Recenze (strana 5 z 140)

Už to jsou skoro 3 roky, co vyšla nová generace konzolí. S novým hardwarem přišla i nezbytnost nových, technicky pokročilých titulů. Zatímco PlayStation přišel se svou velkou "next gen" závodní hrou už na začátku roku 2022, na svého protivníka u Xboxu muselo Gran Turismo 7 čekat více než rok. Co do souboje závodních titulů přináší Forza Motorsport a vyplatilo se čekání?

Zanedlouho to bude úctyhodných 25 let, kdy světlo světa spatřila nenápadná Half-Life modifikace, jejíž popularita záhy vystřelila do nebeských výšin a i v dnešní době stále vévodí celosvětovému esportu. Konkurence ale nikdy nespí, což na poli esportu platí dvojnásob, a tak se Valve rozhodlo notně vousatý Global Offensive poslat na ozdravný pobyt. A byť se nyní král s dvojkou v názvu vrací na trůn a září v celé své kráse, z toho všeho lesku nás bohužel trochu bolí oči. Navíc přijíždí na koni polonahý a jablko s žezlem vytrousil někde po cestě.

Přišel podzim a s ním i hromada nových titulů. Herní tvůrci se zřejmě dohodli o poslední bitvě o své fanoušky a udělali nám, hráčům, pěkné dilema, co si zahrát jako první. Jedním z hlavních vyzyvatelů měsíce je soulovka Lies of P od studia Neowiz Games. Už na ukázkách vyvolalo pozornost netradiční spojení disneyového Pinocchia, steampunku a souls žánru. Dočká se Neowiz pohádkového přijetí?

O víně a krvi byl jeden z nejuznávanějších přídavků v historii videoher a tvůrci ze studia CD Projekt RED si to moc dobře uvědomují. Přesto se pokusili pro svoji další hru připravit stejně, nebo snad ještě lépe vystavěný nášup, který obsahuje vynikající dodatečný příběh v zajímavém novém prostředí s ještě zajímavějšími novými postavami. Zároveň přichází v doprovodu mnoha citelných vylepšení hry jako takové.

Dobří vývojáři se inspirují, skvělí vývojáři kradou. O pravdivosti parafráze Picassova citátu ví videoherní průmysl víc než dost. Problém je, že vytvořit kvalitní AAA titul trvá i přes veškerou snahu roky, takže dohánět náskok autorů originálu není jednoduchý úkol, což platí dvojnásob, pokud se jedná o zavedenou sérii. O tom se bezpochyby na vlastní kůži přesvědčili i vývojáři ze stáje Ubisoftu, kteří se se svým nejnovějším počinem s názvem The Crew Motorfest rozhodli zcela otevřeně postavit současnému králi arkádového závodění – sérii Forza Horizon.

Overwatch se konečně po mnoha letech od spuštění původní hry dočkal příběhového režimu. Ten nicméně dorazil v poněkud omezené podobě oproti původním slibům a není zrovna nejlevnější. Jaká je tedy zábava jej hrát a jaký je ten poměr ceny a výkonu?

Máte na výběr. Kajícně si zbičujte nahá záda šňůrou od gamepadu (pokud tedy nemáte bezdrátovou verzi), nebo zapněte Blasphemous 2 a postavte se svému hříchu čelem. Možná vám přijde přehnané, přirovnávat pouhou hru k očistci. Ale druhý díl úspěšné soulslike metroidvanie není jenom hra. Je to krvavá litanie a přehled fanatické brutality z alternativní dimenze. Téhle plošinovce nic svaté: ani vaše prsty, bolavé od horlivého klikání, ani oči, oteklé po hodinách rubání jediného bosse, a už vůbec ne vaše nervy. Jenže, ono je to všechno tak příjemné, jak jen soulsovky umí být.

From Software se po deseti letech vrací ke svým kořenům a opět přináší kvalitu, na kterou se hráči mohou spolehnout.

