Hrej.cz Cyberpunk 2077 Recenze

Cyberpunk 2077

david-plechacek
David Plecháček
14. 12. 2020 19:50 87 Sdílej:
Reklama
Reklama

Do Cyperpunku jsem se zamiloval hned na první pohled. Zřejmě neexistuje trailer, který bych viděl vícekrát než „ten“ teaser ze začátku roku 2013. Když si vybavím celou scénu, ve které sympatickou brunetu zasypává sprška kulek, jež se rozpadají na tisíce střípků aniž by zanechaly na lesknoucí se kůži byť jenom škrábnutí, mám instantně husí kůži ještě dnes, o sedm let později. Zamiloval jsem se do momentu, v němž příhodně vybraná skladba Bullets vygraduje a celá kompozice odhalí i tělo této ženy se sečnými zbraněmi vyčnívajícími z rukou. Podobných wow momentů bylo přitom před vydáním několik. Pamatuji si dosud, jak při konferenci Microsoftu na E3 2018 zhasla světla a já okamžitě věděl, co přijde dál. I novější trailer, který svým vyzněním mnohem více odpovídal výsledné hře, nakopla perfektní hudba, ale nezklamalo mě ani to, co jsem viděl. Temnější, futurističtější vize hry se mi zamlouvala víc, ale z tohohle mnohem víc smrděl fakt, že punk bude hrát možná ještě větší roli, a to já rád. A pomyslnou třešničkou byl o rok později Keanu Reeves.

On jediný nakonec obstál.

VZDUŠNÉ ZÁMKY

Společným jmenovatelem textu, který se bude odvíjet dále pod těmito řádky, je slovo „očekávání“. Nebudu lhát, možná jsem to s ním malinko přehnal. A nebyl jsem jediný, jakkoliv se tím nechci omlouvat. Každopádně jsem si do Cyberpunku promítnul svou vysněnou hru, v níž bude všechno fungovat naprosto bezproblémově a každičká její část bude takřka idylická. Ač bychom měli být všichni vyléčení z představy, že všechno v herním průmyslu jde podle plánu a že velká studia mají dostatečný kapitál, jak lidský, tak finanční, aby si najala ty nejlepší lidi v oboru a případným chybám se tak vyhnula, tak tomu tak není a my stále dokola slepě věříme tomu, že načančaný trailer nakonec předznamená dokonalou hru. Připadám si dostatečně zkušený na to, abych této ideji nepodléhal, ale Cyberpunk měl několik atributů, kvůli kterým jsem udělal výjimku.

Tím nejdůležitějším bylo, že hru vytváří CD Projekt Red.

Studio, které naposledy představilo třetího Zaklínače, zřejmě nejdiskutovanější hru své doby a jednu z nejlepších (ne-li nejlepší) z poslední dekády. Prodeje vystřelily tak raketově vzhůru, že hra velice snadno vydělala na další projekt, do kterého mohlo rázem natéct tolik peněz, že by se nad tím rozněžnil i jinak nenažraný Rockstar. Já vím, že to není jen zásluha CD Projektu Red, ale i díky němu se stal svého času celý CD Projekt (tedy vývojářské studio i s firmou provozující digitální obchod GOG) nejhodnotnější herní firmou v Evropě. Předčil třeba Ubisoft, takže pokud bychom chtěli nějakým způsobem nadšení z Cyberpunku přirovnat k něčemu srovnatelnému, je jeho vydání ekvivalentem toho, kdyby Ubisoft vydal jeden Assassin’s Creed za pět let. A nic víc. Nemůžete se nikomu divit, že všichni, včetně mě, měli jen ta nejvyšší očekávání a předpokládali, že se Cyberpunk s prstem v nose zařadí po bok těch nejlepších her, které jsme kdy hráli. Jenže jestli se po vydání hry něco otřásá v základech, je to právě tento předpoklad.

Do té doby, dokud se nevrátím o hodinu zpátky kvůli neuloženému postupu, nebo dokud jdou dohrát questové linky, je mi upřímně ukradené i to, kolikrát hra spadne do systému. Je mi jasné, že tady se neshodneme, ale chci, abychom hráli otevřenou hru. Je – mi – to – jedno.

Už teď můžu říct, že si myslím, že k tomu nedojde. Cyberpunk není další Zaklínač, a nemyslím, že za pět let od jeho vydání budeme naříkat, kde jsou ty doby, kdy vyšla tahle perfektní záležitost. Jistojistě budeme na tuto dobu vzpomínat, ne však kvůli tomu, že by se Cyberpunk stal legendou. Myslím, že na této předpovědi by mohly něco změnit jen dodatky, které se ke hře chystají, ale protože o nich nevíme vůbec nic, můžeme jen hádat, jak se vlastně nakonec povedou. Každopádně Zaklínač byl ztělesněním krásného, a především uvěřitelného světa, ve kterém bylo snadné ztratit hodiny času jenom proto, že člověka nic nevytrhávalo z imerze, z představy, že jste skutečně „tam“. Zaklínač vás nemusel bavit, ale jeho virtuální podobu ve všech jejích významech musel obdivovat úplně každý. A jestli v něčem Cyberpunk selhává, je to právě tohle.

CHYBAMI SE ČLOVĚK NEUČÍ

Pro každého může imerze znamenat něco trochu jiného, ale všichni máme něco, co nás zaručeně z herních světů nedobrovolně vytáhne. Na tomto místě bych asi měl mluvit o chybách, ale na rovinu řeknu, že jsem byl v tomto smyslu vždycky relativně shovívavý a nikdy jsem je moc neřešil. Musí ale zaznít, že je Cyberpunk prolezlý červy až do morku kostí. Bugy najdete na každém kroku a ano, budou vás více či méně štvát v průběhu celého hraní. Ale já kašlu na to, jestli se po světě válí miniaturní stromečky. Nechává mě ledově klidným, když se mi sekne inventář, já nemůžu změnit zbraň a musím hru vypnout a znovu zapnout. Pousměju se nad tím, když se přímo přede mnou zhmotní auto, do kterého narazím, nebo když se na obzoru neustále mění to, jestli přede mnou jede kamion nebo místní sci-fi žigulík. Do té doby, dokud se nevrátím o hodinu zpátky kvůli neuloženému postupu, nebo dokud jdou dohrát questové linky, je mi upřímně ukradené i to, kolikrát hra spadne do systému. Je mi jasné, že tady se neshodneme, ale chci, abychom hráli otevřenou hru. Je – mi – to – jedno. Tečka. Nepochybuju o tom, že tyhle chyby zmizí a reálně se o nich za čas budeme bavit jen v úsměvných vzpomínkách, asi tak stejně jako o Klepně zaseklé hlavou v zemi někde ve Velenu.

Jsou ale věci, které z imerze vytrhávají ještě víc a na devětadevadesát procent ve hře zůstanou i po letech. A ty mi vadí. Protože jestli jsem o něčem nepochyboval, tak o tom, že z herně-designérského úhlu pohledu bude Cyberpunk jednou z nejdokonalejších her posledních let. Night City mělo být vysněnou metropolí, v níž to bude vypadat zhruba tak jako ve skutečných metropolích za padesát let. Nemohl jsem se mýlit víc. Hraní Cyberpunku je doslova protkané momenty, které ani v nejmenším nedávají smysl, a už vůbec se netváří jako přelom mezi hrami „předcyberpunkovými“ a těmi „postcyberpunkovými“. Cyberpunk není revoluční hrou, naopak se nevyvaroval chyb, které registrujeme u dalších ambiciózních her, přičemž přesně kvůli nim nikdy nepřekročily svůj vlastní stín.

HRA KONTRASTŮ



Občas se člověk ptá, „co“ vlastně žere ten výkon konzolí/PC. Občas sám nevím. Night City je poměrně velké a detailní město, stavěné netradičně vertikálně, ale zapomeňte na živoucí ulice plné lidí. Trailer zkresluje. Nicméně ve hře jsou (příběhové) momenty, vedle kterých ostatní hry blednou závistí a vy se doslova prodíráte davy, abyste se dostali dál. Podobných kontrastů uvidíte spoustu, a týkají se všeho – grafických detailů, plynulosti, ale třeba i ukládání pozic. Save a load probíhá bleskově, jen vás občas postaví do jiného momentu, než když jste hru ukládali. Hlídejte si záda!

Je extrémně snadné se do hry strefovat z různých stran. Umělá inteligence je vtip, kterému se nebudete smát. Nepřátelé jsou hloupí a slepí jak tetřevi, jsou trapně šablonovití, mají tak akorát předdefinované cestičky, po kterých chodí sem a tam, a maximálně je můžete neoriginálně odlákat k hackovatelnému prvku prostředí – třeba dvacetkrát po sobě. Jestli čekáte, že se nějaké rozmanitosti dočkáte díky RPG systému, bohužel se připravte na to, že hra nabízí jen ta nejbanálnější vylepšení, která ovlivňují to, jestli váš granát bude o deset procent účinnější nebo ne. Všech šest vývojových větví a jejich podkategorie je jen drobným rozšířením možností, ale fakticky jen výjimečně přinášejí novou možnost, jak si v určitých situacích poradit. Trochu lepší situace je s kyberwarem, technologickými upgrady vaší postavy, které nejsou špatné… ale rozhodně nejsou tak futuristické a cool, jak byste si možná přáli.

Obecně moc nechci srovnávat, ale jedno srovnání si neodpustím. Moje láska k Cyberpunku totiž částečně vznikla díky Deus Ex: Human Revolution z roku 2011, díky hře, která se odehrávala v roce 2027. Svět, který načrtl Eidos Montréal, je mnohem futurističtější a odvážnější než vize studia CD Projekt. Adam Jensen, hlavní postava tehdejší hry, si mohl odemknout cool vymoženosti, o kterých se vám tady nebude ani zdát. Budoucnost, co se zásahů do lidského těla týče, je prostě v roce 2020 (respektive 2077) nudná.

Ale jakkoliv je tohle něco, o čem rozhoduje spíše tvůrčí vize a představivost, můžeme pokračovat ve výčtu toho, co nefunguje. Například dialogy. Nepochopte mě špatně, jsou perfektně napsané a je to jedno z malá míst, kde CD Projekt od své poslední hry ani za mák nepolevil, ale některá rozhodnutí jsou poněkud… kontroverzní? Špatná? Nefungující? Odfláklá? Nevím, jaké nejlepší přídavné jméno pasuje k tomu, když máte v rámci rozhovorů zdánlivou možnost využít něco, co jiný použít nemůže, ale fakticky je vám to k ničemu. Čas od času můžete „směr“ dialogu ovlivnit speciální větou, kterou může říct jen postava určitého původu (jsou tři, nomád, dítě ulice a člověk odkojený korporátem), případně člověk, který má dostatečný počet bodů u daného atributu. Systém, který v libovolném RPG funguje jakožto prostředek pro různá řešení různých situací v Cyberpunku ve většině případů vyústí v to, že se dozvíte o dvě věty navíc. A není to málo? Bohužel se bavíme o věcech, které jsou dány designem. Bugy opraví následující patche, vývojáři už teď pilují první poslední a se hrou se snaží udělat divy (a vcelku se jim to daří), aby ale ovlivnili i výše uvedené problémy, muselo by dojít ke změně celé hry, a to se nestane. Budete tak navždy narážet na podobné nepochopitelné lapsy, stejně jako se budete už navždy smát místní policii, která je absolutně bezzubá a neefektivní a v podstatě vás nemá jak ohrozit. Budete rádi alespoň za to, když dojde k úpravě minimapy, která je naprosto tragická, pokud sami sedíte za volantem.

KDYŽ DOJDE NA LÁMÁNÍ CHLEBA

Přestože jsem měl od Cyberpunku velká očekávání, měl jsem i určité obavy. Logicky, stát se toho mohlo strašně moc a chtě nechtě se bavíme o studiu, které excelovalo v rytířských soubojích a jízdě na hřbetu koně, nikoliv ve střílení a honičkách v ulicích města. Ale všechny podobné obavy se ukázaly být liché, zatímco věci, kterým jsem bezmezně věřil, se ukázaly být těmi, které mě nakonec zklamou.

Potřeboval jsem ze sebe dostat určitou frustraci. Vypsat se z toho, že i když někteří hovoří o jedinečné hře, narazíte v ní na věci, které vás přimějí korigovat svůj vlastní názor a udělat si vlastní obrázek, který nemusí být ani zdaleka tak idylický jako u ostatních. Přesto, a možná právě proto, naprosto chápu, co ostatní na Cyberpunku vidí. Já to v něm vidím také. Jak už jsem napsal, je extrémně snadné se do hry trefovat a vypisovat, co se všechno nepodařilo. Je ale těžké přiznat si, že i přes chyby jsem se už dlouho při hraní takhle nebavil. CD Projekt se nevyhnul chybám a špatnému úsudku, ale zároveň se nedá říct, že by hra vyloženě nefungovala. Není dokonalá, prakticky žádná věc, kterou Cyberpunk dělá, dělá nějaká hra lépe. Jsou hry, které nabízí lepší pocit ze střelby. Jsou hry, které vynikají lepším stealthem. A jsou hry, které mají výrazně komplexnější RPG systém. Hra, která by dělala tohle všechno na výbornou, neexistuje. A protože čtete tento text a mnozí z vás už mají i vlastní názor, tak víte, že se tento fakt nezmění ani po Cyberpunku. Na druhou stranu, her, které všechno tohle dělají „jenom“ dobře, těch taky moc není – a sem už se Cyberpunk jednoznačně řadí.

Máte utratit svoje peníze za takovou hru? Já si myslím, že ano. Maximálně otevřeně ale říkám, ať snížíte svá očekávání, a ani to vás nemusí uchránit před zklamáním a sebelítostí nad tím, že jste za plnou cenu neměli takový bazmek kupovat. 

Uvnitř Night City jsem strávil čtyři dny v řadě… a nemám dost. Těším se, až se do ulic vrátím, nasednu na motorku a zkusím nějaký další vedlejší úkol. Prozkoumám nová zákoutí města, zkusím jiný přístup, odpravím další nepřátele. Svým způsobem mi tenhle pocit evokuje něco, co jsem naposledy zažil u Anthemu. Zatímco v něm všichni viděli to špatné – a já tehdy také – ta hra mě regulérně bavila. Nebyla dobrá, ale v mých očích byla zábavná. A spousta hráčů cítila to samé. Nechci kvalitativně srovnávat oba tituly, jde čistě jenom o ten pocit. Já si plně uvědomuju všechny nedostatky, které Cyberpunk má. A i přes ně si myslím, že jde o jednu z nejlepších her tohoto roku.

Naprosto chápu, že tento paradox někdo nepřekousne a bude lamentovat, faktem ale je, že hra nemusí být dokonalá, aby byla zábavná. To číslo na konci recenze, kolem kterého se to zase bude celé točit, vyjadřuje v mých očích zábavnost, možná míru doporučení: Máte utratit svoje peníze za takovou hru? Já si myslím, že ano. Maximálně otevřeně ale říkám, ať snížíte svá očekávání, a ani to vás nemusí uchránit před zklamáním a sebelítostí nad tím, že jste za plnou cenu neměli takový bazmek kupovat. To je bohužel risk, který musí podstoupit každý z vás.

V JAKO VAGINA



Hlavní postavu Cyberpunku 2077 jste možná zaregistrovali díky tvorbě postavy, kde volíte nejen její pohlaví, ale i to, co má mezi nohama. „V“ si ale zaslouží mnohem větší pozornost, protože je hybatelem veškeré akce. Bohužel si k němu/ní ale nevytvoříte tak silný vztah, a to především proto, že se hra odehrává ve first-person pohledu i během veškerých animací. Proto se v případě hry bude vždycky mluvit mnohem víc o všudypřítomném Silverhandovi.

