Recenze Last Train Home, cesty, na kterou jen tak nezapomenete
Skrze zamrzlá okna vagónu pronikají první paprsky slunce. Z ubikací se ozývá hlasitý kašel a vrzání podlahy. K vojákovi, který se na pryčně choulí pod tenkou dekou, se sklání promrzlá dívka v krví potřísněné zástěře. „To nejhorší máš za sebou, budeš žít“, řekne starostlivým hlasem. „Pořádně jste to rudým natřeli, do Vladivostoku nám ale zbývá ještě kus cesty,“ dodává, když spatří úlevu v očích raněného.
Příběh hry Last Train Home pojednává o návratu československých legionářů, kteří po konci první světové války musí za pomoci obrněného vlaku překonat tisíce kilometrů napříč Sibiří. Ocitají se přímo v centru občanské války, která zuří mezi bolševiky a bělogvardějci, tedy Rudou a Bílou armádou. Nástrahy ovšem nespočívají pouze ve formě vnitrostátních nepokojů, nýbrž v hrozbách během cesty samotné. Tvůrci z brněnského studia Ashborne Games přijíždí s neotřelou survival strategií, která vás vrátí zpátky v čase a dost možná ve vás vzbudí zájem o historii. Pořádně se oblečte, oprašte pragmatický styl myšlení a vydejte se na dobrodružství, na které jen tak nezapomenete. Nastupovat! Přijíždí váš poslední vlak domů.
Destinace: Vladivostok
Když tvůrci ze studia Ashborne Games oznámili, že pracují na hře Last Train Home, ihned si získali moji pozornost. Premisa náročné cesty napříč Sibiří v dobách ruské občanské války mi okamžitě učarovala. Českoslovenští legionáři byli jedni z nejtvrdších chlapíků, jaké si lze představit a útrapy, které zažívali během návratu domů, by chtěl prožít málokdo. To tvůrci nové české hry samozřejmě chápou, a proto nám přináší možnost užít si tuto mrazivou kapitolu dějin z pohodlí domova. Last Train Home se skutečností pouze inspiruje, ale dělá to dobře. Nečekejte avšak historicky přesné události či neoblomná fakta.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 999 Kč
- Česká lokalizace: Ano, včetně dabingu
- Obtížnost: Nastavitelná (čtyři stupně), případně plně uzpůsobitelná
- Základní herní doba: cca 30 hodin (dle zvolené obtížnosti, průzkumu okolí a počtu absolvovaných vedlejších úkolů), pro puntičkáře více
- Bude vás bavit: Pokud milujete strategie, historii a opravdu dobré hry
- Nebude vás bavit: Pokud nemáte trpělivost a preferujete rychlé akční tituly
Vaše cesta začíná na západě Ruska. Před vámi leží tisíce kilometrů dlouhá trať, vedoucí východním směrem skrze sibiřskou tundru a tajgu. Legionáři, kteří jsou vám svěřeni do péče, mají jediný cíl. Dostat se na loď, která odplouvá z Vladivostoku a následně zpátky domů.
Vaše cesta začíná na západě Ruska.
Hra je rozdělena do příběhových kapitol, z nichž lze každou považovat za jeden sektor tratě, který musíte úspěšně překonat. Každá kapitola nabízí velké množství bodů zájmu, vstříc kterým lze vyslat čety. Mimo hlavní a vedlejší mise se můžete vydat na sběr bylinek, lov ryb či do obchodu pro zásoby, ale o tom později. Dohromady se jedná o zhruba devět tisíc kilometrů, ale v určitých fázích příběhu volíte trasu, kterou se vaše osazenstvo bude ubírat. Díky tomu poskytuje Last Train Home i značnou dávku znovuhratelnosti, jelikož na jeden průjezd rozhodně neuvidíte vše, co hra nabízí.
