Články na téma Recenze (strana 9 z 14)

Válka je svinstvo, a pro konkrétní důkazy se bohužel nemusíme vracet dále než pár dní do historie. Současný pohled na titulní strany světových médií je jen smutnou připomínkou toho, že, války nejsou jen o bitvách, strategiích a nekontrolovatelnému egu zhrzených světových lídrů. Největší oběti totiž často a krutou ironií osudu nevědomky přináší civilisté. Ti, kteří válku nechtějí ze všeho nejvíce.

Nintendo hraje vlastní ligu. Těžko se to vysvětluje hráčům, kteří s hrami od japonského vydavatele nepřišli nikdy do styku, ale pokud jste nějakou typicky nintendovskou hru hráli, víte, o čem je řeč. Tu více, tu méně jde o navenek až o dětinské tituly, které v sobě mnohdy skrývají mnohem sofistikovanější vnitřek, než by se mohlo zdát. A jak už jsem psal v článku, v němž jsem popisoval demo dnes recenzované hry, jde jenom o to, jakým poměrem jsou tyto dva atributy zastoupeny.

Přichází hrdina. Má dlouhé popelavé vlasy s růžovým copánkem do strany. Jeho oči jsou přátelské, nos špičatý, ústa sevřená, s výrazným nánosem fialové rtěnky. Ve zlaté zbroji se odráží toxická záře kolem poletujících nakažených světlušek. Čarodějova kletba zasáhla celý les, ale naštěstí je tu řešení. Odříkání receptu na borůvkový koláč pod kloboukem alespoň tři metry vysoké muchomůrky v půl druhé odpoledne spolehlivě přivolá léčivý déšť. Budou mít rytíř a jeho věrná činčila na cestu přes lávový potůček dostatek času? Uvidíme.

Rychlonohý modrý ježek se vrací na filmová plátna. Napraví druhý díl obohacený o další animovaná zvířata dojem z nepříliš zdařilé jedničky?

Velkolepou ságu Assassin's Creed Valhalla uzavírá třetí DLC, které slibuje být jedním z největších dodatků v historii gamingu. Zaujme i ty, kteří původní hru nehráli, nebo naopak zatlouká finální hřebík do rakve obrovsky vyčerpané série?

Studio Tango Gameworks na čas opouští survival horory a od Evil Within si odskakuje k akčním adventurám, jen s hororovým nádechem. Ghostwire: Tokyo se v prvních trailerech profilovalo jako hodně nečitelná hra, jaké tedy v praxi je?

Žánr JRPG nabízí nepřeberné množství světů a postav, do kterých je však nutné většinou investovat mohutné množství času. Triangle Strategy pro Nintendo Switch přichází s trochu jiným konceptem, avšak zároveň slibuje prokreslený příběh a nekompromisně taktické tahové bitvy, kde se vyřádí každý, kdo to s hrami na hrdiny myslí vážně. Zdali to nejsou pouze prázdná slova vývojářů spolu odhalíme v následujících odstavcích.

Může být cesta cílem? Inu, záleží. Jsem si prakticky jistý tím, že milovníci motivačních citátů mi pravděpodobně odpoví jednoznačným „ANO“. Ostatně stejně jako Jack Kerouac, Libor Podmol nebo jakýkoliv běžný motorista, který při cestě na čerpací stanici po uzření aktuálních cen raději zanechá svůj spalovací vůz na krajnici a v doprovodu hlubokého hrdelního křiku uteče kamsi do lesů. A souhlasili by jistě i vývojáři ze studia Okomotive, protože právě cesta do neznáma je ústředním motivem jejich nového počinu FAR: Changing Tides.

Už jste někdy o nějaké hře slyšeli, že se jedná o Dark Souls v daném žánru? Popularita série proslulé svou obtížností už dávno dalece přesáhla hranice publika, které ji aktivně hraje, a tak není divu, že se z Elden Ring stala jedna z nejočekávanějších her letošního roku. A co víc, agregátory hodnocení předních světových médií dokonce naznačují, že máme tu čest s jednou z vůbec nejlepších her, které kdy spatřily světlo světa. Je to vůbec možné?

Lo Wang se vrací, aby dovyprávěl svůj tragikomický příběh skrze novou firstr-person střílečku, která má být zároveň i návratem ke kořenům série. Má ambice oslovit i fanoušky, u kterých doposud na disku kraloval Doom Eternal, nebo jde pouze o promarněnou šanci?

Pokud Hrej nějakou dobu sledujete či posloucháte hPody, asi víte, že jsem především hráčem multiplayerových titulů. Ty se většinou snaží o co nejrealističtější grafiku, ovládání a ve většině případů jsou to střílečky. A k tomu všemu kompetitivní. Podle mě se nejlépe hrají na počítači (a proto také žádnou jinou platformu nevlastním), člověk si u nich navíc nikdy neodpočine, soustředění v Call of Duty či League of Legends si zkrátka vyžádá spoustu energie. A najednou mi do toho přijede OlliOlli World, které je v podsttě opakem toho všeho. Zkrátka nebe a dudy, sladké a slané, konzole a počítač.

Žánr bojových her zažívá v posledních letech renesanci. Vracejí se staré, dobré, a hlavně zažité série, a jednou z nich je právě The King Of Fighters. Výkladní skříň SNK letos spěchá s patnáctým dílem a tvůrci se holedbají, že tato hra překoná všechna očekávání. Skutečně?

Už popáté se studio Codemasters snaží dobýt závodní svět drsným arkádovým závoděním Grid. Tentokrát chce zaujmout především dramatickým příběhovým režimem. Stojí za to, nebo jde o další tuctovou záležitost, která po pár týdnech skončí zapomenuta v EA Play?

Kooperační hry, nejčastěji tedy střílečky, trpí na jednu zásadní věc – jejich průchod s dobrou partou poměrně jednoduchý, zvyšující se obtížnost avizují akorát větší hordy nepřátel. Často jsem právě s tímto měl problém, hra se pak velice rychle stala repetetivní a brzy mě přestala bavit. To stejné jsem cítil i u Extraction, ale nakonec dopadlo dobře. Podobný příběh jsem očekával od GTFO. Lákala mě především „hororová“ atmosféra a také hodnocení hráčů, kteří si projekt studia 10 Chambers dost pochvalovali. Když jsme tak dostali klíče a možnost vyzkoušet si hru na vlastní kůži, samozřejmě jsem se do toho ponořil.