Články od uživatele David Plecháček (strana 3 z 151)

Pro někoho je číst si o Uncharted ekvivalentem nošení dříví do lesa. Jenže situace se změnila - ne každý majitel PlayStationu 5 měl i PlayStation 4, ne každý stačil za rok konzole na trhu dohnat všechny resty, a nesmíme zapomínat ani na fakt, že Uncharted míří vůbec poprvé i na počítače. Opakování tak není jen matka moudrosti, ale i nutnost, aby si z textu odnesl každý to své. A když říkám každý... myslím tím úplně každý.

Jsou recenze, u kterých si i po letech naprosto přesně vybavím, za jakých okolností vznikaly. Pamatuju si, jak jsem se k dané hře „dostal“, jak jsem ji hrál, nebo třeba i to, kdy a kde jsem samotný text psal. Neplatí to pochopitelně pro všechny články, ale sám sebe bych svou pamětí možná překvapil. Když lovím v paměti vzpomínky na Shadow Tactics: Blades of the Shogun, těch vjemů si vybavuju poměrně dost. Ačkoliv hra vyšla už začátkem prosince 2016, já ji zaregistroval až s měsíčním zpožděním. Nejvíc ve mně zůstal pocit absolutního překvapení, protože do přelomu toho roku jsem vůbec nečekal, že se izometrické taktické akce, tolik populární žánry z přelomu tisíciletí, mohou vrátit v takové kvalitě. A přece, studio Mimimi mě dokonale vyvedlo z omylu.

Pracovat ve Frontier Development musí být pro některé sen. Třeba pro mě! Podíváte se na chodbách společnosti doprava a uvidíte divizi, která stále piluje, ladí a doplňuje skvělé vesmírné Elite: Dangerous. Jakmile vás nekonečný vesmír omrzí, stačí se otočit doleva a vydat se chodbou, která ústí u strategií. A stačí si vybrat, jestli chcete zrovna řídit zábavní park nebo vlastní zoologickou zahradu. A čistě hypoteticky i svůj jurský park plný dinosaurů. O to se snažil už někdo před vámi, pravděpodobně nějaký břídil, kterému všichni dinosauři utekli a vy si je v novince Jurassic World Evolution 2 musíte pochytat znova.

Málo se to o mně ví. Mám rád vesmír. Fascinuje mě. Děsí mě. A proto mám logicky rád i hry, které se ve vesmíru odehrávají. Nejvíc mě momentálně stále drží Elite: Dangerous, rád si ale tu a tam odběhnu k jiným jednohubkám, o kterých třeba kolikrát ani moc nevím. Takhle se mi do rukou kdysi dávno dostal Everspace, fantastický rogue-lite, který fantasticky vypadal, a snad ještě lépe se hrál. Přeskočme jeho druhý díl, a klidně zamiřme rovnou ke Choru, protože to je další hra, o které jsem pranic nevěděl a pustil se do ní bezhlavě bez žádného backgroundu. Jenže, asi to byla nějaká shoda náhod, protože Chorus a Everspace toho mají společného více, než by si někdo mohl myslet…

Za pár dní, až usednete k sváteční večeři a budete opatrně přežvykovat kapří kotletu, přemýšlet o vánočních dárcích a bilancovat uplynulý rok, už bude na Hrej.cz viset první část redakční Invaze, každoroční debaty o těch nejlepších aspektech těch nejlepších her uplynulého roku. Debata se stočila poměrně zajímavým směrem hned několikrát, ostatně jako každý rok, a nyní si povíme pár slov o hře, která do výsledného hodnocení nějakým způsobem taktéž promluvila. Protože o ní zatím není na webu ani čárka, je na čase tenhle rest konečně napravit. Dámy a pánové, držte si klobouky, letíme na Zemi!

Jste jistě zvědaví, jak dopadl další přírůstek do rodiny interaktivních hororů z antologie The Dark Pictures, ale tentokrát jsme se k recenzování dostali se zpožděním, vezmeme to tedy za trochu jiný konec. Stálo by jistě za připomenutí, kde se Dark Pictures vzalo, odkud se vyloupli samotní autoři, a jestli vůbec má cenu doufat v to, že se série vyšvihne tam, kde jí chtěli všichni fanoušci Until Dawn už od začátku.

Tři kultovní díly GTA. Tři remastery. Tři platformy. Tři recenzenti. Jedna kompilace, která měla probudit nostalgii téměř v každém z nás. Jak se povedla GTA: The Trilogy - The Definitive Edition na PlayStationu 5, Xboxu Series X a Switchi?

