Recenze Slay the Princess, hororové jízdy, která vás nenechá vydechnout
Halloween sice skončil, ale s hororem, o který se skvělý indie vizuální román Slay the Princess opírá, se většina z nás setkává po celý rok. Nejtěžší boj, kterému každý den čelíme, je boj proti nám samým: proti naší nejistotě, pochybnostem, strachu, nespravedlnosti a aroganci. Milion hlasů uvnitř nás samotných, které je třeba umlčet, abychom mohli normálně fungovat. Slay the Princess nám připomíná, jak křehké jsou lidské bytosti, navzdory maskám, rolím a pokusům být někým jiným. A připomíná to tak dobře, že i přes konkurenci posledních měsíců určitě stojí za vaši pozornost.
Celá myšlenka Slay the Princess stojí na tom, že jste vhozeni do hry bez jakéhokoliv úvodu či vysvětlení. Jste v lese a míříte k chatě s jedinou informací: zabij princeznu, jinak skončí svět. Samozřejmě to není tak jednoduché. Na první pohled podivný úkol vám totiž zadal vypravěč, který už od začátku působí řekněme…nedůvěryhodně. Celá hra je napsaná, tak že zpochybňujete každý váš další krok a visí na jednoduché otázce „je to opravdu zrůda, nebo jsem tím monstrem já?‟. Hra je díky tomu už od první chvíle poutavá, protože je na vás, abyste si vytvořili vlastní úsudek na základě mála informací, které jste schopni vymámit z tajnůstkářského Vypravěče. Hned od první kapitoly také máte k dispozici spoustu možností k dalšímu rozvíjení příběhu. Tím je téměř zaručeno, že první zkušenost s touto hrou bude pro každého naprosto odlišná.
Slay the Princess je komentářem k samotné existenci, ale také k našemu vztahu jako hráčů k herním postavám. Je opravdu všechno pryč, když hru resetujeme a začínáme znovu? Přenášejí se naše vzpomínky při hraní i mezi různými hrami? Hra vás neustále nutí přemýšlet nad tím, co děláte, ale zároveň nevytváří pocit, že by jakékoliv rozhodnutí bylo špatně. Všechno, co se v tomto vesmíru děje má svůj důvod.
Mohlo by vás zajímat
- Doporučená cena: 430 Kč
- Česká lokalizace: není
- Herní doba: Dle chuti, ale průměrně 4-5 hodin
- Obtížnost: Nenastavitelná
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi mindfucky, komplexní příběhy, černý humor a jste tak trochu rebel/ka
- Nebude vás bavit: Pokud potřebujete realistickou grafiku a neustálý příval akce
Z prvních odstavců se vám možná může zdát, že Slay the Princess je nabubřelou hipsteřinou pro pár hráčů, opak je ale pravdou. Hra chytře pracuje s hráčskými očekáváními a stereotypy, který si uvnitř nese každý z nás. Je to jeden z těch příběhů, o kterém je lepší vědět co nejméně a vlastně se i těžko popisuje. Musíte ho prostě zažít. Je opravdu působivé, kolik vrstev Slay the Princess má. Po skončení první kapitoly se ocitnete v jedné z mnoha paralelních realit a tyto nové světy nejenže zpochybní vaše dosavadní perspektivy, ale ve vaší hlavě se také objeví nové hlasy, které vás budou nabádat k různým směrům a rozhodnutím. Často se budete muset opravdu zastavit a promyslet svá rozhodnutí. Ale i tak je každá nová cesta strhující, děsivá, vzrušující a dokonce vtipná. Neexistují špatné volby, jen nové objevy a pohledy.
Kdyby The Stanley Parable potkalo dating simulator
Mechanicky hra Slay the Princess funguje jako většina vizuálních románů. Procházíte dialogy a klikáte na vámi zvolenou možnost, případně interagujete s postavami nebo předměty. Po celou dobu hraní jsem měl podobný pocit jako když jsem před lety zabrousil k The Stanley Parable. Hra vás odměňuje za to, že přemýšlíte „out of the box“ a snažíte se přijít s vlastním řeším. Jde o meta zážitek, který jen tak nedostanete z hlavy. A pokud se budete chovat správně, začnete si připadat jako při hraní japonského dating simulátoru.
Nejsem si jistý, zda je to záměr nebo ne, ale zdálo se mi, že mi hraní hry Slay the Princess téměř diktuje loutkář. Měl jsem pocit, že všechno do sebe dokonale zapadá, žádná moje volba nebyla „špatná“. Jako by hra mé volby respektovala, místo aby se jim vysmívala nebo aby vedly k ukončení celé hry. Bude se opakovat, ale všechno zde má svůj smysl. V tomto funguje Slay the Princess jako dobře namazané hodiny. Všechno do sebe zapadá a vy máte pocit, že je to osud, že se nacházíte v daném čase a na daném místě. Je pravda, že po několikátém rozehrání začne být hra poněkud repetetivní, ale vzhledem k adekvátní herní době a nízké cenovce se jí to dá velmi jednoduše odpustit.
I po grafické stránce je Slay the Princess zajímavou záležitostí. Vizuální stránka vypadá, jako kdyby vypadla rovnou z tužky kreslíře a i přes svou zdánlivou jednoduchost přináší mnoho zajímavých detailů a prvků. Styl působí typicky komiksově a míchá „klasický komiks“ s prvky mangy. K celé hře se tento způsob hodí skvěle a tvůrci si s ním vyhráli hned v několika (časových) rovinách. Na atmosféře dodává i kvalitní sound design a uvěřitelné výkony dabérů. O hlasy postav se starají Jonathan Sims a Nichole Goodnight. Nichole vybrali tvůrci na základě let's play série jejich předchozí hry Scarlet Hollow, která neobsahovala dabing. A právě Nichole v jejích videích hru nadabovala. Jonathana si tvůrci oblíbili skrze hororový podcast The Magnus Archives, díky kterému mu nabídli roli vypravěče a hlasů ve vaší hlavě.
„Slay the Princess je totiž důkazem, že i hry jsou umění.“
Hra se momentálně drží v první stovce nejprodávanějších her na Steamu a v žebříčcích nejlépe hodnocených her. Před manželskou vývojářskou dvojicí Black Tabby Games smekám klobouk, protože vytvořit tak zdánlivě jednoduché, ale zároveň komplexní dílo, není jen tak. Slay the Princess je totiž důkazem, že i hry jsou umění.
Verdikt
Slay the Princess je existencionální meta depresí, která skvěle pracuje s tématy vlastní existence a stereotypy, ve kterých žijeme. Pokud vás baví nabourávat pravidla a zkoumat hranice hratelnosti, tak by pro vás měla být hra jasnou volbou. Určitě se jedná o jednu z nejzajímavějších indie her letošního roku.