KDYŽ NE ZLATO, TAK ASPOŇ STŘÍBRO

Možná jste postup času pojali pocit, že je Cyberpunk špatná hra. Není. Je to hra s nedokonalými mechanismy, která exceluje v uvěřitelnosti postav a příbězích, které vypráví. Možná se bavíme o RPG, ale pro mě osobně v něm právě příběh reprezentuje nezastupitelnou roli, o to víc, že mě náramně bavil. A navíc už teď vím, kdo si příští rok odnese všechny ceny za nejlepší herecký výkon. Keanu Reeves dělá pro pověst Cyberpunku aktuálně mnohem víc než samotní vývojáři. Ve své roli je skvělý. Jedinečný. Dechberoucí. (To ty jsi dechberoucí, Davide, pozn. redakce.)

Nebudu vám záměrně říkat vůbec nic. Ani kdo je Johnny Silverhand. O výjimečnosti jeho role svědčí to, že si v jeho kůži zpětně nedokážu představit nikoho jiného. Keanu se pro Silverhanda narodil, a ačkoliv se zdráhám říct, že by na něm stál a padal celý příběh, jeho role je pro něj naprosto stěžejní. Ano, hlavní dějová linka by mohla být delší, a já bych si i upřímně přál, aby byla ještě o fous spletitější – premisa „nepodařil se nám kšeft a musíme to napravit“ není ta nejzajímavější – ale mimo ni se po městě nachází tolik obsahu, že vám bude trvat dlouhé týdny, než vyzobete úplně všechno. Jakkoliv si myslím, že v hlavní příběhové lince zažijete to nejlepší a nejpamátnější, bokem nestojí ani vedlejší příběhy, které v očích mnohých dělí CD Projekt od zbytku herního světa. Často se vám stane, že byste vedlejší příběh možná ani nerozeznali od toho hlavního. Pravda, poměrně dost jich rozšiřuje dějovou linku (respektive z ní vychází a navazuje na osudy nově poznaných postav), ale funguje to i naopak: I vedlejší úkoly ovlivňují ty hlavní. Jestli se autorům něco povedlo, tak jsou to obyvatelé Night City. Jejich osudy jsou poměrně konzistentní, a to, co s nimi zažijete, se pak může přenést i do hlavní příběhové linky ve chvíli, kdy se v ní objeví. Pokud se vývojáři přeci jen v rámci vedlejších úkolů dostanou jen k nezajímavým dones, přines, vyčisti nebo zabij, dělají to často tak nějak… jinak?... respektive mnohem zajímavějším a poutavějším způsobem než ostatní. Kolikrát jste lovili taxík, kterému se zbláznila řídící jednotka a on sám sebe považoval za Glados z Portalu?!

Jenže znova, i tak bych si vlastně přál, aby byli autoři trochu odvážnější. Já nevím, nechci být hnidopich, ale když už se ve hře podíváte z nějakého důvodu zpátky do minulosti, asi bych si dokázal představit, že se minulost bude oproti herní „současnosti“ nějak lišit. Myslím, že pro rok 2077 šlo vymyslet více zbraní, více aut, více toho „cyber“ ze samotného titulu. Pořád nemůžu pochopit, kde se stal problém, proč to ve hře chybí. Mluvíme o věcech, kterých si budete všímat v průběhu, a stoprocentně si jich museli všimnout i samotní vývojáři. Přibydou někdy? Co všechno vlastně přidá rozšíření, které se chtě nechtě bude porovnávat se Srdcem z kamene a O víně a krvi, kterážto byla jedinečná jak vyprávěnými příběhy, tak rozsahem? Z futuristicky laděných věcí v Cyberpunku stojí za zmínku především braindance, místní obdoba virtuální reality, kterou si nepromítáte před očima, ale přímo v hlavě. Díky ní můžete zažít kdeco, v rámci detektivní minihry dokonce z nahrávky někoho jiného ve vlastní hlavě přijdete na to, co se dotyčnému stalo. Takových momentů je ale žalostně málo na to, abych řekl, že autoři využili (svůj) potenciál naplno.

TO ČÍSLO NA KONCI?!

