Recenze Vampire: The Masquerade - Bloodhunt, nádherného upířího battle royale v Praze
i Zdroj: Sharkmob
Recenze Recenze Vampire: The Masquerade - Bloodhunt, nádherného upířího battle royale v Praze

Recenze Vampire: The Masquerade - Bloodhunt, nádherného upířího battle royale v Praze

Radek Raudenský

Radek Raudenský

10. 6. 2022 16:00 1

Seznam kapitol

1. UPÍŘÍ MEETING NEDOPADL DOBŘE 2. POJĎ NA FIGHT 3. ALE ANO, JE

Do virtuální krvavé Prahy poseté upíry a kdoví čím dalším jsem se poprvé dostal před zhruba rokem. Tehdy Bloodhunt představil své první otevřené testování, otevřeně žádal o zpětnou vazbu a ve mně vzbudil nejen obrovský zájem, ale taktéž pochybnosti. Šlo ale o test, tudíž se mohlo změnit vše. Nebo třeba vůbec nic.

Reklama

Posouváme se o rok dopředu, kdy se vývojáři ze Sharkmob rozhodli promovaný název zkrátit pouze na Bloodhunt, ale samozřejmě si stále ponechat licenci na sérii Vampire. A zatímco název se zkrátil a zjednodušil, moje dojmy ze hry se ještě zkomplikovaly. I když už takto na začátek mohu říct, že jde o opravdu zábavnou záležitost.

UPÍŘÍ MEETING NEDOPADL DOBŘE

Plná verze nám konečně přinesla trochu hlubší (ale stále strohý) náhled na to, jak se vlastně Bloodhunt dokázal napasovat do příběhu známé série Vampire: The Masquerade. Upíří klany si zkrátka uspořádaly druhou konvenci v Praze, kde měly nejspíše konečně dosáhnout míru. To ale nenechala církev jen tak a na shromáždění zaútočila se svou speciální jednotkou „entit“. Upíři se následně rozprchli do města, začali na sebe navzájem útočit, do toho se entity pohybují okolo významných míst a celá oblast je navíc obklopena jedovatým plynem, který církev nastražila pro úplné vyhlazení upírských nepřátel.

Recenze Vampire: The Masquerade - Bloodhunt, nádherného upířího battle royale v Praze
i Zdroj: Radek Raudenský | Hrej.cz

Zápletka je trochu přitažená za vlasy, ale tak nějak jsem ochoten to battle royale prominout. Přece jen příběh je to poslední, co bych tu nutně řešil – zásadní je hratelnost. A tu se podařilo uchovat skvělou, respektive stále stejnou, přičemž k její zábavnosti přispívá spousta veličin.

Nemohu se tomu ubránit – jedním z obrovských pozitiv je město. Praha je ve hře vyvedená naprosto nádherně, vývojáři si dali se zachycením atmosféry opravdu práci a město vypadá skutečně uvěřitelně. I když si museli vystačit pouze s poměrně malou oblastí, dokázali Staré město zachytit opravdu věrně. Všude narážíte na dobře známé úzké uličky, které lemují historické domy, různé obchůdky, české nápisy i občasná náměstí nebo průchody vedoucí do malebných vnitrobloků.

Praha je ve hře vyvedená naprosto nádherně

To nejhezčí se ale skrývá nad uličkami. Praze není přezdíváno stověžatá jen tak a to se projevuje i ve hře. Čeká vás tak pohled na nádherné pražské střechy, mezi kterými se neustále vyskytují různé věžičky. To vše je nahuštěno na sebe a zatímco jiné battle royale hry lákají především na rozsáhlé mapy, které ale nějaké budovy či „překážky“ nabízí jen na určitých místech, Bloodhunt láká právě na hustě zastavěno oblast, která navíc vypadá naprosto úchvatně a božsky. Vždy, když jsem zapnul novou hru, jsem se zkrátka nepřestal rozplývat nad krásným zachycením nebo umístěním historických památek. Plná verze se navíc rozrostla o oblast Hlavního nádraží, tudíž je tu i příslib budoucího rozšiřování, i když už teď je mapa poměrně rozlehlá a vždy na vás vyskočí něco nového.

Samozřejmě to vše má svůj důvod. Celá hratelnost se totiž, kromě střílení, točí okolo parkouru. Upíři umí lézt po zdech, skákat na lidsky nedosažitelné vzdálenosti, což vyžaduje spíše vertikálně vystavěnou mapu. Parkour funguje ve hře naprosto perfektně, animace jsou velice plynulé a v pocitu ze hraní se vývojáři mohou rovnat i s Assassin’s Creed. 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama