Recenze s žánrem RPG

Lumiose City po letech znovu ožívá. Legends: Z-A nám ukázalo nový pohled na město topící se v záři neonů, stínech minulosti a mega evolucemi tak, jak jsme je ještě nezažili.

Seattle nikdy nespí. V ulicích teče krev, politika se mísí s temnotou a legendární série znovu otevírá své tesáky.

Mlžné hory, šumění bambusových hájů a ozvěna soubojů. Do takového světa vstupuje hráč v Ghost of Yotei. Nejde jen o cestu hrdinky Acu, ale o pozvání objevování, kde se každý krok krajinou může proměnit v zážitek.

Lost Soul Aside je tu. Nabízí draka, hrdinu a velké bitvy. Stojí ale opravdu za to čekání?

Je půlnoc. K odemčení nové postavy mi chybí pouze jedna součástka. Do potemnělého podzemí se vydávám již podvacáté v řadě, tentokrát to musí padnout! Přesně těmito slovy lze popsat The First Descendant, novinku od jihokorejské společnosti Nexon, která se snaží prorazit na poli looter-shooter žánru. Milovníci extrémního grindu a zábavné střelby by měli zpozornět. Ne vše je ale růžové.

Znáte ten pocit, když jste pevně přesvědčeni o tom, že něco není pro vás? A pak náhle zjistíte, že vaše „konzervativní“ já se možná celou dobu pletlo? Tak něco podobného se stalo i mně s japonským RPG Shin Megami Tensei V: Vengeance.

O Stellar Blade se v posledních měsících hodně mluvilo. A vypadá to, že bylo proč. Tento AAA debut od dosud prakticky neznámého studia se nakonec ukázal jako akce, která může hrdě konkurovat již etablovaným titulům.

Do tmy zahalenou lesní pěšinu osvětluje čtveřice luceren. Družina dobrodruhů se marně snaží najít vhodné místo, na kterém by se mohla uložit ke spánku. Zpoza starých stromů se náhle vyřítí krvežíznivá banda goblinů, lačnící po mase. Nečekaný útok poutníky v mžiku probere z apatické chůze a rychle jim připomene slova vesnického stařešiny: "Noc není na vaší straně".

Pirátská tematika je velmi oblíbená. Herní průmysl nám tituly, ve kterých hlavní roli hraje lebka se zkříženými hnáty, příliš často nepřináší. Když v roce 2017 došlo k oznámení Skull and Bones, srdce nejednoho milovníka rumu, šavlí a větru, který neúnavně duje do plachet historických lodí, radostí zaplesalo. Po dlouhých jedenácti letech strastiplného vývoje a nekonečných odkladech jsme se dočkali, ale žádná idylická plavba se bohužel nekoná.

Valentýn už klepe na dveře. Kromě zamilovaných páru se ale dočkají svého dárku i hráči. Akční RPG Banishers: Ghosts of New Eden sice zpracovává téma lásky, ale určitě nečekejte žádnou romantickou slaďárnu. Do cesty totiž přijde smrt a kromě bolesti čekají hrdiny těžká rozhodnutí. Pomůžete jim na cestě za štastným koncem, nebo spíš do hrobu?

Tak jsme se konečně dočkali. Po dlouhých čtrnácti letech vychází hra ze světa Avatara. Vstupte na Pandoru obývanou domorodým druhem Na’vi a postavte se na odpor sobecké organizaci RDA, které jde jen o vlastní prospěch. Nasedněte na Ikrana a zkontrolujte počet šípů v toulci, záchrana domovského světa nepočká.

Fanoušci kníratého instalatéra mají letos hotové žně. Nejenže se dočkali nové a nutno dodat že zdařilé filmové adaptace s hlasem Chrise Pratta v hlavní roli, navíc dostali poctivý nášup v podobě skvělého Super Mario Bros. Wonder. A aby toho nebylo málo, přichází Nintendo s plnotučným remakem kultovního kousku Super Mario RPG. Jízda je to neskutečná a troufám si říct, že většina fandů bude na letošní rok ještě dlouho vzpomínat.

Přišel podzim a s ním i hromada nových titulů. Herní tvůrci se zřejmě dohodli o poslední bitvě o své fanoušky a udělali nám, hráčům, pěkné dilema, co si zahrát jako první. Jedním z hlavních vyzyvatelů měsíce je soulovka Lies of P od studia Neowiz Games. Už na ukázkách vyvolalo pozornost netradiční spojení disneyového Pinocchia, steampunku a souls žánru. Dočká se Neowiz pohádkového přijetí?

O víně a krvi byl jeden z nejuznávanějších přídavků v historii videoher a tvůrci ze studia CD Projekt RED si to moc dobře uvědomují. Přesto se pokusili pro svoji další hru připravit stejně, nebo snad ještě lépe vystavěný nášup, který obsahuje vynikající dodatečný příběh v zajímavém novém prostředí s ještě zajímavějšími novými postavami. Zároveň přichází v doprovodu mnoha citelných vylepšení hry jako takové.

