Recenze Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2: důstojný návrat s dávkou bolesti
Seattle nikdy nespí. V ulicích teče krev, politika se mísí s temnotou a legendární série znovu otevírá své tesáky.
Když se v roce 2004 objevilo první Vampire: The Masquerade – Bloodlines, nikdo netušil, že se z něj stane jedna z nejuctívanějších herních kultovek. Titul od dnes již zaniklého studia Troika Games byl směsicí geniality a technického chaosu – fascinující vyprávění, skvěle napsané postavy a atmosféra temného Los Angeles se potkávaly s nekonečnými bugy, rozbitými skripty a optimalizací, která dokázala přivést k šílenství i nejtrpělivější hráče. Přesto si hra získala srdce fanoušků díky neuvěřitelné hloubce světa a možnosti skutečně „žít“ jako upír – skrývat se, manipulovat nebo se prostě ponořit do dekadentního nočního života. Bloodlines působilo jako něco, co bylo daleko napřed před svou dobou – a možná právě proto tehdy nedokázalo plně uspět. Jeho dědictví ale přežilo díky komunitě, která dodnes vydává neoficiální patche a udržuje tenhle klenot při životě.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: od 1499 Kč
- Česká lokalizace: ne
- Obtížnost: lze nastavit
- Základní herní doba: 20+ hodin
- Bude vás bavit: máte rádi upíří tématiku a detektivní příběhy
- Nebude vás bavit: pokud vám vadí pomalejší tempo a absence větší volnosti
Po trnitém vývoji nám vydavatel Paradox Interactive a vývojáři z The Chinese Room přinášejí po více než dvaceti letech nástupce kultovního Bloodlines. Je tedy Bloodlines 2 opravdu takový průšvih, nebo jde o důstojného pokračovatele všemi milovaného prvního dílu?
Rise, my Childe
Hráč si na začátku zvolí, zda bude hrát za upírku či upíra jménem Phyre, který se po dlouhém spánku probouzí zmatený a se ztrátou paměti. Jako by toho nebylo málo, začne se mu v hlavě ozývat hlas cizího upíra – místního detektiva Fabiena, jenž také netuší, jak se mu podařilo dostat do Phyreovy mysli. Když se Phyre dostane do zasněženého, vánočně laděného Seattlu, jeho první kroky míří k místnímu Princi – jakémusi upířímu starostovi, který dohlíží na řád a Masquerade v celém městě. Po chvíli se roztáčí kolotoč událostí, které odhalují nejen tajemný symbol vytetovaný na Phyreově těle, ale i spletitou síť politických machinací a vztahů mezi jednotlivými frakcemi.
Příběh je jednou z nejsilnějších stránek Bloodlines 2. Od prvních scén se do vás zakousne a nepustí až do závěrečných titulků. Ať už řešíte akční pasáže za Phyre, nebo detektivní práci za Fabiena, příběh vás žene vpřed díky skvěle napsaným a nadabovaným postavám. Fabien je přitom klasický archetyp noirového detektiva – cynický, sarkastický a vždy o krok napřed. NPC postavy reagují na vaše odpovědi a vaše rozhodnutí ovlivňují nejen vztahy mezi frakcemi, ale i samotný osud Seattlu. Hra nabízí až šest různých konců, takže přináší i slušnou míru znovuhratelnosti.
Upíří power fantasy
Na první pohled se Bloodlines 2 tváří jako klasické RPG, ale ve skutečnosti jde spíše o akční adventuru s několika RPG prvky navíc. Volba klanu určuje základní přístup ke hře – Ventrue spoléhají na kontrolu mysli, Brujah na surovou sílu a Tremere na krvavou magii. Každý z nich nabízí unikátní disciplíny, které lze volně kombinovat a otevírají široké možnosti, jak přistupovat k soubojům i průzkumu prostředí.
A právě souboje patří k největším překvapením hry – jsou svižné, kontaktní a vizuálně působivé. Dávají hráči konečně pocit skutečné moci. V roli upíra člověk cítí fyzickou převahu, může odhazovat nepřátele telekinezí, stylově je dorážet a využívat temné schopnosti k drtivým kombinacím útoků. Střelné zbraně prakticky chybí – nahradila je právě telekinetická manipulace s objekty a kreativní práce s okolím, která umožňuje likvidovat nepřátele stylově i strategicky. Pokud vám však chybí střílení, můžete s pomocí telekineze sebrat nepřátelům jejich vlastní zbraně a vyprázdnit zásobník přímo do nich.
Vedlejší úkoly jsou naopak slabší stránkou – často se opakují, nutí hráče zbytečně se vracet do již navštívených lokací a natahují herní čas, především kvůli absenci rychlého cestování. Nemožnost manuálního ukládání pak dokáže znepříjemnit delší sekvence, kdy jediná chyba znamená návrat o několik minut zpět. Přes tyto nedostatky ale bojový systém zůstává jedním z nejsilnějších aspektů Bloodlines 2 – konečně dává hráčům možnost prožít fantazii stát se skutečným predátorem noci.
