Recenze Horizon Call of the Mountain - luky, šípy, závrať a roboti

Je trochu nezvyklé, že si tentokrát výrobce PlayStation pro demonstraci možností svého nového hardwaru nepřizval Team ASOBI s jejich roztomilým robůtkem Astrem. Zatímco ten vám ukazoval možnosti původní PlayStation VR a nedávno i samotné konzole PlayStation 5, tentokrát jsou snahy prodat nové VR brýle v rukou ostatních herních vývojářů. Japonská firma tak povolala do boje tandem studií Firesprite a Guerrilla Games, aby ve virtuální realitě ukázali pestrý a barevný svět série Horizon v spin-offu Call of the Mountain.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 1849 korun
• Česká lokaliace: Ne
• Faktor znovuhratelnosti: Nulový
• Obtížnost: Souboje umí být výzva, lezení je spíše zábava
• Budou vás bolet ruce?: Lézt lze i s rukama před hrudníkem, ale pokud chcete o něco přirozenější zážitek s ručkováním nad hlavou, umí vás z mávání rukama vysoko pěkně zatahat v ramenou

Lze předpokládat, že pro většinu majitelů headsetu PlayStation VR2 bude Horizon Call of the Mountain vůbec první hrou, kterou s naleštěnou helmou na hlavě navštíví. Dostává tak za úkol oddemonstrovat, co všechno další generace hardwaru dovede, a přitom neudělat ostudu i velmi oblíbené původní značce Horizon. Jak se mu tenhle nelehký úkol daří?

NAHOŘE NA HOŘE

V Horizon Call of the Mountain se dostáváte do kůže (nebo spíše do očí) postaršího rebela Ryase. Tomu nevyšla jedna z posledních práciček a měl by hnít za mřížemi, naštěstí ale jako vykoupení za své činy dostává možnost vyrazit na nebezpečnou výpravu a odhalit nebezpečí, které se opět smráká nad pestrou říší Sundom, a ideálně i přijít na to, co má za lubem jeho bláznivější bratr . Po cestě mu sice budou pomáhat někteří staří známí (včetně rusovlasé Aloy), většinu času si ale musí s překážkami poradit pěkně sám.

Nebudu vám nic nalhávat, příběh je v tomto případě spíše zajímavým doplňkem primárně pro fanoušky původních her, a i když jsou třeba dialogy poměrně časté a na vysoké úrovni, vyprávění zápletky stále trpí jistými omezeními principů virtuální reality. 

Story v tomto případě tvoří spíše jen rámec pro základní herní náplň. Lineární příběhová linka spočívá v tom, že se hlavní hrdina snaží někam dojít, a zpravidla se snaží vylézt na nejvyšší bod v okolí. Takhle to možná zní dost primitivně, v praxi to ale samozřejmě funguje báječně, protože vertikalita prostředí i hratelnosti samotné dodává velmi hmatatelný pocit cíle.

Základně tak hratelnost tvoří dvě činnosti - lezení po výškách a boj s nepřáteli. U prvního zmíněného hráč používá širokou nabídku různých nástrojů, vedle starých dobrých osvalených rukou například cepíny, vystřelovací hák, přitahovací hák nebo jakousi vrhací hvězdici. Každý nástroj je nejdříve v útočišti sestavit, respektive složit a pak správně omotat provazem.

Lezení jako takové je asi nejzábavnější složkou hry. Právě to v míře naprosto vrchovaté ukazuje nové možnosti ovladače Sense, protože je nutné různé stupínky, římsy a provazy uchopit do sevřené pěsti, a pak se správně pohybovat, přitahovat, manévrovat, přehmatávat a v konkrétních případech samozřejmě i vhodně kombinovat s dalším horolezeckým vybavením. Ne že by proces vyžadoval kdovíjaké horolezecké schopnosti a silná předloktí, překonávání překážek ale vyžaduje alespoň elementární využití logiky a velmi efektní manévrování, při kterém máte radost z každého zhoupnutí a každého skoku se zachycením cepínem ve skále. 

Příjemné je také to, že vám automaticky nehrozí absolutní vertigo, kterým byl nechvalně proslulý třeba Robinson: The Journey od Cryteku. Těžko  říct, kde je skryté to kouzlo, ale tady se mi i přes často dost divoký pohyb a akrobatické kreace v ohromných výškách nestávalo, že bych měl chuť vyvrhnout oběd. To na druhou stranu neznamená, že bych vám doporučoval hrát několik hodin v kuse bez přestávky. Call of the Mountain totiž umí být pořádně intenzivní zážitek.