Recenze Atlas Fallen, oběti vlastních ambicí

Nejprve si pojďme vymezit zasazení Atlas Fallen. Jak již bylo jasné z trailerů a vydaných gameplayů, příběh hry se odehrává v rozlehlém a otevřeném světě Atlas, kde má protagonista možnost vydobýt si slávu a postavení, o něž byl okraden režimem tyranského boha Thelose. Tohle se sice může zdát jako okatý příběh pro soulslike tituly, ale nic není dál od pravdy. O jednotlivých aspektech hry se dále rozepíšu, ale abych vám nabídnul nějakou rámcovou představu, na úvod napíšu, že Atlas Fallen je takový mix Horizon světa smíchaného s fantasy žánrem. Soubojový systém má na zase leccos společného se staršími tituly God of War a styl vyprávění se bohužel podobá generickému MMORPG.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 1.199,- Kč
• Česká lokalizace: Ano (titulky)
• Stupeň obtížnosti: Na výběr je ze tří možností, z nichž lehká dělá z hraní hodně plynulou akční záležitost, zatímco ta těžší vám připraví docela hardcore zážitek
• Zbraňový arzenál: Zbraně jsou tři: sekera, něco jako meč na řetězu a pěstní zbraně, postupem času se ale každý nástroj mění ve vzhledu i síle
• Je surfování na písku zábava? Ano, pokud jste v lokaci, kde je písek

Začnu u příběhu. Ten se rozjíždí opravdu poutavě a jeho potenciál mohl přinést rozhodně lepší výsledek než ten, který jsme dostali. Začínáte jako příslušník společenské vrstvy tak nízké, že vám nebylo přiděleno ani jméno. Jste fakticky otrok, který musí poslouchat vyšší vrstvu “osvícené” a samozřejmě pracovat ve prospěch boha světa, Thelose. Shodou událostí se vám ale cesty připlete artefakt vytvořený Thelosovým oponentem, bohem Nyaalem. S artefaktem, kouzelnou rukavicí, přijdou i speciální schopnosti spojené s ovládáním písku, které vám pomohou vymanit se z okovů a dají šanci svrhnout tyranský režim.

Zatím je vše v pořádku. Příběhově vše vypadá na pořádnou řežbu jak s nepřátelskými monstry v herním světě, tak i s božskými entitami. Problém však je ten, že v příběhu je potřeba nějaká cesta, která by měla být při nejlepším co nejklikatější, plná zvratů, postranních uliček s vlastními minipříběhy a zajímavými postavami. Až na pár výjimek jsem se však ničeho takového nedočkal. Zde šla cesta hrdiny absolutně rovně, nikde žádné problémy a jediná věc, která vás nějakým způsobem zdržovala od naprosto hladkého průchodu, byly samotné herní mechaniky. 

Jeden příklad za všechny je upgrade rukavice, ten bylo nutné uskutečnit, abyste dostali novou schopnost a tím průchod do další kapitoly. Rozumím tomu, že k naučení se nové schopnosti je třeba vytvořit cestu a nemá to vypadat, jako byste pro to nic neudělali. Když však musíte pro potřebný upgrade nasbírat 3-5 úlomků rukavice rozesetých po světě, a ještě k tomu 5x za sebou, už mi to jako úmyslné zdržování přijde. Celé to vypadá, jako by tvůrci každých pár hodin prostě jen vlepili zdržovací aktivitu, abyste náhodou hrou nepostupovali moc rychle. Příběh Atlas Fallen lze totiž do deseti hodin bez problému dohrát.

i Zdroj: Petr Jan Berka / Hrej.cz

Příběh probíhá nejen bez jakéhokoliv zajímavějšího zvratu, ale způsob vyprávění navíc připomínal MMO tituly. Všichni to známe, nehráčské postavy vám dávají primitivní úkoly a až je splníte, můžete jít k další postavě pro další úkol. Zároveň ani nebudete svědkem žádné reálné akce s výjimkou té vlastní. Všichni totiž stojí na svém místě a hnou se pouze v zákulisí, když se nekoukáte. Tento problém zároveň ubírá na akčnosti titulu. Když dáte obléhání o NEPŘÁTELSKÉ HLAVNÍ MĚSTO do zákulisí a pak jen přijdete a vyslechnete si, jak těžké to bylo a jaká to byla škoda, že jste u toho nemohli být, začnete dost pochybovat nad akčností celého Atlas Fallen. Příběh bych zde označil za nejslabší část hry, což u RPG titulu značně ubírá na výsledné známce. Nebojte se však, milí čtenáři, další části hry budu kritizovat o poznání mírněji.