Taktika nadevše
Last Train Home lze bezesporu zařadit mezi strategické hry. Mise, na které se během cesty vydáváte, probíhají v reálném čase. V praxi to znamená, že si vyberete požadovaný počet vojáků a vytvoříte z nich četu, která se pustí do průzkumu oblasti a boje s nepřítelem. Velmi důležitým herním systémem je krytí za překážkami. Pokud si myslíte, že na protivníky bezhlavě naběhnete a zvítězíte, šeredně se pletete. Tedy za předpokladu, že budete hrát na autory zamýšlenou či vyšší obtížnost. Osobně jsem hrál na obtížnost Velitel, která je dle popisu ušitá na míru adekvátnímu zážitku. Pokud potřebujete chvíli na rozmyšlenou, udělá vám radost tzv. taktický mód, po jehož aktivaci se hra zastaví a vy si můžete naplánovat přesné akce u všech vojáků. Využíval jsem jej neustále a když se mi například podařilo hozeným kamenem nalákat deset nepřátel na jedno místo a následně je eliminovat hozeným granátem, na tváři se mi objevil vítězoslavný úšklebek.
Při postupu misemi vám autoři při plnění úkolů nechávají zcela volnou ruku. Pokud rádi taktizujete, nebo milujete plížení, budete v sedmém nebi. Bojové role legionářů se dělí na střelce, průzkumníky, granátníky, kulometčíky a mediky. Před startem mise je tudíž vhodné zapojit mozkovnu a zvolit vhodnou kombinaci vojáků. Za sebe mohu říct, že bez průzkumníka na žádnou misi nevyrazím. Díky jeho dalekohledu a odstřelovací pušce je mapování terénu o poznání jednodušší a jeho nasazením snižujete riziko nečekaného boje. Často jsem se plížil křovinami a nikým neviděn pod rouškou utajení likvidoval nožem nic netušící členy Rudé armády. A setsakra jsem si to užíval.
Pokud potřebujete chvíli na rozmyšlenou, udělá vám radost taktický mód.
Pokud nejste příliš trpěliví, můžete samozřejmě nasadit rychlejší tempo. Počítejte ale s tím, že to znamená jít smrti vstříc. Munice navíc není neomezené množství, takže se vyplatí rozvážnější postup. Občas narazíte i na možnost ukořistit nepřátelské obrněné vozidlo či tank, což dokáže situaci obrátit ve váš prospěch. Atmosféru nicméně poněkud kazil fakt, že všechna vozidla lze zlikvidovat i pouhou střelbou. Ano, i tank. Při plnění bojových misí jsem si okamžitě vybavil první dva díly série Commandos, které mají v mém srdci již od útlého dětství zvláštní místo. Pokud to máte podobně, budete se v Last Train Home cítit jako doma.
Na bedrech velitele
Jakožto velitel, který je mimo výsledky bojových misí zodpovědný i za blaho svých spolubojovníků, budete muset řešit i správu celého vlaku. Rozhodně se nejedná o snadný úkol a množství času, které železnému oři musíte věnovat, opravdu není zanedbatelné. Hnací silou soupravy je samozřejmě lokomotiva, kterou na cestě párkrát vyměníte. Neobejdete se ani bez vagonů určených pro ubikace, ošetřovnu, kuchyň, sklad surovin či dílnu. Vhod přijde i dělostřelecká část, díky níž lze povolat útok během bojové mise.
Každou část vlaku je nutné bedlivě sledovat a pokud máte dostatek prostředků, tak i vylepšovat. Nevyhnete se ani opravám v případě poškození. Do vagonů je v případě správného fungování vlaku potřeba přiřadit posádku. Mimo zmíněné bojové role legionáři mohou vykonávat i práce, bez kterých se žádný mašinfíra neobejde. V lokomotivě musí být přítomen technik, který ji řídí, a to spolu s dělníkem. Ten má na starost přikládání paliva do kotle. Ve zdravotnickém vagonu nesmí chybět doktor, který pečuje o zraněné vojáky. Občas si totiž z bitvy odnesete více než jen pár šrámů. Kuchař zajišťuje dostatek vhodných pokrmů a technici pracují na výzkumu nových vylepšení či výrobě předmětů. Dělníci vám umožní postupné vylepšování jednotlivých částí soupravy. Před nehostinnou tváří mrazivé Sibiře vám pomůže lepší zateplení, kamna či více míst pro raněné souputníky.
