Recenze (strana 7 z 141)

Jak dopadla rytmická novinka, kterou oznámilo a rovnou vydalo studio Tango Gameworks? Naprosto skvěle!

Po zkušenostech z posledních let už určitě nikoho nepřekvapí, že se ani začínající rok 2023 neobejde bez nejrůznějších předělávek starších titulů. A hned zkraje přichází s velice silným kalibrem. Opěvovaná sci-fi hororová akce Dead Space z roku 2008 se pod taktovkou autorů z Motive Studio vydavatele EA dočkala kompletního remaku a vyrazila do nabité sezóny po nepříliš úspěšném The Callisto Protocol a před očekávanou novou verzí Resident Evil 4. Obhájí si pověst jednoho z nejlepších žánrových titulů?

Když jsem viděl Forspoken vůbec poprvé, hra mě na první pohled uhranula. Otevřený svět není samozřejmě ničím novým, avšak ona volnost, se kterou se Frey po světě pohybovala, mě dostala. Akční, dynamický souboj doplňoval opravdu efektní parkour a zdolávání vzdáleností byla otázka několika magických skoků. Navíc ukázka přímo řvala zaměřením na západní hráče, i když jsem věděl, že na hře pracuje Square Enix.

Je vždycky těžké zapínat hru, v níž jste strávili přes sto hodin a plně ji vyzobali, v krátkém sledu znovu. Za poslední roky nebude moc titulů, v nichž jsem strávil více času, než v Monster Hunter Rise. Svého času Switch exkluzivita byla v mých očích jednou z nejlepších her na této hybridní konzoli vůbec. Po dvou letech se nyní dostáváme do fáze, kdy můžeme tuhle kapitolu uzavřít, protože se Rise dostává po PC i na konzole.

Uplynulo spoustu času od doby, kdy kvůli zábraně Kataklyzmatu museli Dračí Aspekti ztratit svoje síly. Nyní se Dračí letky vracejí domů. Na ostrov, který byl jejich rodištěm už před více než deseti tisíci lety. A miliony hráčů po celém světě opět po dvou letech vyslyšeli volání Blizzardu a zakoupili si lístek na loď či vzducholoď. Čas nás nerdů a probdělých nocí opět začal.

Na Xbox & Bethesda Games Showcase se v létě ukázalo několik zajímavých kousků, a jedním z těch asi nejtrhlejších bylo rozhodně High on Life. Hra, která hned dala najevo, čím bude – bláznivou střílečkou, které propůjčil hlas Justin Roiland, dabér Ricka a Mortyho. To slibovalo také velice specifický koktejl humoru a zasazení.

Tvůrci slavného XCOMu nechali konečně mimozemšťany mimozemšťany a rozhodli se své umění přetavit do výpravného dobrodružství s hrdiny komiksového vydavatelství Marvel. Zdali se jim tento přechod povedl a dostáli všech svých slibů, to se budete moci dozvědět v následujících odstavcích, které by vám zároveň měly napovědět, jestli se o tuto hru blíže zajímat, či nikoli.

Kooperativní hry dostávají poslední roky dost zabrat. Osobně mi přijde, že v minulosti byl nával titulů, které vsázely na nutnou spolupráci více hráčů, opravdu masivní a spousta her to jednoduše nezvládla. Snaha napodobit úspěch Left 4 Dead se nepodařila žádné z nich, do dnes ale přežívá třeba Back 4 Blood nebo World War Z. Obě z nich mají prakticky identické zasazení do zombie apokalypsy, s trochu trhlými postavami a snahou zaujmout hráče alespoň hordami nepřátel.

Vždycky jsem měl velmi blízko ke hrám typu Devil May Cry nebo později i sérii Castlevania: Lords of Shadow. Pokud pominu fakt, že takovýchto her v poslední době příliš mnoho nevzniká, tak čas od času se přeci jen objeví titul, který se tomuto žánru (hack and slash či 3rd person shooter) velmi přibližuje. Gungrave se již od začátku tváří, že bude drsňáckou střílečkou se silným hlavním hrdinou, kde bude nutné permanentně držet prst na spoušti. Zásadní otázkou však zůstává, jestli to bude stačit!

O tom, že není remaster jako remaster, není třeba dlouze debatovat. Paskvilů, her jen lehce přetřených od prachu a vydaných s velkou pompou, jsme za ty roky viděli nespočet. Řekl bych, že jsme jich vlastně viděli mnohem víc, než kolik jsme viděli těch kvalitních, pečlivě připravených balíčků, které byla radost hrát a někdy i sledovat. Do jaké škatulky patří Sonic Origins, se teprve dozvíte, už teď bych ale řekl, že si některé své šrámy odnáší po střetu se světem tam venku trochu neprávem.

