochu ostříhat, od posledně vám narostlo pár vlasů. Nesluší vám to. Jo a oblek, tak ten pro tentokrát nechte doma. Nemáte ještě nějaký fešný baret z vaší poslední misi ve Francii?

Pamatujete na Wii Sports? I kdyby ne, i kdybyste je nikdy nehráli, pravděpodobně víte o nějaké pohybové hře pro Nintendo Wii, která se ve své době prodávala jako housky na krámě a znamenala tak trochu revoluci ve vnímání her tehdejší doby. Možnosti Wii těžilo Wii Sports na maximum, a tak pro spoustu hráčů zůstaly právě Sports určitým etalonem toho, jak hraní na této konzoli vypadalo. Však se také prodalo 83 milionů kopií a tahle sportovní hra výrazně pomohla k tomu, že se Wii zapsala do historie jako jedna z neprodávanějších platforem vůbec. Jak ale na tenhle mega úspěch navázat o šestnáct let později?

Dorfromantik se pohybuje někde na hraně budovatelské strategie a logického puzzlu. Proč je naprosto kouzelný a v čem naopak tkví jeho rezervy?

Píše se rok 2019 a na ulice Bostonu právě dopadá jeden z prvních slunečních paprsků chladného podzimního dne. Lidé vycházejí do práce a celé město se probouzí. Vy však v jeho ulicích nejste. Ne, kdepak. Váš druh světlo sveřepě odmítá, stejně ono odmítáte vás. Vaším domovem je noc a jako všichni proradní tvorové noci zůstáváte ve skrytu. Ne však pouze před proudem paprsků, jenž se právě rozlévá za okny. Ne, tentokrát je to jiné. Za hranicemi se totiž rozeznívá i zvuk něčeho mnohem horšího, zvuk labutí písně vašeho druhu.

Série Postal se vrátila ze záhrobí, aby ještě jednou zkusila, jestli kombinace šílené hratelnosti a nevkusného humoru nebude fungovat tak, jako v éře druhého dílu. Jak po letech v předběžném přístupu vypadá pokračování s podtitulem No Regerts?

Žánr akčních RPG se všeobecně těší velkému zájmu. Pokud navíc dokáže nabídnout zajímavé prostředí či kvalitní hratelnost, má zaděláno na úspěch. Nyní majitelům herních strojů od Sony přibyla možnost si jedno takové osahat. The Ascent je sice již téměř rok starou hrou, nicméně až nedávno vyšel právě pro výše zmíněné platformy. Má však stále ještě potenciál zaujmout něčím novým?

Jeden muž, jedna ostrá katana a stovky nepřátel živých i ze záhrobí. Jak se hraje jedna z nejefektnějších a nejdrsnějších her poslední doby?

Česká point and click adventurní série Polda se po letech opět vrací na scénu, a s ní i její hlavní tvář v podobě ztřeštěného Pankráce. Jeho nové dobrodružství nemělo na růžích ustláno, ale fanoušci dokázali otočit nepřízeň osudu a výrazně pomohli tvůrcům s dokončením jejich projektu. Má ještě poněkud vyčpělý žánr humorných klikacích adventur čím zaujmout nebo jde pouze o závan nostalgie? Následující odstavce by vám všem na tyto otázky měly odpovědět.

První vlaštovkou virtuálních sportů je jako každý rok baseballové MLB The Show. Skutečná liga MLB prošla výraznými změnami, co její herní protějšek z dílen Sony San Diego Studio?

Odehrát všechny Lego hry je už teď mnohem složitější než odehrát třeba všechny hry série Call of Duty. Výčet adaptovaných titulů by vydal na podstatnou část textového fondu této recenze, doba potřebná k jejich odehrání by pak byla přímo astronomická. Přesto se s hrami od Traveller’s Tales snažím držet krok a minimálně v posledních letech jsem hrál snad všechny bez výjimky. Ani tak ale nikdy nezapomenu na tu první, na Lego Star Wars. Na hru, o níž jsem odjakživa tvrdil, že není jen pro děti, a že si ji může užít prakticky kdokoliv. Není moc silnějších značek, které by dokázaly přivábit tolik nových hráčů, a tak si tuhle výzvu můžeme po letech opět zopakovat. Jenže ten, kdo na Lego zanevřel, nemá moc důvodů svůj postoj změnit - přestože celý svět tvrdí opak.

Válka je svinstvo, a pro konkrétní důkazy se bohužel nemusíme vracet dále než pár dní do historie. Současný pohled na titulní strany světových médií je jen smutnou připomínkou toho, že, války nejsou jen o bitvách, strategiích a nekontrolovatelnému egu zhrzených světových lídrů. Největší oběti totiž často a krutou ironií osudu nevědomky přináší civilisté. Ti, kteří válku nechtějí ze všeho nejvíce.

Nintendo hraje vlastní ligu. Těžko se to vysvětluje hráčům, kteří s hrami od japonského vydavatele nepřišli nikdy do styku, ale pokud jste nějakou typicky nintendovskou hru hráli, víte, o čem je řeč. Tu více, tu méně jde o navenek až o dětinské tituly, které v sobě mnohdy skrývají mnohem sofistikovanější vnitřek, než by se mohlo zdát. A jak už jsem psal v článku, v němž jsem popisoval demo dnes recenzované hry, jde jenom o to, jakým poměrem jsou tyto dva atributy zastoupeny.