Recenze Destroy All Humans! 2 - Reprobed, nevítaného návratu mimozemšťana Crypta

Deset let po událostech prvního dílu, kdy se Cryptosporidium-137 po náročném boji o přežití stává prezidentem Spojených států, přichází pro rasu Furonů další těžká zkouška. Mateřská loď je po útoku Sovětského svazu zničena, z velitele Poxe zbyla jen holografická verze, Crypto-137 je mrtev a agenti z KGB agresivnější než kdy předtím. Nová a vylepšená iterace hlavního hrdiny, tentokrát s číslovkou 138, se tedy bude muset hodně otáčet, aby nebyla tou poslední.

Oproti celé dekádě uplynulé v herním světě se z pohledu hráče od dva roky starého remaku, stejně jako mezi originály z let 2005 a 2006, vlastně skoro nic nezměnilo. Destroy All Humans! 2 - Reprobed je přesně tím pokračováním, jaké byste od hry, jejíž předloha byla kdysi ve vývoji něco málo přes rok, očekávali. Číslice „2“ v názvu je z dnešního pohledu spíše drzostí a v současnosti by se podobné pokračování s největší pravděpodobností řešilo spíše podtitulem k originálu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 1049 Kč (PS Store)
• Základní herní doba: zhruba deset hodin, dvojnásobek při plnění vedlejších úkolů
• Umožnuje nastavení obtížnosti?: Ano, na výběr jsou čtyři možnosti
• Nabízí hra split-screen?: Ano

V jádru stále stejná akce z pohledu třetí osoby ale pochopitelně přesto přináší několik novinek. Hra je stejně jako minule rozčleněna do hrstky otevřených map, na kterých ovšem kromě hlavních úkolů nově najdete mnohem více vedlejších příběhů, často rozdělených i do několika navazujících misí. Obsahově se určitě jedná o vydatnější porci než minule, takže pokud si potrpíte na trvanlivost zakoupených titulů, budete spokojeni.

Ačkoli na množství úkolů si z mého pohledu nelze stěžovat, jejich obsah představuje jednu z největších slabin hry. Náplní většiny z nich je bezmyšlenkovitá destrukce, doprovod postav mezi dvěma body, odrážení vln nepřátel nebo stále stejné využívání možnosti vzít na sebe podobu náhodného kolemjdoucího a infiltrovat se do oblasti s omezeným přístupem. Stručně řečeno na mě veškerý obsah hry působí jako vedlejší s tím, že ty skutečně vedlejší mise zkrátka jen neposouvají dopředu hlavní příběhovou linku.

Na jednu stranu musím ocenit, že autoři přišli s pestrou přehlídkou zbraní, na stranu druhou budete už spoustu z nich znát z minula

Z výčtu činností vykonávaných při jednotlivých úkolech je asi zřejmé, že hlavním hratelnostním pilířem Destroy All Humans! 2 by měla být akce. Konkrétně zábavná akce. A to se z mého pohledu podařilo tak napůl. Na jednu stranu musím ocenit, že autoři přišli s pestrou přehlídkou zbraní, na stranu druhou budete už spoustu z nich znát z minula. Ale hlavně – jak jsou některé zbraně originální a podivné, tak jsou stejnou měrou i nepraktické až nepoužitelné. Jen těžko budete v pozdějších fázích hry pobíhat mezi nejsilnějšími nepřáteli s anální sondou nebo zbraní, která je při dostatečném množství zásahů dokáže roztančit.

Co si budeme povídat, nakonec se jako nejpraktičtější stejně ukáží zbraně použitelné na větší vzdálenost, ideálně ty s co největší šíří exploze. Alternativně pak skvěle poslouží i základní pistole Zap-O-Matic, která sice vyžaduje přímočařejší přístup, ale dokáže svými elektrickými výboji zasáhnout hned několik cílů najednou. Její největší výhodou je ovšem automatické dobíjení, takže nemusíte řešit munici jako u ostatních zbraní. Doplňování střeliva totiž probíhá používáním speciální schopnosti, která dokáže na munici přeměnit běžné předměty rozmístěné po herním světě, což je oproti klasickému hledání nábojů po mapě narovinu pěkně otravné. A jestli to tak na první pohled nezní, věřte, že tomu tak je. Přeměna trvá snad věčnost a když už se konečně dočkáte, bohužel nemáte jistotu, že vám vypadne právě ten typ munice, kterou potřebujete.

Až na nepoužitelnost některých zbraní a problémy s municí akce slušně odsýpá

O inteligenci nepřátel není potřeba se nijak zvlášť rozepisovat, podle očekávání volí přímou cestu k cíli, před taktickým postupem upřednostňují agresi a narovinu do hry v této podobě docela dobře sedí. Variabilita nepřátel je na vysoké úrovni, ostatně, nic jiného bych od hry, která se nebere zcela vážně a autoři jsou limitováni jen vlastní fantazií, ani nečekal. Až na nepoužitelnost některých zbraní a problémy s municí akce slušně odsýpá a především zpočátku hry, kdy jsou ještě nepřátelé slabší a nejsou imunní proti odhazování pomocí telekineze, se s nimi dá celkem slušně vyhrát.