Recenze (strana 9 z 141)

Britské studio Frontier Developments, stojící za Planet Zoo nebo sérií Jurassic World, dostalo nelehký úkol. Vyvinout zbrusu nový sportovní manažer založený na velmi hodnotné licenci Formule 1. Místo spinosaura nebo žirafy se vám tak po obrazovce bude prohánět Verstappen nebo Bottas. Jak se s výzvou popasovalo?

Když se mě někdo zeptá, jakou známku si třetí Splatoon zaslouží, neváhám. Jak jsem jindy pevný v kramflecích co se týče textu a váhám nad známkou, v případě téhle barevné, ulítlé střílečky od Nintenda není o čem přemýšlet. Osm! Vyšší známku si nemá hra jak obhájit, hodnotit níž je zase příliš příkré. Tentokrát je však mnohem těžší tohle nicneříkající číslo zaobalit do všeříkajícího textu.

Studio Naughty Dog uzavírá kruh a vrací se na začátek příběhu Joela a Ellie, tentokrát v enginu pokračování. Je remake prvního The Last of Us úchvatným zážitkem dotaženým k moderní dokonalosti, nebo nehezkým kalkulem tvůrců?

Herní sága Syberia jistě patří do výkladní skříně dnes už téměř mrtvého žánru point and click adventur. Na její čtvrtý a asi poslední díl jsme se podívali se zpožděním, ale zároveň i s novinkou v podobě české lokalizace.

Mám pocit, že moje recenze na Monster Hunter Rise z loňského roku na první dobrou neukazuje, co si o hře myslím. Možná mě v tom utvrdilo rozšíření Sunbreak, které před pár dny vyšlo, možná to byl čas, který ve mně uzrál, možná jsem prostě jenom potřeboval hrát další hry, abych si svůj názor potvrdil. Monster Hunter Rise je pro mě po geniálním Breath of the Wild druhou nejlepší hrou, kterou si můžete na Switchi zahrát. A teď můžete hrát ještě víc.

Pozemšťané, pozor! Invaze z vesmíru pokračuje. Pouhé dva roky od předělávky původní Destroy All Humans! z éry PlayStationu 2 přilétá v kosmickém talíři podobně trhlé pokračování. Nová generace mimozemšťana přezdívaného zkráceně Crypto bude stejně jako minule bojovat za záchranu svého druhu, tentokrát ovšem s novou tajnou „zbraní“.

Abyste se stali svatým, musíte být po celý život věrným služebníkem církve. To s sebou ovšem nese jistá rizika – svatý Vavřinec údajně skončil ugrilován, svatého Edmunda svázali ke stromu, prošpikovali šípy a pak pro jistotu ještě zbavili hlavy, no a svatý Cyriak pro změnu přišel o všechny končetiny. A hlavu mu pak samozřejmě sťali taky, protože tradice se mají udržovat.

Na Nintendo Switch konečně dorazila zatím asi nejvýznamnější hra letošního roku. Jak se s mimořádně výpravným japonským RPG vypořádal někdo, kdo má s žánrem minimální zkušenosti?

Budoucnost lidstva, tak jak si jí představují kreativci, může být všelijaká. V některých případech se mluví o přelomových vynálezech, které naší civilizaci posunou na další technologickou úroveň, v Rollerdrome se ale počítá s tím, že se zábavní průmysl pokřiví natolik, že lidé budou hltat krvavé zápasy a boj o holý život. Zatímco v Hunger Games se bojuje v aréně, kde musí „hráči“ pracovat s tím, co najdou, Rollerdrome na to jde trochu po gladiátorsku. Soutěžícím dá do rukou zbraně, na nohy trekové brusle, vrhne je do skateparku a proti nim postaví všemožné nepřátele.

Když Devolver Digital na své červnové akci představil jenom několik málo her, možná jsme byli překvapeni – ať už tím, že jsou jen čtyři, nebo tím, že všechny vypadají naprosto skvěle. Mým největším favoritem bylo Cult of the Lamb, které vypadalo naprosto parádně. Krásná malovaná grafika a roztomilá zvířátka se během chvíle přeměnila na kultisty, kteří uctívají své jehně – a to zase využívá jejich bezmeznou lásku. Už trailer lákal na nevšední kombinaci budovatelské strategie a rogulike žánru a já jsem si zkrátka musel hru zapsat na svůj wishlist.

Díky nezávislé scéně se může vrátit kdejaký žánr. Zatím se nezdá, že by se návratu ke kořenům těšilo něco víc než boomer shootery, tedy střílečky vizuálem i hratelností odkazující na přelom tisíciletí, ale snad každá úspěšná hra libovolného žánru má teď nějaký svůj klon nebo duchovního nástupce, ať už zabrousíme kamkoliv. Své nástupce mají i některé specifické strategie, takže pokud jste někdy hráli třeba Theme Hospital, můžete si zahrát hned dvojici her, které na legendární dílo studia Bullfrog odkazují.