Shrňme si to: Jestli nějaká divize v CDP funguje, jsou to lidé stojící za scénáři a dialogy. Fakt, že v misích můžete ovlivnit třeba i zdánlivě striktně lineární úkoly, je obdivuhodný. Není to revoluce, ale je příjemné zjištění, že mezi tím ostatním alespoň jedná věc vyčnívá. Chtělo by to ale, aby i ostatní divize dokázaly udržet krok. Po technické stránce je hra hratelná jak na PS5 (prozatím ale jen v PS4 verzi), tak i na samotné základní PS4 (té skutečně PŮVODNÍ), moc ošklivějších AAA her ale v tu chvíli upřímně nenajdete. Potěší alespoň relativně krátké nahrávací časy na obou zařízeních, na PS5 pak půjde o plynulý zážitek i z hlediska frameratu. Na PS4 bohužel dochází k citelným propadů. Čekal jsem je mnohem častěji, ale osobně bych takovou verzi hrát nechtěl, nebo jen s určitým sebezapřením. Teď už víme, že se právě na nejslabší konzole zaměří dva patche v lednu a v únoru. Do té doby bych, upřímně, čekal. Je to další z mnoha zklamání, možná i podvodů, ale Cyberpunku by zkrátka v tomto smyslu výrazně prospěl další odklad.

To, co se vám ale snažím celou dobu říct, je to, že v mnoha směrech by ani odklad nic nevyřešil. Je bláhové si myslet, že je Cyberpunk bezchybnou hrou. Není bezchybná, není bez bugů, není ani nejkrásnější. Tak, jako se ve hře rozevírají nůžky společnosti, kdy ten nejbohatší zlomek vlastní téměř vše, tak se stejně rozevírají nůžky i mezi hráči – máte-li výkonné PC nebo PS5/XSX, budete hrát tu nejlepší verzi. Je vás ale jen zlomek. Většina bude na průměrných počítačích a se starou generací konzolí živořit. Když si ale všechny výše uvedené body recenze spojíte, smíříte se s nimi, hra vás poté odmění. Je skoro až hereze mluvit o poctivě odvedené práci, ale fakt je ten, že nepotřebujete přelomovou hru na to, abyste si jí užili. A to je přesně i tento případ. Všechno to dohromady tak nějak funguje, a funguje to tak dobře, že hráči – mě nevyjímaje – nemohou přestat hrát a chtějí víc a víc a víc.

To je jen další z mnoha důvodů, proč je číslo na konci recenze irelevantní. Cyberpunk není nová Zelda, není The Last of Us, není ani Zaklínač. Nemusí jimi ale být, stačí, když bude svého hráče bavit. Je škoda, že jimi není? Neuvěřitelná, někde hluboko ve mně to hodně bolí, protože jsem chtěl, abychom mluvili o nejlepší hře široko daleko. Takhle nemluvíme o té nejlepší, mluvíme „pouze“ o zábavné hře. Takové, které můžeme něco vyčítat pravděpodobně jen proto, že jde právě o Cyberpunk. Vypadat takhle třeba Watch Dogs, absolutní hodnocení na konci by nikdo nezpochybňoval a řešilo by se jenom co ve hře je, a ne, co v ní není. Přesto cítím určitou vnitřní tenzi kvůli zmiňovanému technickému stavu. Konejší mě jak to, že sám jsem měl zřejmě štěstí, tak to, že mě bugy nijak neotravovaly. Vy ale takové štěstí mít nemusíte. Za několik týdnů nebo měsíců může tahle část recenze působit zbytečně… ale když s hraním počkáte do roku 2021, sami si tím jenom prospějete. Není kam spěchat. Výsledek by vás ale minout neměl.

Cyberpunk 2077
PlayStation icon PlayStation 5
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
Xbox icon Xbox Series X | S
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Vykašlete se na číslo vpravo. Akorát vás vytočí. A radši si sjednejte životní pojištění, protože když vám řeknu, že si Cyberpunk odnáší absolutorium a přitom není bezchybný, tak vám asi hvízdne. Předem se omlouvám... ale vlastně ne. Cyberpunk je pořád super.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz