Recenze (strana 9 z 141)

Abyste se stali svatým, musíte být po celý život věrným služebníkem církve. To s sebou ovšem nese jistá rizika – svatý Vavřinec údajně skončil ugrilován, svatého Edmunda svázali ke stromu, prošpikovali šípy a pak pro jistotu ještě zbavili hlavy, no a svatý Cyriak pro změnu přišel o všechny končetiny. A hlavu mu pak samozřejmě sťali taky, protože tradice se mají udržovat.

Na Nintendo Switch konečně dorazila zatím asi nejvýznamnější hra letošního roku. Jak se s mimořádně výpravným japonským RPG vypořádal někdo, kdo má s žánrem minimální zkušenosti?

Budoucnost lidstva, tak jak si jí představují kreativci, může být všelijaká. V některých případech se mluví o přelomových vynálezech, které naší civilizaci posunou na další technologickou úroveň, v Rollerdrome se ale počítá s tím, že se zábavní průmysl pokřiví natolik, že lidé budou hltat krvavé zápasy a boj o holý život. Zatímco v Hunger Games se bojuje v aréně, kde musí „hráči“ pracovat s tím, co najdou, Rollerdrome na to jde trochu po gladiátorsku. Soutěžícím dá do rukou zbraně, na nohy trekové brusle, vrhne je do skateparku a proti nim postaví všemožné nepřátele.

Když Devolver Digital na své červnové akci představil jenom několik málo her, možná jsme byli překvapeni – ať už tím, že jsou jen čtyři, nebo tím, že všechny vypadají naprosto skvěle. Mým největším favoritem bylo Cult of the Lamb, které vypadalo naprosto parádně. Krásná malovaná grafika a roztomilá zvířátka se během chvíle přeměnila na kultisty, kteří uctívají své jehně – a to zase využívá jejich bezmeznou lásku. Už trailer lákal na nevšední kombinaci budovatelské strategie a rogulike žánru a já jsem si zkrátka musel hru zapsat na svůj wishlist.

Díky nezávislé scéně se může vrátit kdejaký žánr. Zatím se nezdá, že by se návratu ke kořenům těšilo něco víc než boomer shootery, tedy střílečky vizuálem i hratelností odkazující na přelom tisíciletí, ale snad každá úspěšná hra libovolného žánru má teď nějaký svůj klon nebo duchovního nástupce, ať už zabrousíme kamkoliv. Své nástupce mají i některé specifické strategie, takže pokud jste někdy hráli třeba Theme Hospital, můžete si zahrát hned dvojici her, které na legendární dílo studia Bullfrog odkazují.

Legendy se vrací! Zarytí fanoušci TV Šlágr si pod tímto názvem vybaví stejnojmennou a děsivě děsnou kapelu známého moderátora Petra Šišky, my se však dnes mrkneme na zoubek arkádové závodní sérii, která nám dělá společnost již dlouhých 17 let. Začalo to kdysi v roce 2005 s MX vs. ATV Unleashed na PlayStationu 2, pokračovalo přes pravděpodobně nejúspěšnější éru v čele s dílem Reflex na PlayStationu 3, no a na aktuální MX vs ATV Legends fanoušci čekali poměrně dlouhé čtyři roky. Stálo ovšem čekání na „legendu“ za to? Inu…

Pokud rádi hrajete japonské hry na hrdiny, jistě jste už někdy slyšeli o značce Fire Emblem. Stejně tak existuje řada hráčů, kteří vyznávají i hack and slash rubačky s přídomkem Warriors, v komunitě také označovaní jako musou. V dnes recenzované hře se spojilo obojí a z čistě taktického RPG se odloupl levoboček, který vás donutí vraždit po tisícovkách ve známém prostředí série Fire Emblem. Stojí však za to?

Letos v březnu jsme vám přinesli recenzi barevného titulu OlliOlli World. Jakožto podobnými hrami nedotčeného multiplayerového hráče mě OlliOlli naprosto okouzlilo a ježdění napříč malebným světem za doprovodu triků mě strašně bavilo. O vývojářích z Roll7 nebylo několik měsíců vůbec slyšet a zdálo se, že se po vydání zkrátka posouvají dále a připravují si další projekt, který tentokrát vzniká pod plnou podporou vydavatele Take-Two. Avšak opak byl pravdou.

Fanoušci králičího šílenství už netrpělivě vyhlížejí Mario + Rabbids Sparks of Hope, Ubisoft se ale rozhodl zájem přiživit také západním vydáním původně čínské party hry Rabbids: Party of Legends. Jde o ideální gaučovou kratochvíli, nebo není náhodou, že jste o hře možná vůbec neslyšeli?

Jen málokterý hrdina má takovou šanci na okamžitou lásku hráčů, než opuštěná kočka. Právě na to sází Stray. Jde ale jen o geniální reklamní krok, nebo dokáže čtyřnohý hrdina nabídnout chytré okořenění hratelnosti?

