Recenze Lies of P, aneb jak pejsek a kočička pekli soulslike dort
Seznam kapitol
Přišel podzim a s ním i hromada nových titulů. Herní tvůrci se zřejmě dohodli o poslední bitvě o své fanoušky a udělali nám, hráčům, pěkné dilema, co si zahrát jako první. Jedním z hlavních vyzyvatelů měsíce je soulovka Lies of P od studia Neowiz Games. Už na ukázkách vyvolalo pozornost netradiční spojení disneyového Pinocchia, steampunku a souls žánru. Dočká se Neowiz pohádkového přijetí?
Když chceme hodnotit Lies of P, je třeba připomenout jeden velice příjemný fakt. Autoři z Neowiz Games svému magnum opus věřili natolik, že jeho demo vydali už v červnu tohoto roku. To sice obsahovalo pouze pár lokací okolo centrálního Hotelu Krat, to ale nebylo důležité. Onen předběžný obsah hráčům i novinářům ukázal, že hra vypadá báječně a plynulost, jenž je hlavním strašákem souls titulů, zde byla více než dobrá. Osobně musím říct, že nastupující trend veřejných dem, které dovolují hráčům nějaký čas na zahrání, velice oceňuji a chválím třeba i takový Ubisoft, že do toho šel s novým dílem The Crew.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 1499 Kč
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: Něco mezi výletem do hor a Pátkem 13.
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi souls tituly nebo šílené výzvy
- Nebude vás bavit: Pokud čekáte, že to bude stejná pohádka, jako v roce 1940 (s výjimkou snězení velrybou, to by sedělo)
Ale zpátky k Pinocchiovi. Už z dema jsme viděli dobré technické zpracování, které se nepřekvapivě přesunulo i do plné verze. Hra jako taková vypadá opravdu krásně, ať už jde o realističnost či barevné filtry. Právě ty zmiňuji schválně, jelikož je svět Lies of P dost rozmanitý a barevně vyvážit viktoriánské město v noci a zároveň bažinatou vesničku v horách není nic lehkého. Už holt nejsme v době šedého, rozmazaného filtru z roku 2010 a je to skvělý pocit.
V nabídce máte tradičně na výběr dva grafické režimy, které snad už ani nemusím vysvětlovat. Jeden je plynulejší, zatímco druhý má vyšší rozlišení. Zde ale musím říct, že jsem neviděl moc velký rozdíl mezi režimem kvality a tím, který tu grafickou stránku tak “osekal”, že mohl fungovat při 60 snímcích.
Ne každá postava napodobuje rychlost naháčů v Dark Souls…
Když už tu ale není špatná optimalizace, musí plynulost hry kazit něco jiného. Tím jsou tentokrát pohyby postav. Samozřejmě musím nechat nějaký prostor tvůrčí interpretaci mechanického pohybu, ale Pinocchio je svou rychlostí oproti jiným postavám žánru až neobyčejně pomalý a neobratný. K tomu zároveň nemůže nijak zrušit svůj pohyb, takže pokud si chcete při rozmachu odskočit stranou, máte smůlu.
Chápu, že ne každá postava napodobuje rychlost naháčů v Dark Souls, ale na tohle jsem si musel zvykat hodně dlouho. Zároveň po uzamčení pohledu na nepřítele nemůžete dělat kotrmelce, ale pouze úskoky. K tomu všemu přidejte pohyb bossů, kteří jsou jakoby uzamčení na vaší postavu. To způsobuje efekt, že pokud třeba uskočíte o trochu dříve, než je úplně nejzazší bod, nepřítel se občas až nepřirozeně otočí, aby vám tu ránu i tak udělil.
Na druhou stranu je třeba hned na začátku říct, že se na dokončení Lies of P potřebujete naučit bezchybně odrážet protiúderem ve správnou chvíli rány nepřítele a ne od nich “pouze” odskakovat, jako je to jinde. Když se ale zkusíte bránit, zjistíte, že se z následných ran nepříteli uzdravíte ve stylu Bloodborne. Ještě u těch pohybů musím zmínit trhavé otáčení samotného protagonisty. Sice si i na to za pár hodin hraní zvyknete, ale bude vás to bít do očí.
Obtížnost hry je poněkud kopcovitá. Mezi bossy, případně minibossy, je průchod relativně jednoduchý. Level design je na velice dobré úrovni a objevování lokace drží klasický model. Prohledáváte skryté části, učíte se, kde kdo stojí a co nejdříve se chcete dostat k nějaké zkratce. Když ale dojdete k bossovi a přijde na lámání chleba (v tomto případě spíš lámání součástek), pochopíte důvod, proč se na designu úrovní nešetřilo. Bossové vám totiž dokážou pěkně zatopit.
Do lokací se budete postupně vracet pro ergo (souly) na vylepšování a také pilovat své zdatnosti v boji. Levelovací systém je pak totožný, jako třeba v Bloodborne nebo Dark Souls III. Levelujete s pomocí jedné postavy na centrálním, bezpečném místě, které se s postupně plní dalšími postavami a možnostmi vylepšování. Následně se teleportujete do dalších lokací v příběhu.
V Lies of P je ten grind docela důležitý. Zatímco v ostatních soulovkách postupně sbíráte zkušenosti a když vás to trkne, tak si občas vylepšíte atributy, zde se to dost vyplatí a s přibývající obtížností se může stát, že vám trochu ujede vlak a musíte to pak dohánět opakovaným postupem v nižších lokacích. Alespoň si je budete moci ještě jednou vychutnat a nepřátelé už po několikáté nepředstavují takovou hrozbu. Až na ty roboty s vidlemi a hromosvody, to jsou furt… zlí nepřátelé.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
