Recenze The Last Oricru, českého vyzyvatele akčních souls-like RPG

Hra začíná soubojovým tutoriálem, který má ujistit hráče, kteří si přišli pro další soulsovku o tom, že jsou na správné adrese. Uzamknutí kamery na jednoho z nepřátel, úskok, kotoul, lehký a těžký útok, zkrátka vše podle očekávání. Po opuštění výukové arény a prvních minutách strávených v úvodní lokaci mi ale došlo, že na první ostré souboje si pravděpodobně ještě nějakou dobu počkám.

Jednou z oblastí, kterou se autoři rozhodli od slavné předlohy odlišit, je forma vyprávění příběhu. A to až do takové míry, že už to o moc víc ani nejde. Hlavní hrdina jménem Silver během hry totiž ochotně dlouze konverzuje s každým, kdo na něj okamžitě nezaútočí a rozhovory se navíc ve většině případů obejdou bez zbytečných tajemství a hádanek. Silver sice po probuzení z několikaletého spánku netuší, co se kolem něj děje, ale cesta k odhalování dění na záhadné planetě vede přes veskrze přímočarý systém otázek o odpovědí.

Kvalita namluvení postav je přinejlepším průměrná a především hlas hlavního hrdiny mi přišel velice nesympatický. Samotný obsah jeho průpovídek na mě občas působil až dětinsky, což sice koresponduje s barvou hlasu hlavního herce, přesto mi tato postava do příběhu hry, který jinak líčí vážný dlouhotrvající konflikt, úplně nesedí. Po technické stránce ruší až příliš časté výpadky hlasů u některých replik, podobný problém se nevyhnul ani zvukům u běžného hraní, ať už jde třeba o kroky hlavní postavy nebo generickou doprovodnou hudbu.

Hra byla evidentně vytvořena se záměrem objevovat při opakovaných průchodech nové možnosti vývoje událostí

Dalším důvodem, proč bych příběhovou stránku hry ve výsledku přirovnal spíše k tradičním RPG je fakt, že Silver dostane během svého dobrodružství několikrát na výběr jak se zachovat, což razantně ovlivní další vývoj vyprávění. Hra byla evidentně vytvořena se záměrem objevovat při opakovaných průchodech nové možnosti vývoje událostí, čemuž napovídá i přítomnost systému loajality k jednotlivým frakcím. Příběh můžete větvit ústními rozhodnutími, dále klasicky volbou koho zabijete nebo necháte žít, ale třeba i tím, komu předáte hledaný předmět, či jeho vlastnictví rovnou zatajíte. Pro větší přehlednost je v menu dokonce dostupný jednoduchý seznam aktivních a dokončených úkolů, který ovšem minimálně na Xboxu trpí zajímavou chybou, kdy nefunguje posuvník, kterým by se dalo mezi úkoly listovat. Na místo toho se hra snaží všechny úkoly vměstnat na jednu obrazovku, což hned po pár hodinách pořádně prověří každý pixel vaší 4K obrazovky. Text je totiž tak malý, že z gauče ho ke konci hry určitě nepřečtete.