Recenze s žánrem Plošinovka

Po skoro 14 letech je opět čas vzít do ruky štětec a začít měnit chod věcí ve Wastelandu. Epic Mickey: Rebrushed je remakem, který se rozhodl napravit chyby z minulosti. Podobně jako Mickey v samotné hře.

Astro Bot se už od oznámení na Summer Game Festu stal velmi očekávaným titulem. Po letech se roztomilý robůtek vrací, aby zachránil své kamarády. Má ale co nabídnout hráčům?

Po tragickém přijetí Contra: Rogue Corps určeného převážně modernímu publiku se Konami rozhodlo vsadit na nostalgii a přichází s remakem jedničky cílící na letité fanoušky série.

Od Prince of Persia 3D z roku 1999 se hry ze série Prince of Persia odehrávaly ve 3D prostoru. V Prince of Persia: The Lost Crown se však tvůrci rozhodli přiblížit ke starším 2D titulům. S novým hrdinou tedy budete běhat, skákat nebo se klouzat po světě, který stojí na pomezí obou těchto období. Otevřete hlavu, připravte si železné nervy a nastartujte reflexy, budete je totiž potřebovat.

Dnešní večer vychází českými hráči očekávaná retro plošinovka, která kromě notné dávky nostalgie nabízí také adrenalinové putování futuristickým pixel-artovým světem z pera a klávesnice ostříleného herního matadora Karla Matějky. Podle svých slov na ní začal pracovat před úctyhodnými čtyřmi lety, a právě dnešní večer nastala ta pravá chvíle jí slavnostně uvést na pulty digitálních obchodů. Dámy a pánové, držte si klobouky, čeká vás totiž pořádná jízda.

Právě v těchto dnech oficiálně vychází mnohými očekávaný přírůstek do rodiny Sonic the Hedgehog částečně se vracející k samotným kořenům této populární značky. Kromě moderního vizuálu s sebou přináší i několik horkých novinek, které na cestě za záchranou zvířátek ze zbrusu nového světa Northstar Islands můžete využít. Spokojeni mohou být úplně všichni, tedy jak letití kmetové, tak nové hráčské publikum.

Chce se mi začít nějakou nudnou, otřepanou frází o tom, jak Nintendo umí dělat nevšední hry, jak svým svérázným přístupem i na Switchi dokazuje svou unikátnost… ale tohle všechno už vás musí neskutečně nudit. Nintendo je prostě Nintendo, a podobné fráze slýcháte pořád. Vedle těch skvělých a nápaditých her však Nintendo plodí taky ty, které jsou jen tak jakoby do počtu, a remaster jedné takové by neměl stát plnou cenu.

Jedni ho milují, druží nenávidí. SpongeBob je zpět, a ani tentokrát nezůstane v Zátiší Bikin kámen na kameni. Podařilo se ducha fenomenálního seriálu přenést i do nejnovější plošinovky?

Minulý týden Nintendo prostřednictvím svého Directu představilo a zároveň i rovnou vydalo remasterovanou verzi dvacet let staré klasiky Metroid Prime. Jak moc se na ní zub času za ta léta podepsal? To zjistíme v dnešní recenzi.

O tom, že není remaster jako remaster, není třeba dlouze debatovat. Paskvilů, her jen lehce přetřených od prachu a vydaných s velkou pompou, jsme za ty roky viděli nespočet. Řekl bych, že jsme jich vlastně viděli mnohem víc, než kolik jsme viděli těch kvalitních, pečlivě připravených balíčků, které byla radost hrát a někdy i sledovat. Do jaké škatulky patří Sonic Origins, se teprve dozvíte, už teď bych ale řekl, že si některé své šrámy odnáší po střetu se světem tam venku trochu neprávem.

Málokdy se stane, že bych neměl hře co vytknout. Předpokládám, že to máte stejně. Těch subjektivně dokonalých titulů asi každý hráč několik vyjmenovat zvládne, po krátkém zamyšlení ale jistě většina z nás dokáže poukázat na něco, co se vývojářům na sebeoblíbenější hře ne úplně povedlo. Jindy je to ale těžké. Mohl bych se třeba postavit na hlavu, ale směrem ke Cuphead prostě nemůžu vyslovit cokoli negativního. Takže není divu, že jsem přídavek s názvem The Delicious Last Course už z dálky netrpělivě vyhlížel. A že jsem se načekal.

Známé australské přísloví praví: Klokan, který boxuje, nekouše. Není to pravda! Kao the Kangaroo mi ukousl kus mého drahocenného času. Ačkoliv to bylo jen deset hodin, i to je moc! Děcka si ale stěžovat nebudou.

Odehrát všechny Lego hry je už teď mnohem složitější než odehrát třeba všechny hry série Call of Duty. Výčet adaptovaných titulů by vydal na podstatnou část textového fondu této recenze, doba potřebná k jejich odehrání by pak byla přímo astronomická. Přesto se s hrami od Traveller’s Tales snažím držet krok a minimálně v posledních letech jsem hrál snad všechny bez výjimky. Ani tak ale nikdy nezapomenu na tu první, na Lego Star Wars. Na hru, o níž jsem odjakživa tvrdil, že není jen pro děti, a že si ji může užít prakticky kdokoliv. Není moc silnějších značek, které by dokázaly přivábit tolik nových hráčů, a tak si tuhle výzvu můžeme po letech opět zopakovat. Jenže ten, kdo na Lego zanevřel, nemá moc důvodů svůj postoj změnit - přestože celý svět tvrdí opak.

Umí se smát i prát a každý má je rád, i vy je račte znát – šmouly! Kam přijdou, tam je šou, skáčou a tancujou, vysocí jsou na dva couly. Že všechno dovedou, to není náhodou, zkrátka to s přírodou koulí!

Kdopak by neznal Abea. Malého, nazelenalého a trochu přihlouplého mudokona, který se snaží zachránit svůj lid od svých nenažraných rádoby spoluobčanů. Soulstorm je přímo remakem hry, která vyšla již v roce 1998 pod názvem Oddworld: Abe´s Exodus. Nicméně se nás tvůrci rozhodli opět zaujmout stejným receptem, jako naposledy u remasteru New´n´Tasty, který byl výborným návratem k letité sérii. Jak tomu bude u aktuální novinky, kterou si mohli zahrát rovnou všichni předplatitelé služby PS Plus na pátém PlayStationu? Inu, čtěte dále.

Josef Fares a jeho studio Hazelight přicházejí s dalším titulem určeným výhradně pro dva hráče. Povedlo se jim dojít zase o krok dál?

Kooperativních her moc není, a když, sází jen na fakt, že ve dvou a více lidech je všechno větší zábava. Jak se s touto premisou poradí Josef Fares se svým It Takes Two?

Čirá zábava při záchraně princezen a taťky drakoželvy.

Hele, já vážně nevím, jak se do téhle recenze pustit. Vážně ne. Vždycky, když jsem se chtěl vrhnout do psaní prvních řádků, musel jsem celý Word vypnout a nové červíky si zapnout znovu. Protože vlastně nevím, jaké z nich mám dojmy. Asi bych je dokázal říct nějakému kamarádovi, ale napsat do recenze? Já fakt nevím. Ale víte vy co? Už jsem jednu ne úplně normální recenzi napsal. Tak to uděláme takhle. Neberme to jako recenzi. Pojďme si prostě popovídat.