Množství možných vylepšení je opravdu velké a je nutné pamatovat na to, že vylepšovat vagony lze pouze za předpokladu, že vlak stojí. To by nebyl až takový problém, ale pokud zůstanete dlouho na jednom místě, naplňuje se ukazatel nepřátelské hrozby a věřte, že jej nechcete nechat zčervenat celý. Musíte být neustále v pohybu a plánovat vše dopředu, což má za výsledek ještě větší vtažení do atmosféry a děje. Tok času lze jednoduše urychlit za pomoci jednoho tlačítka. To vám přijde vhod právě skrze zmíněné vylepšování vagonů, případně při výpravách na vzdálenější body zájmu, na které posíláte vámi vytvořené čety.
Každou část vlaku je nutné bedlivě sledovat.
Je vhodné, ba prakticky žádoucí, aby každý legionář vykonával i některou z pracovních pozic. Vyhnete se tak problémům v podobě nedostatečného počtu dělníků či doktorů. Přiznám se, že v samotných kombinacích bojových a pracovních rolí jsem se místy ztrácel. Aby byla efektivní, vyžaduje každá role určité atributy, a to jak bojová, tak i ta určená pro správu vlaku. Budete řešit vojákovu kondici, odhodlání, inteligenci, obratnost atd. Pokud chcete dosáhnout co největší efektivity, musíte počítat s tím, že běžný střelec, který těží převážně z kondice a obratnosti, nebude nejlepším doktorem. Každý legionář může vykonávat celkem šest rolí, které lze libovolně kombinovat mezi bojovými a pracovními. K aktivaci nové role je potřeba určitá hodnota daných atributů, které lze zvyšovat při postupu na novou úroveň (maximální level legionáře činí pět). Tento herní systém byl pro mne Achillovou patou, jelikož jsem velký detailista, hnidopich a vše musím mít „tip ťop“. Dlouhé minuty jsem tak rozmýšlel nad tím, jakou další roli přiřadím Bedřichovi a jakou Aleně. Pokud nejste extrémní perfekcionisté, bát se nicméně nemusíte.
Vzhůru na lov
Nic není zadarmo. Platí to i pro vylepšování vašeho železného oře, který uhání vstříc čím dál menším střípkům naděje. Aby bylo možné vylepšit lokomotivu, vagóny, vyzkoumat nová vylepšení či vyrobit dostatečnou zásobu jídla, budete potřebovat suroviny. Mimo zlato, které je klasickým platidlem, použitelným při obchodování, musíte vyrážet pro dřevo, železo, palivo, látky, bylinky, jídlo a střelný prach. Suroviny je možné najít během bojových misí, ale také při průzkumu okolí. Z vlaku můžete vysílat čety, které vytvoříte na základě informací o daném bodu zájmu na mapě.
Cesta k cíli stojí určitý počet energie, kterou vojáci disponují, a to v závislosti na vzdálenosti od vlaku. Každý legionář má rozdílné vlastnosti, a tak do lesa či k jezeru vyšlete trojici složenou z bylinkáře, lovce a experta na přežití (četa musí mít minimálně tři vojáky). Při výpravě na opuštěný statek nesmí v týmu chybět lupič a hospodář, zatímco při cestě do obchodu se bude hodit handlíř, který vám zajistí lepší ceny. Suroviny můžete prodávat i nakupovat, ale nikdy se mi nestalo, že bych některé z nich měl velký nadbytek, vždy je totiž co vylepšovat. Na bodech zájmu navíc často narazíte na náhodnou událost, která vám zpřístupní vedlejší bojovou misi. Průzkum oblasti je díky tomu zábavný a nikdy ne stejný. Vřele doporučuji.