Bojové hry mají od nepaměti svou základnu fanoušků, která každoročně očekává nějaký výrazný zářez na pažbě. Loni se všichni dočkali hned několikrát, když světlo světa spatřily tituly jako Guilty Gear Strive nebo omlazená verze Virtua Fightera. Letošek sice nenabízí podobně velká jména, ale mohl by být také úspěšný i díky hře, kterou si na paškál beru v následujících odstavcích.

Zatímco PlayStation se léta chlubil interaktivními příběhy z dílen Quantic Dream, Xbox si na ten svůj musel počkat až do teď. As Dusk Falls je velmi nenápadná, a o to zajímavější dramatická pecka.

V životě existuje jen málo jistot. Jednou z nich ale je, že každý nový herní tenis posouvá hranici zoufalství žánru ještě o krok dál.

Málokdy se stane, že bych neměl hře co vytknout. Předpokládám, že to máte stejně. Těch subjektivně dokonalých titulů asi každý hráč několik vyjmenovat zvládne, po krátkém zamyšlení ale jistě většina z nás dokáže poukázat na něco, co se vývojářům na sebeoblíbenější hře ne úplně povedlo. Jindy je to ale těžké. Mohl bych se třeba postavit na hlavu, ale směrem ke Cuphead prostě nemůžu vyslovit cokoli negativního. Takže není divu, že jsem přídavek s názvem The Delicious Last Course už z dálky netrpělivě vyhlížel. A že jsem se načekal.

Žánr beat-em up se největší oblibě těšil v průběhu devadesátých let minulého století. Nyní se však otevírá brána do Dimenze X, ze které snad na všechny myslitelné platformy přichází Želvy Ninja z minulosti. Vzpomene si na ně ještě někdo? Nebo zůstanou uzamčeny pouze v našich vzpomínkách z dětství?

Jak ten čas letí. Už je to více než rok, co jsem ve společné recenzi s Kubou psal, že vidím v Outriders potenciál. A vida, hra po patnácti měsících ve vysoce konkurenčním prostředí stále běží. Udržela si dostatek hráčů, dostala několik menších updatů, před koncem minulého roku také vydatnější bezplatné rozšíření New Horizon. No a teď přišel čas na první placené DLC s názvem Worldslayer. Kam se hra za dobu své existence posunula?

„Hurá! Zase po roce jsou tu letní Váno…“ Ehm, tedy jsou tu formule. Již od roku 2009 nás britští Codemasters rok co rok zásobují novou porcí virtuální F1, přičemž od minulého roku do rovnice vstoupila mezi hráči „velmi populární“ EA, která doposud nezávislé studio pojmula za své. S tím se pojila mimojiné velmi protežovaná novinka v podobě celkem povedeného příběhového režimu Braking Point, jehož pokračování jsme v F1 22 očekávali, leč bohužel nedostali. Zaměstnanci studia potvrdili že interaktivní kariéra pilota není úplně u ledu, ale jejího pokračování se údajně dočkáme nejdříve v příštím ročníku. Asi abychom za ty dva roky stihli úplně zapomenout, co se v životě Devona Butlera vlastně odehrálo…

Kdybyste to snad nezaznamenali, na poli virtuálního fotbalu bylo v posledních týdnech rušno. Partnerství mezi EA Sports a organizací FIFA skončilo roztrhané na cáry, což kromě dalších nedozírných následků vyústí v přítomnost hned několika konkurenčních her, mezi kterými budou hráči vybírat. Situace rozhodně nepatří mezi ty nejpřehlednější, a jak pro koho se nakonec situace vyvrbí, ukáže až čas. A do toho se po letech s fotbalem hlásí i Nintendo. Náhoda?

Když hodíte do světa granát, doufáte, že každý další pokus bude mít obdobnou sílu. Britskému studiu Supermassive Games se to v roce 2015 podařilo – nemuseli jste patřit mezi milovníky hororů či hrát na PlayStationu, kde byla hra exkluzivně, a přesto jste o Until Dawn slyšeli první poslední. Jak se daří stejnému receptu po sedmi letech?

Vydavatelství Devolver Digital se zase povedl majstrštyk. Z vod nezávislých vytáhl studio WolfEye Studios, a i když o jeho schopnostech svědčily už schopnosti a zkušenosti zakladatelů, prvotina Weird West dokáže velmi příjemně překvapit.

Do virtuální krvavé Prahy poseté upíry a kdoví čím dalším jsem se poprvé dostal před zhruba rokem. Tehdy Bloodhunt představil své první otevřené testování, otevřeně žádal o zpětnou vazbu a ve mně vzbudil nejen obrovský zájem, ale taktéž pochybnosti. Šlo ale o test, tudíž se mohlo změnit vše. Nebo třeba vůbec nic.