Recenze Kirby's Return to Dream Land Deluxe, skvělé hry, jejíž největší vadou je přemrštěná cena | Kapitola 3

Jestliže pomineme dobře známou hratelnostní stránku, můžeme stejně tak jen komentovat, jak dobře Kirby vypadá a jak běží. 

A vypadá skvěle a běží bez problému.

Ani tohle nikoho nepřekvapí.

Paleta barev je ve hře široká. Prakticky nikde nezůstanete příliš dlouho, prostředí se neustále mění a vy tak máte pocit, že postupujete kupředu. Technickému zpracování se nedá nic vytknout, ostatně v jádru se bavíme o hře, které je jedenáct let a původně vyšla pro Nintendo Wii.

Switch má ale výhodu odnímatelných joy-conů. Ovladače můžete rozpojit a instantně přepnou do hry více hráčů. Připojit se můžete až ve čtyřech, už ve dvou jsem měl ale pocit, že se toho na obrazovce, která zabírá relativně malý úsek 2D světa, děje relativně hodně. Na druhou stranu, pokud Switch využívají třeba vaše děti a Kirbyho kupujete primárně jim (právě jim si myslím patří především!), maglajz na obrazovce je jen malou daní za to, že prostě každému z nich dáte do rukou joy-con a oni mohou hru naprosto plnohodnotně ovládat.

Fakt, že Kirby’s Return to Dream Land cílí spíše na menší publikum, je podpořen i tradičně nízkou obtížností. My dospělí, hrami ošlehaní harcovníci, se ani nemusíme moc snažit, abychom za pár hodin došli až na konec, a jen výjimečně u toho zapojíme mozkové závity. 

Deluxe verze navíc přidává jednu ještě lehčí, skoro až zbytečně lehkou, „obtížnost“ navíc.

Moc se toho jinak v Deluxe verzi nezměnilo, ale pro pamětníky originálu se hodí zmínit i ty věci, které jsou tu nové. Sám jsem dokonce přemýšlel, nakolik se jim věnovat - jestliže o něčem v rámci Deluxe verze mluvit, pravděpodobně by měla být řeč o těchto změnách. Z druhé strany mi ale přijde, že v kontextu hry a jejího vyznění o zas tak důležité věci nejde. 

Některé schopnosti, které je Kirby schopen získat, jsou zbrusu nové. Proměnila se i kolekce Sub-Games, jakýchsi miniher, které stojí bokem příběhové/základní části hry. Ty se nově všechny nachází v zábavním parku Merry Magoland. Jedná se o poměrně početný balíček, který si hádám nejvíce užijete v multiplayeru. Všechny na mě působí tak trochu jako by si autoři řekli, že by po dohrání hry neměli autoři co hrát, a tak vytvořili jakýsi party mód, ale upřímně mě vystrkování lodí z malé plošinky nebo deathmatch s bazukami fakt moc neoslovilo.

Zajímavější, ba přímo to nejzajímavější, je Magolor Epilogue, který se odemkne po dohrání hry. V něm opustíte tělo Kirbyho a budete hrát za Magolora – kouzelníka, jehož přítomnost odstartuje události hry – což logicky ovlivní i samotnou hratelnost přídomku. V něm se tak nečekaně objeví například upgrade body. Cestou potkáte nové i staré nepřátelé, lehce se promění i bossfighty, ale jinak půjde opět o to proskákat až na konec levelu a nezemřít. Jde o poměrně značný upgrade, čtyři arény projdete za více než dvě hodiny, škarohlíd ve mně by ale chtěl podotknout, že je škoda, že jde až o epilog, byť z příběhového hlediska pro to mám pochopení. Nepředstavujte si ale novou hru, jde pořád o více téhož v trochu jiné podobě.

V kontextu remasterů jde o hezkou tečku závěrem, byť mám pořád pocit, že za ní chtějí autoři trochu moc. Třeba se ale na celou situaci díváte jinýma očima, a mé výhrady můžete s klidem v duši směle ignorovat. Ostatní by možná mohli přemýšlet nad tím, jestli chtějí platit za Kirbyho, nebo se nepodívat po jiné, relativně obyčejné hře, která je třeba nevyjde na takový majlant.