Chlad, bída a zmar
Ať už se snažíte sebevíc, váš vlak nikdy nebude vyhřátým hotelem. Last Train Home je o drsné cestě ještě drsnější krajinou. To samozřejmě pocítí i vojáci na jeho palubě. Zranění, které utrpí v boji, sníží jejich zdraví a pokud to nebudete řešit, legionář onemocní a časem klidně může zemřít. Pokud zatěžujete stále stejné postavy, dojde k vyčerpání jejich energie a v případě, že vaše rozhodnutí nebudou reflektovat současnou situaci posádky v pozitivním smyslu, morálka utrpí značnou újmu.
Last Train Home je o drsné cestě.
Vše zmíněné platí jak pro jednotlivce, tak pro legionáře jako celek. Pokud morálka klesne na minimum, voják bez skrupulí dezertuje. V případě, že jsou někteří členové čety vyčerpaní, není je možné vyslat na žádnou výpravu. Musí si prostě odpočinout. A příděly, ach ty příděly. Ve vlaku se mnou cestovalo zhruba třicet legionářů a jelikož jsem žádného nechtěl nechat na holičkách, měl jsem věčný problém se zásobami potravin. Když byl voják nemocný nebo vyčerpán, dostal plný příděl, ovšem na úkor ostatních, kteří se museli spokojit s polovičním. Jídlo lze samozřejmě i vyrábět, ale i přesto jsem stále balancoval na hraně.
Morálku lze mimo správná rozhodnutí doplnit například v nádražní hospodě, ale bude vás to stát poměrně dost peněz. Pro navýšení energie pak slouží stimulanty, ovšem pozor na předávkování. Kritické hodnoty vojáků lze řešit i jednorázovými předměty, které je možné vyrábět, ale doporučuji si je šetřit na těžší fáze hry. Věčným nepřítelem vám bude i stále tužší zima a mráz. Starejte se o vojáky dobře a oni se vám odmění hrdinným výkonem na bitevním poli. Držím vám palce. Snad vám neomrznou tolik jako Kamilovi, který mi chtěl pláchnout z vlaku.
Dračí doupě z první světové
Příběh Last Train Home je vyprávěný převážně pomocí psaného slova. Díky formě, kterou využívá, ale rozhodně nejde o problém. Důležité herní milníky, které hra servíruje v podobě textu, jenž popisuje aktuální situaci, vás za doprovodu zvuku píšícího pera nenechají chladnými. To dá rozum, jedná se přeci o temné období světových dějin. Válka byla, je a vždy bude zlým časem, během kterého trpí hlavně civilisté. Nejinak je tomu i v novince od Ashborne Games. I přesto, že vy a vaše posádka máte starostí plnou čutoru, setkáte se během hry s projevy lidskosti, které by od vyčerpaných legionářů čekal málokdo. V mnoha případech navíc o výsledku dění rozhodujete vy, a to pomocí několika nabídnutých variant.
Válka byla, je a vždy bude zlým časem.
Když jsem během obyčejné cesty k jezeru narazil na polorozbořenou chaloupku, kterou obývaly dvě osiřelé dívky, musel jsem se rozhodnout, zda dovolím jednomu z vojáků, který se velmi upínal k bohu, aby s nimi zůstal a postaral se o ně. Bohužel se jednalo o mého nejsilnějšího granátníka, a tak si děvečky budou muset poradit samy. Za předpokladu, že přežijí nadcházející zimu. Nebojte, v reálné situaci bych se zachoval jinak.