From Software se po deseti letech vrací ke svým kořenům a opět přináší kvalitu, na kterou se hráči mohou spolehnout.

Trvalo to dlouho, předlouho. Třiadvacet let od vydání Baldur's Gate 2 a tři roky od spuštění předběžného přístupu. Baldur's Gate je pro mnohé srdcovou záležitostí a obavy o kvality pokračování byly mnohé. Toho si byli vědomi i Wizard's of the Coast coby držitelé práv nejen na Baldur's Gate, ale na celý systém Dungeons&Dragons, což je také důvod, proč jsme na pokračování čekali tak dlouho. Jenže Larian Studios mají za sebou velice vydařené Divinity: Original Sin a když už nic jiného, bylo jasné, že se třetích Baldur's Gate zhostí s láskou a zápalem. Ani ty nejlepší úmysly ale nejsou automaticky zárukou úspěchu. Takže jak to nakonec dopadlo?

Herní studio Deck13 se do myslí hráčů nezapsalo jen zajímavými tituly jako The Surge nebo Lords od the Fallen, ale také svým záměrem, že nový titul musí vždy převyšovat ty předchozí. Ať už to byl pokus o "sci-fi revoluci" v Souls žánru, nebo jeho následné přesunutí do otevřeného světa, vždy byla radost očekávat, s čím přijdou tvůrci příště. Další takové čekání nyní skončilo, jelikož k nám přišel nový titul studia jménem Atlas Fallen. Slibuje rozsáhlejší herní svět, větší orientaci na příběh a revoluční soubojový systém. Přineslo studio Deck13 svého adepta na hru roku, nebo se spálilo snahou letět nad vyprahlou pouští příliš vysoko ke slunci?

Po sedmi letech se krystalová sága se opět rozšiřuje o novou fantazii. Tvůrci ze Square Enix již od oznámení titulu slibují další příběhový epos, který představí zbrusu nový svět a samozřejmě i nové postavy. Na následujících řádcích zjistíte, zda nešlo pouze o planá slova a zda mají ve všem pravdu. I protože jde o moji srdcovou záležitost, na kterou se dlouhé roky doopravdy těším.

Není pro mě srdcovější záležitosti, než je cokoliv ze světa Středozemě. Miluju Pána prstenů, ať už v knižní, nebo filmové podobě. Bez přehání (jako opravdu!) jsem každý z filmů viděl stokrát, a kdybych se chtěl chlubit, moje niterná nerdovská část dokáže odrecitovat prakticky jakoukoliv scénu. Jakkoliv moje záliba v Tolkienově světě nekončí u jeho nejznámějšího díla, jako na ono nejznámější je na něj nejčastěji odkazováno i v dalších příbězích, které jsou postupně do zdejšího univerza zasazovány. V našem videoherním rybníčku se bude nově nejvíc skloňovat osud Gluma, hobita, jehož uchvátila moc prstenu natolik, až se kvůli němu dočista zbláznil. Tak snad vás na cestě novou hrou od Daedalicu nepotká něco podobného…

Když jsem viděl Forspoken vůbec poprvé, hra mě na první pohled uhranula. Otevřený svět není samozřejmě ničím novým, avšak ona volnost, se kterou se Frey po světě pohybovala, mě dostala. Akční, dynamický souboj doplňoval opravdu efektní parkour a zdolávání vzdáleností byla otázka několika magických skoků. Navíc ukázka přímo řvala zaměřením na západní hráče, i když jsem věděl, že na hře pracuje Square Enix.

Je vždycky těžké zapínat hru, v níž jste strávili přes sto hodin a plně ji vyzobali, v krátkém sledu znovu. Za poslední roky nebude moc titulů, v nichž jsem strávil více času, než v Monster Hunter Rise. Svého času Switch exkluzivita byla v mých očích jednou z nejlepších her na této hybridní konzoli vůbec. Po dvou letech se nyní dostáváme do fáze, kdy můžeme tuhle kapitolu uzavřít, protože se Rise dostává po PC i na konzole.

Tvůrci slavného XCOMu nechali konečně mimozemšťany mimozemšťany a rozhodli se své umění přetavit do výpravného dobrodružství s hrdiny komiksového vydavatelství Marvel. Zdali se jim tento přechod povedl a dostáli všech svých slibů, to se budete moci dozvědět v následujících odstavcích, které by vám zároveň měly napovědět, jestli se o tuto hru blíže zajímat, či nikoli.

Cítím určitou povinnost na začátku každé recenze libovolné hry se Sonicem v hlavní roli zrekapitulovat, jak to s modrým ježkem vlastně historicky bylo. Sega se ale zásadně zasadila o to, že jste podobná resumé četli v posledních letech několikrát, a tak je retrospektivní okénko poněkud zbytečné. Naopak se možná sluší připomenout, že to není minulost, díky které Sonica vytahujeme na světlo světa tak často, ale současnost, kterou bych antidatoval někam k roku 2020, kdy vyšel film s Jimem Carreym v hlavní roli. Možná i díky němu nedávno vyšla v lecčem revoluční hra, o které se v posledních dnech tak často mluví.