Recenze Eziovy kolekce Assassin's Creed, portu pro Nintendo Switch | Kapitola 3

Problém je samozřejmě v tom, že doba pokročila. Města jsou větší, animace jsou živější, grafika je mnohem detailnější. I na Switchi je vidět, že Ubisoft na remaster ani nesáhnul a prostě se jen postaral o to, aby kolekce vyšla i na nové platformě. Kladů by člověk hledal poskrovnu, s ohledem na stáří her ale můžeme konstatovat, že když nic, technická kvalita neklesla. S jedinou výjimkou: Vývojářům nějak ujely oči. Doslova. Pamatuju si na podobnou kauzu, a samozřejmě se týkala kolekce před šesti lety, když vyšla. Do hry „proklouzla“ postava s naprosto divným obličejem, ale také se specificky mrtvýma očima, a ačkoliv jsem na ono šťastlivce přímo nenarazil, jeho oči jako by zdědily i jiné postavy. Pohled do tváře je tak poměrně vrtkavým zážitkem, kdy jednou je všechno podle představ a dobových standardů (tedy na začátek předchozí dekády), ale jindy jsou oči vytržené ze stylu hry a působí divně.

Jakmile si vezmete Ezia do ruky, je vidět, že parkur není ani zdaleka tak plynulý, neustále se o něco zasekáváte a místy bojujete s kamerou.

Zvláštní detail, uznávám, ale je natolik výrazný, že si zaslouží svou vlastní specifickou zmínku. Někdo oči zřejmě překousne – já je začal po čase ignorovat též – ale pořád tu s vámi zůstane hratelnost, která taky odpovídá době, kdy všechny tři hry vznikly. Není to nic překvapivého, ale pořád je potřeba upozorňovat na fakt, že doba pokročila. Jakmile si vezmete Ezia do ruky, je vidět, že parkur není ani zdaleka tak plynulý, neustále se o něco zasekáváte a místy bojujete s kamerou, abyste správně viděli na další úchop. Relativně často, minimálně optikou soudobých her, doslova nutíte hlavního hrdinu k tomu, aby udělal to, co po něm chcete. Ve svých pamětech jsem měl zážitek mnohem plynulejší, a možná jsem na Switchi s malými analogovými páčkami jen lehce nešikovný, ale skutečně jsem s pohybem překvapivě bojoval. Na druhou stranu, i to je charakteristickým rysem kolekce, podobné problémy jsme si společně už jednou zažili při vydání na tehdejších dostupných platformách. 

Což nás přivádí k tomu, co se vyloženě nepovedlo – podruhé jsme vkročili do stejné řeky. A je to škoda. Od her, které slouží už přes deset let, zdaleka nečekám tolik a jsem ochotný leccos odpustit, nicméně je nepochopitelné, že si Ubisoft neodpouští něco, co už kdysi dávno opravil. Věřím totiž, že se situace zlepší prostřednictvím patchů, stejně jako se tak stalo před lety, kdy vyšel remaster poprvé. Největšími nedostatky možná trochu logicky trpí ten nejstarší díl. Brotherhood i Revelations jsou o poznání v lepší kondici (technicky, graficky i herně), ale problémy jsou viditelné i zde. Tak či tak, to, že nejpalčivější neduhy opět vydržely až do plného vydání, je zarážející u všech bez výjimky.

Od her, které slouží už přes deset let, zdaleka nečekám tolik a jsem ochotný leccos odpustit, nicméně je nepochopitelné, že si Ubisoft neodpouští něco, co už kdysi dávno opravil.

Je to škoda, protože to kazí jinak nostalgický výlet ke hrám, které se na cestování vlastně docela hodí. Jsou v češtině, v handheld režimu disponují zvětšenými titulky (to aby se text lépe četl v rozkodrcané tramvaji!) a možností ovládat některá menu dotykem, na televizi budete hrát ve FullHD stejně jako před lety, framerate, pochopitelně, drží skálopevně na 30 snímcích za vteřinu v obou režimech… nebýt některých přešlapů, nebylo by moc co vytýkat, a naopak bychom se bavili o vcelku příjemném portu tří skvělých her.