Díky volbám a celkové atmosféře vyprávění jsem si okamžitě vzpomněl na dobu, kdy jsme s kamarády hrávali Dračí doupě. Docela vážně si The Last Train Home umím představit právě jako kampaň do Dračáku. Ve hře sice nenajdeme žádné hody kostkou, ale i přesto mají vaše rozhodnutí velkou váhu. Ať už se jedná o volbu trasy, záchranu vesnice nebo o kurz střelby pro mladou dívku z nejbližšího města. Dobrodružství československých legionářů mne naprosto pohltilo. Zatnulo do mě své drápy, pohrávalo si s mými pocity a nehodlalo polevit.
Pro vojíny i generály
Strategické hry umí pořádně potrápit. Nejinak je tomu i u Last Train Home. Tvůrci naštěstí mysleli i na nováčky žánru a nabízejí rozsáhlé možnosti nastavení obtížnosti. Ty jsou v základu čtyři: Výlet, Taktik, Provianťák a Velitel. Pokud zvolíte první z nich, hra po vás nebude vyžadovat pracné hledání surovin. Taktika zvolte v případě, že preferujete bojové mise, ale na správu vlaku si příliš nevěříte. Provianťák je poté přesným opakem a bude se zamlouvat milovníkům management titulů. Osobně jsem zvolil čtvrtou možnost, tedy obtížnost Velitel. Ta na vás klade vysoké nároky v obou sférách hry, tudíž je nutné přemýšlet jak nad bojem, tak i nad posádkou a vlakem samotným. Dle vývojářů by obtížnost Velitel měla nabídnout zamýšlený zážitek a já jejich tvrzení věřím.
Pokud vám nebude ani jedna z nabízených variant vyhovovat, lze si vše nastavit dle sebe. Tvůrci nicméně varují, že pokud to přeženete, nemusíte se dostat do cíle. V průběhu putování je obtížnost možné měnit, což se v případě neřešitelné situaci může hodit. Za sebe rozhodně doporučuji variantu Velitel, díky které si Last Train Home opravdu vychutnáte. Jen vám cesta může trvat o něco déle.
Last Train Home umí pořádně potrápit.
Last Train Home lze absolvovat zhruba za 25 až 30 hodin, ale herní doba se bude odvíjet od vašich zkušeností se samotným žánrem a množství splněných vedlejších úkolů. Zatímco kovaní stratégové se do cíle dostanou i rychleji, nováčci mohou počítat s podstatně větší časovou investicí. Pokud jste stejní detailisté jako já, vyžíváte se v pomalém plížení a nad každým rozhodnutím přemýšlíte dlouhé minuty, hravě překonáte pomyslnou hranici čtyřiceti hodin. Last Train Home rozhodně není žádnou jednohubkou na dva večery. Vše výše zmíněné platí pro obtížnost Velitel. Když k tomu přidáme již probíranou volbu trasy, díky které hra nabízí solidní porci znovuhratelnosti, jedná se o ideální zábavu na dlouhé a chladné zimní večery.
Ozubená kola místy drhnou
Na příliš nedostatků jsem během cesty do Vladivostoku nenarazil, ale jak už to bývá, nic není dokonalé. S klidem v duši ale mohu prohlásit, že se nejedná o závažné chyby. Několikrát jsem byl svědkem špatně provedeného rozkazu, který jsem na bojišti zadal některému z legionářů. Postava jej buď odmítla splnit úplně, nebo se vydala naprosto nevhodnou cestou, díky čemuž byla odhalena nepřítelem. Stalo se to nicméně pouze párkrát.
