Recenze Trek to Yomi - černá, bílá, krev a záhrobí | Kapitola 3
Seznam kapitol
Jeden muž, jedna ostrá katana a stovky nepřátel živých i ze záhrobí. Jak se hraje jedna z nejefektnějších a nejdrsnějších her poslední doby?
ZE ZÁHROBÍ
Je trochu paradoxní, že hra, která už v názvu odkazuje na yomi, tedy posmrtný život, funguje mnohem lépe v momentech, kdy s nadpřirozenem nekoketuje. Především úvodní kapitoly (a úplně závěrečná) jsou naprosto dechberoucí, syrovou a tíživou podívanou. Při přechodu k mystičnu ale bohužel začne atmosféra a celkový dojem, i díky nezajímavým nepřátelům, trochu drhnout. Design prostředí je sice stále zajímavý a ze všech sil se snaží využívat neexistence přírodních zákonů, ale nádherně vypjaté souboje v troskách skutečného světa na mě prostě dokázaly zapůsobit mnohem výrazněji.

Kromě postupně stereotypního boje ještě může zážitek kazit nevyrovnaný technický stav. Na Xbox Series X docházelo k vypadávání zvuků a dabingu, což hodně vytrhávalo z prožitku pečlivě aranžovaných scén. Obecně jsem pak měl problém s výraznějšími propady snímkové frekvence v náročnějších a rozsáhlejších scénách, kterých s Hirokim zažijete poměrně dost. To by se prostě na nejvýkonnějších konzolích na trhu dít nemělo, obzvlášť ne u hry spoléhající na umělecký dojem.
Trek to Yomi je nádhernou a dospělou poctou samurajským filmům s úchvatným startem, později ale začne kvůli slabšímu soubojovému systému a prostřední části hry zbytečně strádat. Kolem a kolem jde o originální jednohubku atraktivní pro asi každého předplatitele Game Passu. Za plnou cenu, i přes nižší cenovku, bych volil spíše pokud máte vztah k období Edo, samurajským filmům nebo obecně stylizovanější herní tvorbě.
Verdikt
Přenádherná pocta černobílým samurajským filmům postupně doplácí na slabší a nevyvážený soubojový systém i méně atraktivní mystično.