Trvalo to dlouho, předlouho. Třiadvacet let od vydání Baldur's Gate 2 a tři roky od spuštění předběžného přístupu. Baldur's Gate je pro mnohé srdcovou záležitostí a obavy o kvality pokračování byly mnohé. Toho si byli vědomi i Wizard's of the Coast coby držitelé práv nejen na Baldur's Gate, ale na celý systém Dungeons&Dragons, což je také důvod, proč jsme na pokračování čekali tak dlouho. Jenže Larian Studios mají za sebou velice vydařené Divinity: Original Sin a když už nic jiného, bylo jasné, že se třetích Baldur's Gate zhostí s láskou a zápalem. Ani ty nejlepší úmysly ale nejsou automaticky zárukou úspěchu. Takže jak to nakonec dopadlo?

České nezávislé studio Amanita Design sice pravidelně přichází s jedním audiovizuálním skvostem za druhým, někomu se však mohou pauzy mezi tituly zdát zbytečně dlouhé. Hledat pak něco, co se stylu tuzemských vývojářů alespoň trochu přiblíží, může být oříšek. Jednou z variant je Boxville, krásná point-and-click adventura, jež dává vzpomenout na oblíbené Machinarium.

Herní studio Deck13 se do myslí hráčů nezapsalo jen zajímavými tituly jako The Surge nebo Lords od the Fallen, ale také svým záměrem, že nový titul musí vždy převyšovat ty předchozí. Ať už to byl pokus o "sci-fi revoluci" v Souls žánru, nebo jeho následné přesunutí do otevřeného světa, vždy byla radost očekávat, s čím přijdou tvůrci příště. Další takové čekání nyní skončilo, jelikož k nám přišel nový titul studia jménem Atlas Fallen. Slibuje rozsáhlejší herní svět, větší orientaci na příběh a revoluční soubojový systém. Přineslo studio Deck13 svého adepta na hru roku, nebo se spálilo snahou letět nad vyprahlou pouští příliš vysoko ke slunci?

Málokdy o tom mluvím, ale miluju strategie. A protože jsem za roky s ovladačem v ruce zlenivěl, musím bohužel konstatovat, že už ani strategie mě nedonutí zapnout počítač a jít trávit volný večer k pracovnímu stolu. Už dlouho ale bojuju s pocitem, že nemám co hrát. Mám pocit, že někde na Steamu bych určitě narazil na nějakou kvalitní strategii, ale na konzoli? Ukažte mi aspoň jednu! A tak ačkoliv jsem Anno 1800 už jednou hrál, jeho příchod na konzole i po letech kvituji.

Některé věci mi přijdou tak snadné, že je s podivem, kolik lidí si na nich vyláme zuby. Mluvíme o hrách, samozřejmě, takže specificky „napodobit některé hry mi přijde tak snadné, že je s podivem, kolik lidí si vyláme zuby při jejich klonování“. Pech je, že spoustu z nich bych chtěl hrát, protože nahrazují tituly, které jsem hrával dřív. V případě Park Beyond jde samozřejmě o RollerCoaster Tycoon. Sám sebe se po několika hodinách v lunaparkovém tycoonu od Namca musím ptát: Byl Chris Sawyer opravdu tak geniální, nebo jenom soudobí vývojáři nechápou, co tihle hráči vlastně chtějí?

Po sedmi letech se krystalová sága se opět rozšiřuje o novou fantazii. Tvůrci ze Square Enix již od oznámení titulu slibují další příběhový epos, který představí zbrusu nový svět a samozřejmě i nové postavy. Na následujících řádcích zjistíte, zda nešlo pouze o planá slova a zda mají ve všem pravdu. I protože jde o moji srdcovou záležitost, na kterou se dlouhé roky doopravdy těším.

Na chvilku se zastav poutníče a poslouchej! Tohle je příběh z dávných časů, z dob mýtů a legend, kdy mechanické myši byly kruté a nemotorné a lidstvo se teprve učilo sbírat loot. Pouze jedna hra tehdy vynikala svým božským přístupem – Diablo. Je to příběh o hráčích, kteří čekali dlouhých jedenáct let, aby se konečně vrátili do Sanctuary. Do svého oblíbeného světa plný děsivých démonů, nelítostných andělů, bohatého lootu a hlavně temné fantasy atmosféry, jakou umí málokterá hra. A já ti povím příběh, který začal před několika lety, kdy se velký Blizzard Entertaiment rozhodl poslat do Sanctuary Matku všeho zla. Čeká ho vykoupení nebo poslední hřebík do rakve? Pohodlně se usaď, venku totiž vítr hučí, vlci vyjí a už se připozdívá. Hodím poslední dřevo do kamen a ty bedlivě poslouchej. Náš čas totiž nadešel.

Těžko uvěřit, že uteklo už sedm let od posledního číslovaného dílu série Street Fighter. Ještě dnes si pamatuju na všechny ty trable a patálie, které minulou pětku provázely. A že jich nebylo málo. Nicméně jádro pudla v podobě skvělého soubojového systému, který tvůrci (poprvé bez Jošinori Ona) vypilovali do nejmenšího detailu, naštěstí zůstal. I tak ale nevydařené vydání zůstalo v paměti fanoušků série až dodnes. Nový díl by rád svoji lehce pošramocenou reputaci napravil, a to i přesto, že se z jeho předchůdce stala stálice profi bojovkářského světa. Podaří se to ale i aktuálnímu dílu?

Není pro mě srdcovější záležitosti, než je cokoliv ze světa Středozemě. Miluju Pána prstenů, ať už v knižní, nebo filmové podobě. Bez přehání (jako opravdu!) jsem každý z filmů viděl stokrát, a kdybych se chtěl chlubit, moje niterná nerdovská část dokáže odrecitovat prakticky jakoukoliv scénu. Jakkoliv moje záliba v Tolkienově světě nekončí u jeho nejznámějšího díla, jako na ono nejznámější je na něj nejčastěji odkazováno i v dalších příbězích, které jsou postupně do zdejšího univerza zasazovány. V našem videoherním rybníčku se bude nově nejvíc skloňovat osud Gluma, hobita, jehož uchvátila moc prstenu natolik, až se kvůli němu dočista zbláznil. Tak snad vás na cestě novou hrou od Daedalicu nepotká něco podobného…

Nejsem v téhle pozici poprvé. Někdy to tak vyjde, že zatímco vy teprve instalujete nějaký titul ke zrecenzování, embargo už padá a jste tak konfrontováni s všeobecným přijetím hry ještě dříve, než ji vůbec zapnete. Věděl jsem, že Zelda je letošní hrou roku, aniž bych ji vůbec spustil. V takový moment máte dvě možnosti: a) zkusit se zavřít do vlastní bubliny a texty jiných autorů ignorovat, b) naopak si texty ostatních přečíst, a pak cizí názory konfrontovat s těmi vlastními. Nedokážu říct, jestli je jeden přístup lepší než ten druhý, nicméně já za sebe tentokrát volil cestu vstřebat co nejvíce informací, a pak se pustit do hry. A i když jsem po přečtení několika textů věděl, že mě čeká jeden z vrcholů herní produkce vůbec, vlastně jsem vůbec nechápal, v čem přesně tkví kouzlo nové Zeldy. A tak jsem dostal v království Hyrule nový úkol, jehož splnění si odbudu až s vlastní recenzí, v níž se vám to pokusím vysvětlit.

„Jó, tehdy za mých mladých let, to se ještě věci dělaly poctivě, lidi na sebe byli hodnější a vlastně jsme se všichni měli líp!“ Co myslíte, cituji vaše (pra)rodiče a jejich nostalgií alternované vzpomínky, nebo dnešní hráče-čtyřicátníky, podle kterých už hry dávno nejsou tím, čím bývaly kdysi?

Za královnu motorsportu považujeme Formuli 1. Královnou jednostopého motorsportu by v tom případě mohla být série MotoGP. A trůn motorsportového podsvětí může patřit šílenému podniku Tourist Trophy na Isle of Man. Jaká je už třetí herní adaptace tohoto téměř sebevražedného závodu?