Recenze Splatoonu 3, barevné podívané, které chybí pouhý kus k Piccasovi
Seznam kapitol
Když se mě někdo zeptá, jakou známku si třetí Splatoon zaslouží, neváhám. Jak jsem jindy pevný v kramflecích co se týče textu a váhám nad známkou, v případě téhle barevné, ulítlé střílečky od Nintenda není o čem přemýšlet. Osm! Vyšší známku si nemá hra jak obhájit, hodnotit níž je zase příliš příkré. Tentokrát je však mnohem těžší tohle nicneříkající číslo zaobalit do všeříkajícího textu.
Když v roce 2015 spatřila světlo světa značka Splatoon, v portfoliu Nintenda výrazně vyčnívala svou jinakostí. Ne snad, že by japonská společnost nedokázala vytvořit „dospělé“ hry vedle Mariů, Zeld nebo Yoshiů, ale skočit rovnou po hlavě do multiplayerových stříleček s takovou barevnou paletou a inovativními pravidly hry, to chce kuráž. Povedlo se, i když ne bez problémů. Problémem Splatoonu nebyly jeho charakteristické rysy nebo nezájem, o hře se mluvilo, kam člověk vstoupil, ale prachbídná fanouškovská základna Wii U zapříčinila, že hra získala fanoušky, kteří paradoxně nikdy Splatoon třeba ani nehráli.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 1499 korun
- Co Splatoon 3 obsahuje? Singleplayer kampaň a několik multiplayerových režimů.
- Stojí kampaň za to? Jestliže už hru máte, rozhodně byste se měli v SP části zastavit a vyzkoušet ji. Kvůli ní samotné bych ale hru nekupoval, přestože v ní strávíte nějakých šest hodin.
- Kolik MP režimů hra obsahuje? Celkem 6, z toho se čtveřice řadí mezi tzv. anarchy battles, které lze hrát v režimu open, nebo series.
- Nejoblíbenější zbraň? Pravděpodobně Splatana, ale záleží na volbě vašeho herního stylu. Některé zbraně se ale zdají být aktuálně trochu OP, specificky třeba aerospray, se kterým hraje momentálně většina hráčů.
Než rekapitulovat historické souvislosti a milníky série je možná lepší zaměřit se více na tenhle zvláštní status, ze kterého série těží svým způsobem dosud. Splatoon je zkrátka jiný a ví se to o něm. Je to dost možná jeho největší kouzlo. Hra, která je střílečkou, ale přesto ke střílení přistupuje jinak. Namísto reálných zbraní v ní používáte štětce, válečky nebo třeba prostý kýbl s barvou. Kromě zabíjení nepřátelských chobotniček musíte potřísnit barvou herní mapu. No není tohle to nintendovské „děláme věci jinak“ v té nejlepší formě?
Za předpokladu, že o Splatoonu neslyšíte poprvé, jeho koncept moc dobře znáte. A asi možná i víte, že jej nelze příliš posunout dál.
Relativně krátce po prvním dílu vyšel díl druhý, který ani tak neléčil neduhy jedničky, jakože spíše (znovu)představoval hru majitelům zbrusu nového hardwaru, Nintenda Switch. Svým způsobem, i přes neoddiskutovatelný úspěch dvojky, je ale až trojka v pozici, z níž se může vyklubat masový hit, protože má konečně všechno, co k tomu potřebuje – zmíněné know-how, a obrovskou základnu majitelů aktuální hybridní konzole Nintenda. Co ale nemá, je nutnost se jakkoliv měnit.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