Technický stav Last Train Home považuji za solidní, ale překvapila mne hardwarová náročnost. Na sestavě Ryzen 5600x, RTX 3070Ti a 32 GB Ram hra běžela na maximální možné nastavení v rozmezí 60 až 100 snímků za vteřinu, a to v rozlišení 1440p. Při zapnuté technologii DLSS docházelo k prapodivným poklesům využití grafické karty, a proto jsem hrál v nativním rozlišení. Občasné záškuby, na které jsem narazil, když na obrazovce vybuchovaly barely s palivem, působily sice rušivě, ale nejednalo se o nic hrozného. Nadšen jsem nebyl ani z teplot, kterých při hraní dosahovala moje grafická karta. Původně jsem si myslel, že je problém na mé straně, ale jelikož si na stejnou věc začal stěžovat i kamarád, který se pustil do demoverze, přikláním se k spíše k názoru, že jádro pudla může tkvět v enginu hry, případně v ovladačích Nvidia. Tvůrci vydali během posledního týdne několik aktualizací, takže je jasné, že usilovně pracují na opravách dílčích problémů.
Na příliš nedostatků jsem nenarazil.
Graficky se v případě Last Train Home sice nejedná o nic světoborného, ale díky skvělému zasazení a atmosféře se tím nemusíte vůbec trápit. Modely postav jsou po přiblížení sice poněkud zastaralé a neostré, ale nedokážu si představit, že by někdo u tohoto typu hry často využíval pohled zblízka. Pochválit naopak musím dobré nasvícení, které mnohdy vykouzlí opravdu krásnou scénu, a to převážně během bojových misí.
Ja paněmaju
Mnoho z vás bude mít určitě radost z implementace kompletní češtiny. V psaném textu jsem prakticky nenarazil na gramatické chyby a dabing, který se skládá z ruštiny, slovenštiny a češtiny, považuji za velmi dobře zvládnutý. Střídání jazyků umocňuje vtažení do děje a cesta napříč Sibiří je díky tomu znatelně imerzivnější. Přechody mezi kapitolami jsou navíc doprovázeny hranými filmečky, jejichž kvalita je naprosto špičková. To stejné platí pro hudební doprovod, který kombinuje klasickou a dramatickou hudbu v závislosti na situaci. Nadchla mne především smutná legionářská píseň, na kterou narazíte po dokončení každé kapitoly. Než jsem se pustil do další části cesty, vždy jsem se na pár minut zastavil, abych si ji mohl poslechnout.
Cesta, na kterou jen tak nezapomenete
Z řádků výše je jistě patrné, že jsem si Last Train Home neuvěřitelně užil. Jakožto rodilý Brňák jsem hrdý na vývojáře z domovského města, kteří dokázali vytvořit naprosto pohlcující, propracovanou a zábavnou historickou strategii, která během mrazivé cesty napříč Sibiří vřele uvítá jak veterány, tak i nováčky žánru. Netradiční zasazení vás okouzlí a komplexní systémy potrápí vaši mysl. Last Train Home navíc dokáže vzbudit zájem o kapitolu dějin, o které se toho ve škole příliš nedozvíte. Příběh československých legionářů si zaslouží velkou pozornost a v případě, že se počítáte mezi fanoušky historie, strategií či boje o přežití, není nad čím přemýšlet.
Last Train Home jsem si neuvěřitelně užil.
Menší chyby technického rázu mohu tvůrcům s klidným svědomím odpustit, jelikož pozitiva drtivě převažují. Last Train Home navíc pořídíte za necelých tisíc korun, což je v porovnání s kvalitami hry a porcí obsahu velmi příjemná částka. Vagóny vlaku v Last Train Home jsou napěchovány skvělou zábavou přímo k prasknutí. Ashobrne Games nepřiváží pouze český, nýbrž světový titul a já jsem velmi rád, že v naší malé zemi vznikají i velké hry. Bravo.
Verdikt
Last Train Home je bezesporu jednou z nejlepších her, která se v naší kotlině za poslední roky urodila. Připravte se na silný příběh, skvělou atmosféru, komplexní systémy, zábavné bojové mise a propracovanou správu vlaku, který se řítí vstříc poslední šanci na záchranu. Kvůli pár technickým chybám to na trati bude místy drkotat, ale díky podmanivému zasazení si toho prakticky nevšimnete. Neváhejte a nastupte si, přeci nebudete mrznout venku.
