Ochutnávka nových technologií NVIDIA – DLSS 2.3 a RTX Global Illumination | Kapitola 3
Seznam kapitol
Rok se s rokem sešel a jak už je touto dobou takřka tradicí, po našlapaném listopadu jsme se opět ocitli uprostřed herního sucha. Svým způsobem se již blížíme k jeho konci, poněvadž druhá polovina ledna, a hlavně únor již přinesou slušnou herní nálož. Ovšem kdy jindy se zastavit, popřemýšlet a popovídat si o nových technologiích, než právě teď? Pojďme si tedy představit nové technologie ze stáje NVIDIA, technologického giganta specializovaného (nejen) na grafické karty.
Cyberpunk 2077 nejspíše nemusíme dlouho představovat, ostatně kdo by neznal jedno z nejvíce megalomanských RPG posledních let - hru v mnohých očích takřka bezchybnou, v jiných naprosto odsouzeníhodnou. David Plecháček ji v předloňské recenzi ohodnotil skóre 9/10, přičemž jedním z hlavních kamenů úrazu byl její nevalný technický stav. Ani více než rok po vydání Cyberpunk nejspíše nebude získávat ceny za nejlépe odladěný titul všech dob, ovšem po grafické stránce jde na počítačích o opravdu krásnou podívanou, obzvláště pak ve vysokém rozlišení s maximálními detaily.
Cyberpunk jsme zkoušeli ve verzi 1.3.1 ve 4K rozlišení na Ultra detaily, přičemž DLSS zde lze nastavit v celkem šesti stupních (včetně vypnutého stavu). Právě rozdíl mezi vypnutým stavem a nejagresivnější metodou DLSS (režim Ultra performance) je pak v praxi velmi markantní - v testovacích scénářích DLSS určené pro nejvyšší výkon zajistilo takřka trojnásobnou snímkovací frekvenci.
Scéna 1
Rozdíly mezi jednotlivými nastaveními DLSS v první scéně můžete prohlížet v přiložené galerii (každý obrázek lze zvětšit scrollováním myši nebo zoom gestem u telefonů).
Rozdíl mezi nastaveními je nejvíce pozorovatelný na palmách a domovních ventilacích nad nimi.
Při zaostření na automobil si lze různé kvality zobrazení povšimnout na zadních světlech i ostře řezaných liniích zavazadelníku. Zatímco bez DLSS mají kryty světel jasně viditelnou texturu, od nastavení Balanced se z nich stává lehká “mazanice”. To stejné se dá říci i o hraně mezi zavazadelníkem a zadním sklem, která je obzvláště u nastavení Ultra performance slitá dohromady.
Zatímco na hledání rozdílů by člověk v první scéně potřeboval lupu, framerate se mění opravdu výrazně. S nejrychlejším nastavením DLSS může RTX 3080 po další úpravě nastavení sloužit i pro 4K hraní ve 120 nebo 144 Hz, s vypnutým DLSS je naopak problémem i udržení stabilních 30 FPS.
Scéna 2
U městského panorama s bouračkou se rozdíly zmenšují - a to jak nárůst výkonu, tak kvalita jednotlivých nastavení DLSS. Zapnuté DLSS v některých případech dokonce vylepšuje obraz, v jiných naopak lehce ztrácí. I při bližším zkoumání jsou ovšem nastavení Off až Performance velmi vyrovnané, nedochází k očekávánému rozmazávání hran města na periferii. Režim Ultra performance již je kvalitativně o něco slabší, to ovšem vynahrazuje výkonem, který je více než dvojnásobně vyšší oproti vypnutému DLSS.
Rozdíly mezi jednotlivými nastaveními DLSS ve druhé scéně můžete prohlížet v přiložené galerii (každý obrázek lze zvětšit scrollováním myši nebo zoom gestem u telefonů).
Jak je patrné na výřezu, umělá inteligence se činí na anténách nejvyšší věže, které jsou lépe viditelné i při nejrychlejším nastavení DLSS.
I na dalším porovnání je opravdu těžké pozorovat kvalitativní rozdíly mezi jednotlivými nastaveními.
Trend se pak do jisté míry promítá i do výkonového srovnání, kde se větším rozdílem liší jen varianty Off a Ultra performance. Typická hierarchie nastavení je do jisté míry rozbita, hodnoty módů Quality, Balanced, Auto a Performance zde oscilují okolo podobných hodnot.
Scéna 3
Ve třetí scéně jsme se vydali za město, konkrétně k solární elektrárně, na které jsou různé nastavení DLSS jednoznačně zřetelnější než v předchozí scéně. Největší rozdíl je patrný na solárních panelech, které s vypnutým DLSS působí jednolitým dojmem. Po zapnutí DLSS na jakoukoliv z úrovní jsou pak na okrajích panelů jasně rozeznatelné zuby.
Stejně jako v předchozích případech jsou rozdíly mezi módy DLSS viditelné i na okolní vegetaci. Mimo kaktusů jsou to hlavně keříky pod solárními panely, které ve snaze o zvýšení FPS ztrácí jemné detaily. Rozdíly mezi jednotlivými nastaveními DLSS ve třetí scéně můžete prohlížet v přiložené galerii (každý obrázek lze zvětšit scrollováním myši nebo zoom gestem u telefonů).
Progresivní snižování kvality vegetace je patrné i v detailním porovnání všech nastavení. U solárních panelů je skok viditelný hlavně mezi úplným vypnutím a režimem Quality, mezi dalšími režimy je nutné rozdíly opravdu zkoumat s lupou v ruce.
Jistá diferenciace je patrná i na motorce, jejíž žlutý rám v části pod stehnem hlavní hrdinky působí obzvláště při nastavení Ultra performance dost “rozplizle”. Rozmazané světlomety jsou pouze dílem efektu tepla stoupajícího z výfuku, DLSS na ně tedy v tomto okamžiku nemá žádný pozorovatelný vliv.
Vliv na výkon je opět poměrně výrazný, a to hlavně mezi módy Off a Quality, a posléze i Performance a Ultra performance. Poslední jmenovaný opět přináší více než dvojnásobnou porci FPS oproti vypnutému stavu.
Jaké zvolit nastavení?
Cyberpunk 2077 má od vývojářů ve vínku jakýsi zrnitý filtr, který je jedním z hlavních důvodů, proč rozdíly mezi nastaveními nejsou vizuálně příliš velké. Pro hraní ve vysoké kvalitě bych osobně doporučil nastavení ‘Auto’ nebo ‘Balanced’, které bez zásadních vizuálních změn oproti vypnutému DLSS přidají zhruba 60-80 % výkonu navíc - tedy rozdíl, který vás může dlouhodobě uchránit od nepříjemných pádů pod 60 snímků za vteřinu.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
