Recenze Prince of Persia: The Lost Crown, návratu ke kořenům, který by byla škoda odsoudit

Před odštěpením Assassin's Creed v roce 2007 byla série Prince of Persia jedním z hlavních tahounů Ubisoftu. Rok 2010 a díl The Forgotten Sands však sérii posunuly do průměrnosti, kterou neustála. Od vydání poslední hry s názvem Prince of Persia tak uběhlo již dlouhých 13 let. Francouzské studio Ubisoft Montpellier se však rozhodlo vrátit ke kořenům a získat ztracený lesk zpět. Název nového dílu Prince of Persia: The Lost Crown (v češtině Ztracená koruna) nemůže být příhodnější. Ztracenou korunu se totiž vývojářům podařilo opět najít a nastavit letošní příčku opravdu vysoko. Je dost pravděpodobné, že i ti nejzarytější příznivci „staré školy“ budou příjemně překvapeni směrem, kterým se Ubisoft Montpellier v sérii vydali.

i Zdroj: Dominik Tománek/Hrej.cz

Akční návrat ke kořenům

Prince of Persia: The Lost Crown je už od překvapivého oznámení na loňském Summer Games Festivalu částí hráčů odsuzovaná. Hra je totiž velmi výrazně stylizovaná a působí trochu jako epizoda ze „západního“ anime. Ne ani tak kresbou, ale stylem animací a velmi výraznými barevnými prvky. Na Gamescomu jsem měl možnost část hry vyzkoušet a už tehdy jsem poznal, že by hru určitě byla škoda odsoudit. A jsem rád, že tento pocit byl správný. Výraznou změnou prošel i hlavní hrdina, zapomeňte na šviháckého prince s retro bradkou. Toho totiž vystřídal Sargon. Kompletně nová postava je součástí skupiny bojovníků s říkajících si The Immortals (Nesmrtelní), kteří brání před zlými silami. Sargon je v týmu ten nejmladší, ale vyznačuje se mimořádnou hbitostí a zdá se, že se s dvěma meči v rukách narodil. Bez zvratu by to však nebyl pořádný příběh. Po vítězství The Immortals v jedné z bitev s generálem Uvishkem čeká skupinu místo oslav pořádné vystřízlivění. Někdo je totiž zradil a zároveň unesl prince. Sargon a celý tým se tedy vydávají na záchranou misi na horu Qáf a přilehlého Posvátného města. Tajuplné místo je domovem boha času, poznání a ochránce Peršanů, Simurgha - ten je však už více než tři dekády nezvěstný. S horu je nyní něco nepořádku: čas se neřídí svým přirozeným tokem, různé linie se prolínají a všechno působí tak nějak divně. Jak se dostáváte hlouběji, zjišťujete, že záhad, které musíte vyřešit, je kolem tohoto místa a únosu prince mnohem více.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 1 549 Kč
• Česká lokalizace: Ne
• Obtížnost: Na výběr jsou 4 přednastavené a jedna vlastní
• Základní herní doba: Záleží na šikovnosti, ale v průměru 15 hodin, kompletní průchod tak 25 hodin
• Bude vás bavit: Pokud milujete Metroidvania žánr, stylizovanou grafiku a těžké, ale spravedlivé souboje
• Nebude vás bavit: Pokud nemáte rádi časté umírání a 
• skákání 

Hned na začátek je potřeba zmínit, že Prince of Persia: The Lost Crown je především akční skákačkou, u které příběh nehraje prim. V jádru je totiž dosti průměrný. Drzý mladík s podivným hárem se vydává zachránit prince, cestou se ale něco podělá. Z hlediska narativu vás tedy nic objevného nečeká. Samotná hratelnost to však bravurně nahrazuje. Tvůrci se rozhodli nechat pobíhání ve 3D prostoru v minulosti a vaše dobrodružství si teď nově užijete ve 2.5D. Společně s prostorem se tedy musel změnit i styl hraní. Podobně jako v případě Assassin's Creed Mirage se v Ubisoftu rozhodli vrátit ke kořenům. Na Sargona se tedy koukáte většinu času z boku a společně s ním skáčete po různým plošinách a bojujete s rozmanitým zástupem nepřátel. Vývojáři vsadili na styl Metroidvania her. Herní lokace je tedy jednou velkou a propojenou mapou světa, kterou může hráč dle libosti prozkoumávat. Některé části jsou uzavřené, protože se do nich dostane až v momentě, kdy se dostatečně posune v příběhu a dostane potřebnou schopnost k dalšímu postupu. Jde tedy o polootevřený svět, který je ale zábavné prozkoumávat, neustále budete narážet na nějaké odbočky a cesty, do kterých se prostě budete chtít podívat. Podobně jako jiné hry od Ubisoftu obsahuje dva režimy průzkumu: Guided, kdy se vám na mapě zobrazují všechny potřebné značky a Exploration, kdy se vám zobrazuje jen to nejnutnější.

i Zdroj: Dominik Tománek/Hrej.cz

Sargon má od začátku k dispozici dvojité meče, kterými může problémy řešit přímo. Důležitou součástí soubojového systému je tedy mechanika parry a uhýbání. O trochu později se dostanete i k dálkovému řešení v podobně šípů a luku, který můžete zároveň používat jako čakramy. Nebyla by to hra Prince of Persia, kdyby se nemanipulovalo i s časem. Sargon sice nějaké nadpřirozené schopnosti má, ale ty mu spíše slouží k lepšímu pohybu. Otěže času totiž tentokrát nedržíte v rukou vy, ale váš nepřítel. Pomocníkem vám tedy bude posvátná energie Athra, která hoří v každé živé bytosti a kterou Sargon dokáže využít k uvolnění jedinečných schopností. Ve hře jich je k dispozici 10 a můžete je používat k útoku i léčení. A zejména v pozdějších částech hry vám výběr těchto schopností může zachránit krk. Významnou složkou boje je také systém komb, který se vám vyplatí naučit, mnohdy vám totiž pomůže lépe zdolat situaci před vámi. I díky kombům a velmi přirozenému pohybu postavy je soubojový systém po celou dobu hry zábavný. 

Souboje jsou těžké, ale ne frustrující. Když neuspějete, je snadné pochopit proč, a díky tomu je opakované zdolávání bossů spíše odměnou než utrpením. Hra vám dává možnost prostě restartovat boj, místo aby vás teleportovala zpět k poslednímu stromu Wak-Wak (checkpointy) a nutila běžet přes půl mapy zpět do boss arény. Parry okna jsou tak akorát velkorysá, aby vás udržela na uzdě, aniž byste měli pocit laciných výstřelů, a uhýbání je natolik plynulou součástí boje, že se vždy cítíte schopni vypořádat se s více nepřáteli najednou. Samozřejmě to ale ne vždy jde podle plánu, to už je ale váš problém. Pokud by vám i tak hra přišla moc těžká, tvůrci nabízí rozsáhlou možnost vlastního nastavení obtížnosti. Už od počátku komunikovali, že chtějí hru udělat přístupnou pro každého. Můžete si nastavit poškození a životy nepřátel, možnosti ale nabízejí i různé berličky při skákání. I z tohoto důvodu si myslím, že je Prince of Persia: The Lost Crown skvělou vstupní branou do žánru Metroidvania her, který podobně jako soulslike hry často doprovází aura nepřístupnosti. 

i Zdroj: Dominik Tománek/Hrej.cz

S přístupností souvisí i velmi užitečná funkce interního screenshotování. Díky jednomu z magických předmětů máte možnost vyfotit danou oblast, kde se zrovna nacházíte, ta se vám pak uloží jako bod na mapě, který si můžete zpětně prohlížet. Přehled uzamčených a stále neprozkoumaných oblastí se oproti jným Metroidvaniím stává mnohem jednodušší. 

i Zdroj: Dominik Tománek/Hrej.cz

Hra je vizuálně velmi výrazně stylizovaná a tak možná může na první pohled působit „infantilním“ dojmem. Opak je však pravdou. Samozřejmě se zde objevuje několik vtípků a trochu pomatených vedlejších postav, ale v jádru je Prince of Persia: The Lost Crown vážnou hrou. Jde o zajímavý kontrast s barevnými prvky, které se proplétají napříč celou herní dobou. U té bych ostatně rád zůstal. Tvůrci v propagačních materiálech zmiňují herní dobu okolo 20–25 hodin, což se zdá na tento typ hry opravdu hodně. Skutečnost je taková, že odhadovaná doba je spíše pro hráče, kteří mají v plánu hru kompletizovat. Záleží samozřejmě na šikovnosti a počtu úmrtí, ale průměrná doba bude tak o 5 hodin menší. Já osobně jsem průzkum bral velmi poctivě a objevil velkou část mapy, po dohrání hlavního příběhu se na mě rozsvítilo 19 hodin. Kromě hlavního příběhu hra nabízí i několik vedlejších úkolů. Budete pomáhat tajemnému chlápkovi, který se pořád někde zasekává, architektce s hledáním truhel a cestou zabijete i pár ztracených válečníků. Na své si přijdou i fanoušci pirátů.