Ubisoft už zase zkouší vylepšit svou pověst nějakou "druhou" hrou. Říká se, že každá druhá hra v sérii je v případě Ubisoftu výrazně lepší než ta první. Dnes si ale vůbec prvně řekneme příběh o hře, která se druhého dílu vůbec nedočkala, ale jiná nová hra z ní přímo vychází. Seznamte se, tohle je Riders Republic.

Někoho možná nepřekvapí, jak dospělé příběhy autoři Yakuzy vytváří, pro jiného ale bude novinkou, že lehce bizarní série disponuje něčím, co je v herním průmyslu v dnešní době v podstatě vzácností. Detektivní příběhy se složitou zápletkou aby hráč v nějaké sérii pohledal. Zatímco Yakuza na to jde ze strany zločinců, Judgment – jak už název napovídá – představil velice podobnou hru z pozice člověka, pro něhož je spravedlnost na prvním místě. Právě brilantní příběh je i hlavním tahákem druhého dílu.

Přichází podzim, doba, kdy je slunečního svitu poskrovnu, spousta lidí se radši zavrtá někam do deky a pustí se do čtení severské detektivky. Ale protože nejsme žádné slečinky a trochu toho podzimu nám nemůže uškodit, namísto knihy vezmeme do rukou ovladače a pustíme si radši videohru. A kdybyste snad pořád prahli po nějaké severské detektivce, Alan Wake vám jednu takovou před deseti lety napsal. Nebo snad... nenapsal?

Vývojáři ze studia Arkane jsou obecně považováni za černého koně herního průmyslu. Jejich Dishonored je legenda a například rebootované Prey, ačkoliv se líbilo, už absolutním hitem nebylo. Deathloop tak mohl především překvapit, ale že bychom se už v září bavili o hře roku?!

Stačil jediný díl, aby se z Life is Strange stala kultovní značka. Jenže... zatím ten jediný díl vybočuje z toho, co nabídly další hry ze série nebo od studia Dontnodu. True Colors přicházejí s ambicí tento stav změnit a ukázat, že autoři - byť tentokrát ne přímo ti, kteří světu nabídli Life is Strange poprvé - vědí, jak se dělá pořádná příběhová adventura.

Už nějaký ten pátek se o korunu nejlepší odstřelovačské hry přetahují dvě série. Druhoválečný Sniper Elite a naopak mírně futuristický Sniper: Ghost Warrior. Druhá zmíněná série má o něco horší reputaci, kterou se vývojáři snaží s každým dílem pracně zlepšovat. Jak se to povedlo tentokrát? Ghost Warrior Contracts 2 s menším zpožděním vychází i na PlayStationu 5 ve vylepšené, rozšířené edici.

Krátce zastřižená tráva, míček a set holí. To je základem každého golfového klání. Kde jinde úřadují dobře upravení pánové a dámy ale v Mario Golf: Super Rush nastupuje slavný kníratý instalatér a jeho rozmanitá partička přátel. Jak se pálí v nejčerstvějším mariovském sportu?

Že jsou rodinné hry na konzolích potřeba, to je obecně známý fakt. Sony tentokrát neplní díru na trhu s Knackem, ale vytahuje mnohem těžší kalibr. Hru, která byla dlouhé roky u ledu a v roce 2016 ji z něj vytáhlo studio Insomniac. Tehdy všem vytřelo zrak. Překoná sebe samo?

Judgment po letech vychází na PlayStationu 5 a Xboxu Series, čímž se opět může dostat k většímu publiku. Hra, o níž se na Západě příliš nemluví, by vás ale za určitých okolností měla zajímat. Je Judgment ideální vstupní branou i do známější série od Segy?

Jak nejlépe oslavit desáté narozeniny Portalu 2, než modifikací původní hry, která si nezadá s její genialitou?

Switch se dočkal prvního velkého Monster Huntera vytvořeného speciálně na míru této konzole. Stálo čekání za to?

Kooperativních her moc není, a když, sází jen na fakt, že ve dvou a více lidech je všechno větší zábava. Jak se s touto premisou poradí Josef Fares se svým It Takes Two?

Život se na Divokém západě s nikým nepáře, a když se malý Hijo rozhodne zachránit matku ze spárů banditů, je jasné, že to nebude mít lehké.