Legendy se vrací! Zarytí fanoušci TV Šlágr si pod tímto názvem vybaví stejnojmennou a děsivě děsnou kapelu známého moderátora Petra Šišky, my se však dnes mrkneme na zoubek arkádové závodní sérii, která nám dělá společnost již dlouhých 17 let. Začalo to kdysi v roce 2005 s MX vs. ATV Unleashed na PlayStationu 2, pokračovalo přes pravděpodobně nejúspěšnější éru v čele s dílem Reflex na PlayStationu 3, no a na aktuální MX vs ATV Legends fanoušci čekali poměrně dlouhé čtyři roky. Stálo ovšem čekání na „legendu“ za to? Inu…

Pokud rádi hrajete japonské hry na hrdiny, jistě jste už někdy slyšeli o značce Fire Emblem. Stejně tak existuje řada hráčů, kteří vyznávají i hack and slash rubačky s přídomkem Warriors, v komunitě také označovaní jako musou. V dnes recenzované hře se spojilo obojí a z čistě taktického RPG se odloupl levoboček, který vás donutí vraždit po tisícovkách ve známém prostředí série Fire Emblem. Stojí však za to?

Letos v březnu jsme vám přinesli recenzi barevného titulu OlliOlli World. Jakožto podobnými hrami nedotčeného multiplayerového hráče mě OlliOlli naprosto okouzlilo a ježdění napříč malebným světem za doprovodu triků mě strašně bavilo. O vývojářích z Roll7 nebylo několik měsíců vůbec slyšet a zdálo se, že se po vydání zkrátka posouvají dále a připravují si další projekt, který tentokrát vzniká pod plnou podporou vydavatele Take-Two. Avšak opak byl pravdou.

Fanoušci králičího šílenství už netrpělivě vyhlížejí Mario + Rabbids Sparks of Hope, Ubisoft se ale rozhodl zájem přiživit také západním vydáním původně čínské party hry Rabbids: Party of Legends. Jde o ideální gaučovou kratochvíli, nebo není náhodou, že jste o hře možná vůbec neslyšeli?

Jen málokterý hrdina má takovou šanci na okamžitou lásku hráčů, než opuštěná kočka. Právě na to sází Stray. Jde ale jen o geniální reklamní krok, nebo dokáže čtyřnohý hrdina nabídnout chytré okořenění hratelnosti?

Bojové hry mají od nepaměti svou základnu fanoušků, která každoročně očekává nějaký výrazný zářez na pažbě. Loni se všichni dočkali hned několikrát, když světlo světa spatřily tituly jako Guilty Gear Strive nebo omlazená verze Virtua Fightera. Letošek sice nenabízí podobně velká jména, ale mohl by být také úspěšný i díky hře, kterou si na paškál beru v následujících odstavcích.

Zatímco PlayStation se léta chlubil interaktivními příběhy z dílen Quantic Dream, Xbox si na ten svůj musel počkat až do teď. As Dusk Falls je velmi nenápadná, a o to zajímavější dramatická pecka.

V životě existuje jen málo jistot. Jednou z nich ale je, že každý nový herní tenis posouvá hranici zoufalství žánru ještě o krok dál.

Málokdy se stane, že bych neměl hře co vytknout. Předpokládám, že to máte stejně. Těch subjektivně dokonalých titulů asi každý hráč několik vyjmenovat zvládne, po krátkém zamyšlení ale jistě většina z nás dokáže poukázat na něco, co se vývojářům na sebeoblíbenější hře ne úplně povedlo. Jindy je to ale těžké. Mohl bych se třeba postavit na hlavu, ale směrem ke Cuphead prostě nemůžu vyslovit cokoli negativního. Takže není divu, že jsem přídavek s názvem The Delicious Last Course už z dálky netrpělivě vyhlížel. A že jsem se načekal.

Žánr beat-em up se největší oblibě těšil v průběhu devadesátých let minulého století. Nyní se však otevírá brána do Dimenze X, ze které snad na všechny myslitelné platformy přichází Želvy Ninja z minulosti. Vzpomene si na ně ještě někdo? Nebo zůstanou uzamčeny pouze v našich vzpomínkách z dětství?

Jak ten čas letí. Už je to více než rok, co jsem ve společné recenzi s Kubou psal, že vidím v Outriders potenciál. A vida, hra po patnácti měsících ve vysoce konkurenčním prostředí stále běží. Udržela si dostatek hráčů, dostala několik menších updatů, před koncem minulého roku také vydatnější bezplatné rozšíření New Horizon. No a teď přišel čas na první placené DLC s názvem Worldslayer. Kam se hra za dobu své existence posunula?

„Hurá! Zase po roce jsou tu letní Váno…“ Ehm, tedy jsou tu formule. Již od roku 2009 nás britští Codemasters rok co rok zásobují novou porcí virtuální F1, přičemž od minulého roku do rovnice vstoupila mezi hráči „velmi populární“ EA, která doposud nezávislé studio pojmula za své. S tím se pojila mimojiné velmi protežovaná novinka v podobě celkem povedeného příběhového režimu Braking Point, jehož pokračování jsme v F1 22 očekávali, leč bohužel nedostali. Zaměstnanci studia potvrdili že interaktivní kariéra pilota není úplně u ledu, ale jejího pokračování se údajně dočkáme nejdříve v příštím ročníku. Asi abychom za ty dva roky stihli úplně zapomenout, co se v životě Devona Butlera vlastně odehrálo…