Recenze Kao the Kangaroo, pestrobarevné tuctové plošinovky
Seznam kapitol
Známé australské přísloví praví: Klokan, který boxuje, nekouše. Není to pravda! Kao the Kangaroo mi ukousl kus mého drahocenného času. Ačkoliv to bylo jen deset hodin, i to je moc! Děcka si ale stěžovat nebudou.
Roztomilou hopsačku - no, ne tak úplně doslova, protože Kao neskáče, ale běhá jako člověk - ocení spíš děti než dospěláci (kteří stále nevyrostli, a hrají počítačové hry). Pod pestrobarevným grafickým zpracováním se totiž neskrývá nic jiného než tuctový level design, bugy, zcela bezduché mlácení hloupých nepřátel, ještě hloupější dialogy, kde samozřejmě nesmí chybět narážky na sociální sítě jako shromaždiště lidské hlouposti. Protože když ve hře uslyšíte TUKTAK, tak si přece smíchy potrháte bránice. Takhle zkomolit trendy síť je totiž strašně cool, hahaha… jenže vůbec! (Stejně jako můj cynismus.)
Mohlo by vás zajímat
- Vývojář a vydavatel: Tate Multimedia
- Doporučená cena: 780 - 999 Kč podle platformy
- Česká lokalizace: Ano, titulky.
- Bude se vám líbit, pokud: Máte děti a chcete je na pár hodin zabavit.
- Nebude se vám líbit, pokud: I děcka usoudí, že by chtěly něco lepšího.
- Kolik hodin mi to zabere? Zhruba deset, když nechcete posbírat všechny blbinky.
- Faktor znovuhratelnosti: Žádný, stačí jednou projít a hotovo.
- Obtížnost: Ízy pízy lemon skvízy
Sluníčko, duha a boxující klokánci
Fotbalový kouč, exmanželka, co mě obrala o miliony i psychiatr mi vždycky říkali, ať myslím pozitivně. No dobře, tak jenom trenér. Proto je nejlepší podívat se nejdříve na sluníčkovou stranu Kao the Kangaroo, než upadnete do totální depky. Nemáte zač.
Bezpochyby největším plusem je barevnost celé hry. Díky ní se můj metr krát metr velký herní koutek rozzářil a já se cítil jako malej Tomík, kterého rodiče vzali na zmrzlinu se třemi kopečky hned vedle kolotočů. Ať už jsem ve hře procházel jakoukoliv oblast, vždycky bylo fajn se koukat kolem. Proč já vůl si jenom sundal ty růžové brýle, abych se podíval na šedý líc této barevnosti. Teď bych si tu notoval, jak nádherný a skvělý titul jsem dostal do rukou, a všichni si ho užijí naprosto stejně jako já.
Ale buďme pozitivní! Kladně bych mohl označit i jednoduchou obtížnost. Proč? Tak za prvé, použiju oblíbenou frázi, která nemůže chybět v žádné internetové diskuzi: “myslete na naše děti”. Jo, caparti budou rádi, že je hra při každé chybě netrestá a budou se cítit jako supermocní drsňáci, co s klokanem natrhnou zadky zlých žab, opic a koz.
Ale nemusím to stahovat jenom na děcka. I dospělí hledají u her naprostý odpočinek. Po osmičce nebo dvanáctce, kdy vás šéf buzeruje nebo vy buzerujete ostatní, prostě nechcete další sado maso i při něčem, co vám má poskytnout zábavu a relax. Na druhou stranu, projít celou hrou se ztrátou pouhé jedné kytičky je možná až příliš ízy pro dospělého jedince… To, že jsem minimálně třikrát umřel nebudeme brát v potaz, protože za to mohl ovladač, který neudělal přesně to, co jsem po něm žádal.
Q&Hrej - Rozflákali jste při hraní ovladač, televizi či cokoliv jiného?
Hraní her by sice měla být aktivita, při které se uvolníte, některé tituly jsou ale pravým opakem. I když nás baví, dokážou…
A abych nezapomněl, jsou zde české titulky. Za to velmi chválím, protože u dětských her by to měla být samozřejmost, bohužel tomu tak ve spoustě případech není.
Jo, tohle jsem čekal
Můj hlas v hlavě mi nadále tvrdí, ať myslím pozitivně, ale sorry jako. Víc už to nejde. Vývojáři vsadili na jistotu. ÚPLNĚ VE VŠEM! A to mě nebaví. Začalo to už tím, že se rozhodli oživit zapadlou značku. Kao je něco jako nevýrazný spolužák ze základní školy. Víte, že někoho takového jste potkávali na hodinách tělocviku… nebo výtvarky, hm možná to byly dílny. To je fuk, prostě tam byl, ale vlastně si už nevzpomínáte na žádné detaily. Klokana jste možná kdysi váleli na Windows XP, ale nakonec se za všemi těmi Bandikůty, fialovými draky a vopicemi ztratil. Po letošním díle tomu za deset let nebude jinak, pokud se vývojáři nerozhodnou udělat každoroční sérii. A možná ani to by nepomohlo.
Pojďme k tomu nejdůležitějšímu na hrách, a to hratelnosti. I ta je tuctová. Tohle slovo asi budu používat častěji, takže Tadeáš při korektuře promine a běda mu, jak to vymění za synonyma!
A když už jsou tuctové úrovně, přidají se k nim i tuctové fíčury…
Začnu level designem. Vemte si deset plošinovek, co znáte, a vsadím dvě stě korun, které jsem právě vyhrál na Tipáči, že devět z nich bude mít úroveň džunglovou, lávovou, sněžnou, vodní a strašidelnou, nejlépe v cirkuse (protože, kdo by se nebál klaunů?!). Díky za lehce vyhrané peníze a jen podotknu, že Kao není výjimkou.
A když už jsou tuctové úrovně, přidají se k nim i tuctové fíčury jako skluzavka, útěk před valícím se sudem, šplhání a skákání po stěně s překážkami, plošinky s časovým intervalem a nějaké to využití jiného předmětu, který otevírá cestu. Nechybí ani použití ohně, ledu a vzduchu. A samozřejmě jednoduché puzzlíky nemůžeme taktéž vynechat. Prostě Kao mě ničím, ale vůbec ničím nepřekvapil. Blbé je, že i celé úrovně působí extrémně prázdně. Je to jako se procházet po návsi o pěti stech obyvatelích v noci, a sem tam narazit na živáčka.
Samozřejmostí jsou i v uvozovkách „skryté odbočky“ na jinak lineárně narýsované cestě, kde můžete najít truhly s mincemi, písmenka a další sběratelské blbosti, které jen uměle natáhnou herní čas. Ale to mi bylo úplně šumák, protože já jsem výhradně sběratelem upomínek na zaplacení energií. Navíc jsem ani na konci hry nezjistil, k čemu vlastně sbírám diamanty a písmena K, A, O. Co si za to koupím? Co získám? Nevím, a hledat na googlu se mi to nechtělo, protože mi za to ten zabitý čas nestál.
Důležité tak bylo sbírat pouze runy, díky kterým jsem si mohl odemknout další oblasti a posouvat se ve hře dál. A pak méně důležité byly zlaťáky, které tu jsou na každém kroku. Za ně jsem si v obchodě mohl koupit životy nebo kosmetické úpravy. Může Kao být ještě víc tuctový?
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
