Recenze s žánrem Akce

Po tragickém přijetí Contra: Rogue Corps určeného převážně modernímu publiku se Konami rozhodlo vsadit na nostalgii a přichází s remakem jedničky cílící na letité fanoušky série.

V tu samou chvíli, kdy se Marvel dokázal vymanit z kolečka komiksů a vtrhl na stříbrná plátna jako velká voda, padlo temné prokletí na všechny ostatní kolegy. Odneslo to nejenom DC, ale i menší bráchové. Třeba studio Dark Horse, kde si jinak na temná prokletí potrpí. Přitom v jejich universech už léta stojí frontu nadupaní kabrňáci, kteří by strčili do kapsy celou grupu Avengers a k tomu si zapálili doutník. Jeden z nich letos přebil revolver, promasíroval rameno levé ruky zkázy a rozhodl se prohláškovat do videoher.

Minulý týden Nintendo prostřednictvím svého Directu představilo a zároveň i rovnou vydalo remasterovanou verzi dvacet let staré klasiky Metroid Prime. Jak moc se na ní zub času za ta léta podepsal? To zjistíme v dnešní recenzi.

Po zkušenostech z posledních let už určitě nikoho nepřekvapí, že se ani začínající rok 2023 neobejde bez nejrůznějších předělávek starších titulů. A hned zkraje přichází s velice silným kalibrem. Opěvovaná sci-fi hororová akce Dead Space z roku 2008 se pod taktovkou autorů z Motive Studio vydavatele EA dočkala kompletního remaku a vyrazila do nabité sezóny po nepříliš úspěšném The Callisto Protocol a před očekávanou novou verzí Resident Evil 4. Obhájí si pověst jednoho z nejlepších žánrových titulů?

Když se mě někdo zeptá, jakou známku si třetí Splatoon zaslouží, neváhám. Jak jsem jindy pevný v kramflecích co se týče textu a váhám nad známkou, v případě téhle barevné, ulítlé střílečky od Nintenda není o čem přemýšlet. Osm! Vyšší známku si nemá hra jak obhájit, hodnotit níž je zase příliš příkré. Tentokrát je však mnohem těžší tohle nicneříkající číslo zaobalit do všeříkajícího textu.

Pokud rádi hrajete japonské hry na hrdiny, jistě jste už někdy slyšeli o značce Fire Emblem. Stejně tak existuje řada hráčů, kteří vyznávají i hack and slash rubačky s přídomkem Warriors, v komunitě také označovaní jako musou. V dnes recenzované hře se spojilo obojí a z čistě taktického RPG se odloupl levoboček, který vás donutí vraždit po tisícovkách ve známém prostředí série Fire Emblem. Stojí však za to?

Známé australské přísloví praví: Klokan, který boxuje, nekouše. Není to pravda! Kao the Kangaroo mi ukousl kus mého drahocenného času. Ačkoliv to bylo jen deset hodin, i to je moc! Děcka si ale stěžovat nebudou.

Jeden muž, jedna ostrá katana a stovky nepřátel živých i ze záhrobí. Jak se hraje jedna z nejefektnějších a nejdrsnějších her poslední doby?

Nevím jak vy, ale já si rok 2016 pamatuju. Alespoň co se týče her. Rok Mafie 3, Battlefieldu 1, Titanfallu 2 nebo Call of Duty Infinite Warfare byl také rokem virtuální reality, rokem spekulací ohledně Nintenda NX (tedy nového Switche) nebo rokem remasterů, které zažívaly zlatou éru. Už tehdy se nahlas mluvilo o tom, co všechno by měli vydavatelé oživovat podruhé a už tehdy se mluvilo o tom, že zrovna Eziova trilogie remastery úplně nepotřebuje.

Kooperační hry, nejčastěji tedy střílečky, trpí na jednu zásadní věc – jejich průchod s dobrou partou poměrně jednoduchý, zvyšující se obtížnost avizují akorát větší hordy nepřátel. Často jsem právě s tímto měl problém, hra se pak velice rychle stala repetetivní a brzy mě přestala bavit. To stejné jsem cítil i u Extraction, ale nakonec dopadlo dobře. Podobný příběh jsem očekával od GTFO. Lákala mě především „hororová“ atmosféra a také hodnocení hráčů, kteří si projekt studia 10 Chambers dost pochvalovali. Když jsme tak dostali klíče a možnost vyzkoušet si hru na vlastní kůži, samozřejmě jsem se do toho ponořil.

Značka, ze které se postupem let v podstatě vyklubal samostatný herní žánr, opět vystupuje ze stínů a má ambice, aby všem konkurentům ukázala, kdo je tady pánem. Jak se jí to podařilo a zdalipak má smysl do Metroid Dread investovat svůj čas a peníze se můžete dočíst na následujících řádcích.