Když studio Coffee Stain Studios vydalo v roce 2014 bláznivý titul Goat Simulator, asi málokdo čekal, co tento naprosto nelogický splácanec všeho možného dokáže způsobit. Nejen, že hra sama o sobě zaznamenala masivní úspěch a kopie se prodávaly po desetitisících, zároveň ale herní průmysl zaplavily simulátory všeho možného i nemožného, včetně možností hrát za kámen nebo kus chleba.

Need for Speed Unbound si při odhalení vysloužily punc nenáviděného pokračování. O to více ale umí překvapit tím, že jde naopak o jeden z nejlepších a nejzábavnějších dílů série.

Ještě než se zkraje příštího roku dočkáme remaku survival hororu Dead Space, přichází na trh prvotina týmu vedeného jeho původním autorem. Dokáže nápadně podobný titul s názvem The Callisto Protocol překročit stín své duchovní předlohy?

Každý rok se s železnou pravidelností vracíme na fotbalová hřiště, hokejová kluziště, basketbalové palubovky i baseballové stadiony. Vedle toho se ale na podzim pravidelně vrací i manažerské křeslo ve Football Manageru. Co nového (ne)přináší tentokrát?

Jmenuji se Holmes. Henry Howard Holmes. Žiji v Chicagu a právě jsem si otevřel hotel. Jste srdečně zváni. Všichni. A řekněte to i svým známým! Přivítám ve svém hotelu královsky všechny, kdo dorazí. O to už se postarám!

Cítím určitou povinnost na začátku každé recenze libovolné hry se Sonicem v hlavní roli zrekapitulovat, jak to s modrým ježkem vlastně historicky bylo. Sega se ale zásadně zasadila o to, že jste podobná resumé četli v posledních letech několikrát, a tak je retrospektivní okénko poněkud zbytečné. Naopak se možná sluší připomenout, že to není minulost, díky které Sonica vytahujeme na světlo světa tak často, ale současnost, kterou bych antidatoval někam k roku 2020, kdy vyšel film s Jimem Carreym v hlavní roli. Možná i díky němu nedávno vyšla v lecčem revoluční hra, o které se v posledních dnech tak často mluví.

Po krátké pauze v podobě remaků a přelomového pokračování z otevřeného světa se značka Pokémon vrací s novou, devátou generací. Pokémon Scarlet & Violet s sebou od vydání nesou pověst extrémně nedotaženého titulu. Oprávněně?

Nestává se asi moc často, aby v dnešní době někdo popsal hru slovy, že jako by patřila do generace Xboxu 360 a myslel to pozitivně. Co si budeme povídat, retro titulů všech možných stupňů kvality je na trhu spousta, v naprosté většině si ale pod tímto označením hráči i vývojáři představí hry mnohem starší. Stačí se podívat do obchodů. Přesto se musím přiznat, že pustit se do střílečky z pohledu třetí osoby s lineárně vystavěným světem rozděleným do oddělených úrovní pro mě bylo větším výletem do minulosti, než jsem původně očekával.

Série Ghostbusters byla v herním světě po dlouhou dobu spíše zapomenutou značkou. I vzhledem ke stavu filmové značky se tomu nedá divit, samotný námět se ale může ve hrách bohatě využít - nikdy by mě ale nenapadlo, že se z lovců duchů stane kompetitivní „střílečka“.

Studio Obsidian zároveň vyvíjelo tři projekty. Ten nejmenší, ale dost možná nejzajímavější z nich konečně dorazil. Je Pentiment tak ojedinělou záležitostí, jak na první pohled působí?

KT Racing, dříve Kylotonn, měli sedm let na to, aby z nepříliš oceňované herní série WRC vybudovali úspěšnou značku. Jejich snahy vrcholí labutí písní WRC Generations. Jak dopadla?

Hry vydávané pod značkou LEGO nejsou na herní scéně žádnou novinkou. Spoustu z nich lze považovat za kultovní klasiky, avšak nám známé série z drtivé většiny využívají kostičky pouze jako způsob, kterým je vystavěno prostředí hry, nikoliv jako hlavní herní mechanismus. LEGO Bricktales je opakem – člověk, který očekává adventuru ve stylu Indiana Jonese nebo Star Wars, bude rychle vyveden z omylu. Klíčem k úspěchu je nejenom kreativita, ale i logické myšlení, jelikož stavění pomáhá řešit všelijaké rébusy.