Recenze Kao the Kangaroo, pestrobarevné tuctové plošinovky | Kapitola 2
Seznam kapitol
Známé australské přísloví praví: Klokan, který boxuje, nekouše. Není to pravda! Kao the Kangaroo mi ukousl kus mého drahocenného času. Ačkoliv to bylo jen deset hodin, i to je moc! Děcka si ale stěžovat nebudou.
Pravej hák vocasem
Může! Souboje jsou totiž jen o mačkání jednoho tlačítka, abych si během tří až čtyř úderů naplnil ukazatel pro supersilný útok a všem v okruhu dal KO (ty bláho, až teď mi docvakla za metafora: KÁ-Ó = KAO). A kdo nedostane na budku, ten ze strachu uteče a dá mi tak prostor na jednoduchou ránu na solar. Achjo… nebavilo mě to, každá bitka mě jen otravovala. Navíc nepřátele jsou naprosto stejného typu, jedni mlátí zblízka, druzí něčím střílí z dálky a třetí jsou odolnější a silnější, jenom se liší tím, že jsou to žáby, opice nebo kozy. No, prostě, nemusel jsem se bát, že by mě něčím zaskočili.
Doufal jsem, že alespoň s bossy to bude o něco zábavnější. Spletl jsem se a do kávy si nasypal sůl místo cukru. Vývojáři opět vsadili na tuctovost a jednoduché pravidlo tří. Trojka je sice dobrá ve škole, ale u her to chce opravdu být geniální, aby byla originální a hráče zabavila. Jenže u klokana Kaa to tak samozřejmě není. Bossové mají tři fáze, které se ještě rozvětvují na tři… jak bych to jen nazval… podfáze. Prostě musím třikrát udělat něco a tím bossovi uberu celou jednu fázi. Přitom je to opět děsně jednoduché a celý proces zabere maximálně tři minuty. Ach jo.
Zachraň rodinu, zachráníš Austrálii
Děj je, a to budete překvapení, tuctový. Ano, je mi jasné, že hra cílí především na menší hráče, takže jsem nečekal žádné Martinovské orgie zakončené jatkami, ale ten scénář snad nemůže zaujmout ani dítě, které ještě neumí do deseti napočítat.
Korunu tomu pak nasazují narážky na moderní sociální sítě… PROBOHA PROČ?
Záchrana sestry a otce s rádoby zlověstnými boxerskými rukavicemi a kung fu koučem Koalou za zadkem, co jen opakuje nadmíru jasné dění, byla úplně o ničem. Možná bych si i raději poslechl pohádku o rytíři, co musí zachránit krásnou princeznu z věže hradu obývaného tříhlavým drakem.
Narativ je vlastně velmi podobný, ale vsadím další dvě stovky, co jsem právě nad vámi vyhrál díky tuctovému level designu, že v něm nebude tak děsně trapný humor. (Když už je něco trapnější jak já, tak to je opravdu, co říct.) Korunu tomu pak nasazují narážky na moderní sociální sítě… PROBOHA PROČ? A neříkejte mi, že mi to vadí jenom proto, že jsem boomer.
BUM! Přímo na techniku
Sice jsem na začátku vyzdvihl barevnost hry, ale graficky není Kao the Kangaroo žádný zázrak. Cartoonový vzhled se dal očekávat, popravdě to k dětské hře rozhodně sedí, ale zamrzí, že modely postav i prostředí vypadají jak kdyby vznikly před deseti lety. Samotný Kao je učesaný, protože je to prostě model této akce, tak musí vypadat k světu. Ale na ostatních se už šetřilo. A je vidět, že čím méně se dotyčná postava ve hře objeví, tím více se odflákla.
Kao se taky potýká s četnými bugy. Občas jsem se mohl podívat za stěnu, a naopak občas jsem se zase nemohl někam dostat… (ale pak jsem zjistil, že jsem jenom blbec, a ve hře je to tak schválně). Někdy se bugl ukazatel uživatelského rozhraní, co mě pak otravoval na monitoru. Narazil jsem i na další menší broučky, ale naštěstí nic z toho neovlivnilo hraní. Až v závěrečném bossfightu se mi záhadným způsobem „zasekl“ boss, který na mě čuměl zhruba minutu, než si uvědomil, že se mě má pokusit zastavit. Prostě se bál, to je jasný.
Předpokládám, že ani hlasitá melodie z herní fáze by neměla znít zatímco si Kao povídá s mámou nebo kozou. Anebo to má z dialogu udělat epesní záležitost… kdo ví. Na PlayStation 5 mi chybělo i jakékoliv speciální využití konzole nebo ovladače.
Nicméně dobrou zprávou je, že malé vývojářské studio neustále pracuje na opravách, a neudělalo to jako spousta, převážně větších studií, co se vyvalila na gauči a jen sledovala, jak jim tečou peníze na účet.
Pro děcka dobrý
Kao se jednoduše dá shrnout jako tuctová plošinovka, která vsadila na zajeté věci v žánru a nepřihopsala s ničím novým, přihodila trapný humor k nudnému ději a celé to zabalila do pestrobarevné, ale ne příliš hezky zpracované grafiky. Je to prostě tuctovka.
Takže zásadní otázka na závěr zní: Má smysl si kupovat Kao the Kangaroo za plnou cenu, čili nějakých sedm set až tisíc korun?
Pokud sáhnete po fyzické Super Jump edici, kde ke hře dostanete batoh, samolepky a magnetku asi v hodnotě sto korun, tak, ač to bude znít překvapivě, ANO - jste-li vášnivý sběratel, co raději bude týden o hladu, ale hlavně, že se bude koukat na nerozbalenou krabici na poličce. Pokud jste ale racionálně myslící člověk, určitě si počkejte na slevu, a až poté to sobě nebo dětem kupte.
Verdikt
Kao the Kangaroo rozhodně neměl ambice sesadit z trůnu výborné plošinovky jako Ori nebo Crashe Bandicoota. Nicméně sázce na jistotu a tuctovému provedení hry by špetka originality neuškodila. Takhle tu máme jen další obyčejnou skákačku, na kterou za pár měsíců zapomeneme. Děti by ale bavit mohla.