Jako první díl…
Technická stránka Bloodlines 2 je bohužel jedním z největších zklamání celé hry. Na PlayStationu 5 se v režimu výkonu často objevují výrazné propady snímkové frekvence, především v soubojích a při přechodu z interiérů do exteriérů, kdy se hra na několik vteřin téměř zastaví. V takových chvílích je nemožné udržet plynulý pohyb kamery, která už sama o sobě působí těžkopádně a občas ztrácí přehled o dění kolem hráče.
K tomu se přidávají vypadávající dialogy, zaseklé postavy v objektech a absurdní chování NPC i policie – hlídky reagují s náhodnou logikou, běhají proti zdím nebo se ztrácejí ve vlastních skriptech. Hra působí, jako by potřebovala ještě několik měsíců ladění, aby se vůbec mohla nazývat technicky stabilní.
Je to o to bolestivější, že první Bloodlines z roku 2004 mělo naprosto stejný problém – geniální hru tehdy srazil k zemi její technický stav. Zdá se, že dějiny se opakují, tentokrát však v době, kdy by se podobné chyby už stávat neměly. Přestože atmosféra a příběh dokážou vtáhnout, neustálé technické zádrhely kazí celkový dojem a vytrhávají hráče z jinak působivého světa. Doufám, že vývojáři co nejdříve vydají opravné patche a hru stabilizují – Bloodlines 2 si to rozhodně zaslouží.
Noční život a jeho doprovod
Ačkoli technická stránka pokulhává, zvukový design a hudba patří mezi největší přednosti Bloodlines 2. Dabing je tentokrát mimořádně silnou stránkou – postavy mluví s přesvědčením, emocí a osobitostí, která dává každému dialogu váhu. I vedlejší charaktery působí živě a jejich herecké výkony pomáhají udržet pozornost i v momentech, kdy samotná hratelnost ztrácí dech. Hlasové výkony přitom nepůsobí přehnaně teatrálně – spíš přirozeně a civilně, jako by šlo o skutečné obyvatele Seattlu, kteří se snaží přežít v nočním světě plném nepsaných pravidel.
Hudba je dokonalým doplňkem temného tónu hry. Tichá ambientní vrstva se prolíná s melancholickými melodiemi a elektronickými i rockovými motivy, které znějí jako ozvěny vzdálených klubů či tlumené hučení nočního města. Každý track má své místo – od jemného doprovodu při průzkumu ulic až po zneklidňující skladby během střetů mezi klany. Soundtrack se nesnaží o přehnanou epiku, spíš o budování atmosféry – a právě v tom spočívá jeho síla. Dokáže vyvolat pocit, že jste skutečně součástí nočního Seattlu, kde světla pouličních lamp osvětlují jen to, co má být viděno.
At your command, my Sire
Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2 je hra, která se nevyhne srovnání se svým kultovním předchůdcem – a možná právě to je její největší prokletí. Stejně jako originál nabízí fascinující svět, výborně napsané dialogy, silné postavy a nezaměnitelnou atmosféru temné městské noci, ale zároveň trpí technickými problémy, které jí brání vyniknout naplno. Propady FPS, chaotická kamera, vypadávající dabing a bizarní chování NPC kazí dojem z jinak solidního zážitku.
Naštěstí to, co dělá Bloodlines 2 skutečně výjimečnou, je pocit moci a identity, který dává hráči. Soubojový systém je dravý, vizuálně efektní a konečně umožňuje naplno prožít fantazii být silným upírem. Kombinování schopností, využívání prostředí i telekinetické útoky přinášejí ten správný mix brutality a elegance. Atmosféra nočního Seattlu je navíc neuvěřitelně vtahující – díky vynikajícímu dabingu a hudbě, která dokáže z jednoho akordu vyvolat celý pocit deštivé noci a úzkosti, že vás někdo sleduje zpoza rohu.
Z hlediska hratelnosti jde spíše o akční adventuru než o plnohodnotné RPG. Volba klanu má vliv hlavně na styl boje a pár dialogových možností, ale systém vývoje postavy nepůsobí nijak hluboce. Vedlejší úkoly se opakují a časté cestování mezi čtvrtěmi bez rychlého přesunu dokáže únavně natahovat herní čas. Nemožnost manuálního ukládání pak frustruje při delších pasážích, kdy jeden špatný krok znamená návrat o několik minut zpět.
Přes všechny výtky se však Bloodlines 2 nedá jen tak odmítnout. Je v ní vidět snaha zachovat ducha původní hry – cynismus, morální dilemata, intriky klanů a neustálé balancování mezi lidskostí a monstrem. To všechno tu je, jen potřebuje víc technické péče, aby mohla naplno zazářit. Doufám, že vývojáři hru v následujících měsících vyleští, protože pod vrstvou chyb a pádů frameratu se skrývá temně krásná upíří hra, která si zaslouží druhou šanci.
Bloodlines 2 tak nakonec působí jako skutečný upír – nádherný, nebezpečný a zatracený zároveň.
Verdikt
Bloodlines 2 je krásné i zlomené zároveň. Silný příběh, skvělý dabing a pocit moci v roli upíra vytvářejí temnou atmosféru, která vtáhne na dlouhé hodiny. Bohužel ji sráží technické chyby, propady FPS a těžkopádná kamera. Přesto hra má duší a silnou atmosféru nesmrtelných dětí noci. S trochou péče by mohla být stejně nesmrtelná jako její hrdinové.
