Recenze Crysis Remastered Trilogy, trojice někdejších technických klenotů

Sám se chci vyhnout třetinám textů, které jsou pro některé z vás o ničem, ale ve chvíli, když začínám psát libovolný text, přemýšlím nad ním a rád se s vámi se svými postřehy podělím. Tak třeba teď mě napadla jedna zajímavá myšlenka, o tom, že spousta slavných vývojářských studií zanikla, spousta jich samozřejmě existuje i nadále a nadále potvrzují svou sílu, ale pak je tu také pouhý zlomek studií, která v minulosti patřila mezi ta největší, nejvěhlasnější, jenže je následně čekal pád dolů, ale stále se ne a ne propadnout do… propadliště dějin. Skoro by se zdálo, že se chyby v herním průmyslu neodpouští, a jakmile jednou najedete na sestupnou dráhu, horko těžko se vydrápete nahoru. Pár firem podobného charakteru mě napadá, jen několik málo z nich ale vnímám v historii tak dominantně, a teď naopak tak… chudě? Možná. Třeba studio Yager; autoři Spec Ops: The Line nikdy takovým fenoménem nebyli, nicméně dynamika jejich příběhu je v tuto chvíli podobná. V minulosti je čekala sláva, dnes po nich skoro nikdo neštěkne. Crytek, když už rozepisuji recenzi na remasterovanou trilogii Crysis, právě Crytek je na tom dost podobně – jen byl v minulosti ještě o parník výš.

A PAK PŘIŠEL PÁD

Nabízí se otázka, proč nad něčím takovým vůbec přemýšlet, ale upřímně, bavíme-li se o trilogii Crysis, bavíme se i o nejslavnějším období této německé společnosti, a to si zaslouží určitý historický exkurz. Osobně mě fascinuje, jak se z malé frankfurtské společnosti stal moloch takových rozměrů otevírající studia po celé Evropě, aby se za několik let musela uskromnit natolik, že bude ráda i za tu jednu kancelář kdesi v Hessensku. Možná přeháním, každopádně situace ještě několik let nazpět působila docela dramaticky, a při vydání remasterované trilogie si vlastně můžeme připít šampaňským na oslavu toho, že Crytek vůbec přežil. V tuto chvíli mi přijde zajímavější ptát se na to, co vystřelilo Crytek mezi elitu herního průmyslu, a existují dva jednoduché důvody. Oba společně přispěly k slavné éře Cryteku. Jsou jimi in-house vyvinutý herní engine, CryEngine, a pak hra, která z něj těžila nejvíce – Crysis. 

Díky tomu, že ve své době bylo Crysis technických skvostem, remastery ani příliš práce nevyžadují.

Svůj um dokázali zakládající bratři Yerliové už při tvorbě prvního Far Cry, z něhož vyrostla ještě silnější značka, než je samotné Crysis, ale až CryEngine a Crysis znamenají jejich největší úspěchy na poli videoher. Obě mají společný jakýsi technicistický základ, CryEngine coby relativně populární nástroj na tvorbu videoher, a Crysis coby technologický benchmark tehdejší doby. Ne, na rozdíl od jiných Crytek svou pověst nepostavil na brilantním storytellingu nebo geniálním hernímu designu, ale postavil ji na technologiích a na tom, čeho s nimi byli schopní dosáhnout. Tento článek si samozřejmě neklade za cíl přijít s odpovědí na postupné strádání, které po Crysis 3 následovalo, ale chtě nechtě se pomalu dostáváme k důvodům, proč už Crytek zřejmě nikdy nevystoupí zpět na vrchol. V jejich případě je totiž onen vrchol extrémně finančně nákladnou záležitostí, a vytvořit v dnešní době technický benchmark už se zkrátka nevyplatí. Moc dalších možností ale vývojáři nemají.

CO TEĎ?

A to nás právě přivádí k remasterům. Do čeho jiného byste být Crytekem investovali? Nabízí se libovolná nová IP, nabízí se pokračování již existující IP, anebo se můžete vrátit k něčemu, co již vydělalo bambiliony, lidé to mají rádi a technicky nemůžete nic ztratit. Nová IP je riskantní, a nemyslím si, že Crytek do nějakého experimentování bezhlavě pustí, a stávajících IP moc není. Vedle Crysis je to ještě Hunt - který je sice vážně skvělý, ale zdaleka veřejnost neoslovil tak, jak by Crytek potřeboval - a pak ještě jakási bizarní VR věc, v níž budete slézat vrcholy hor (a jejíž jméno jsem úspěšně vytěsnil z hlavy), nebo VR věc, která vás vezme zpátky do pravěku (chudák Ryse, pozn. editora). Teď už návrat k remasterům tak špatně nevypadá, že?

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 1319 Kč (v prodeji i jednotlivé díly separátně, každý za 639 korun)
• Česká lokalizace: Ne
• Znovuhratelnost: Probůh, je to singleplayerová záležitost, zahrajete jednou a už na to nesáhnete!
• Bude vás bavit: Pokud vás baví sci-fi a first-person střílečky, což je v těchto letech velice vzácná kombinace.
• Možná nevíte: Crytek stále dělá zábavné hry. Na Hrej.cz se například nachází recenze i na multiplayerový Hunt, a světe div se, ta hra je fakt dobrá!
• Byl jsem schopný spustit ve své době Crysis na PC? ANO!
• Obsahuje Crysis Remastered Trilogy multiplayer? Ne, a je to škoda. Multiplayer v Crysis nebyl bůhví jak sofistikovaný, ale byla to sranda. Servery ale už bohužel nefungují, a remaster možnost online ani nenabízí.

Díky tomu, že ve své době bylo Crysis technických skvostem, remastery ani příliš práce nevyžadují. První díl navíc už vyšel, před časem jsem ho recenzoval, a seznal jsem, že jde o ten nejlínější myslitelný remaster, který vás může napadnout. Kvality hry zase tolik nepozvednul, rozdíly byly patrné především v detailech, ale hra nejvíce těžila z toho, že byla technicky perfektní už v roce 2007 a autoři měli na čem stavět i po letech. To, co platilo pro rok starou recenzi, platí i v roce 2021. Nanooblek v remasterovaném prvním díle funguje jako v tom druhém, potažmo třetím, multiplayer samozřejmě chybí… V tomto smyslu moc důvodů k radosti hráči nemají. Potěšit je může jen to, že podobných her je na trhu jako šafránu. 

Ani teze, že hezčí Crysis jste jednoduše nehráli, už neplatí, protože ho můžete hrát už rok. V tomto ohledu není vážně moc o čem psát, snad až s jedinou výjimkou, a tou je ovládání. Máte-li počítač, tuhle pasáž můžete směle přeskočit, ale já si tentokrát vydupal recenzní klíč pro PlayStation 5 a chtěl jsem vidět, jak se Crysis s ovladačem v ruce hraje – a není to nic moc. Největší problém mi dělaly dvě věci, pocitově lehce opožděná odezva na specifické činnosti (například na skok), a pak takové kolíbavé míření, které prostě nepůsobí moderně. Na konzolích mám s CryEnginem, který logicky hru nadále pohání, problémy opakované, a ani Crysis nepatří mezi hry, kde by všechno fungovalo stoprocentně. Když vezmete do rukou Call of Duty, Titanfall (respektive Apex), nebo třeba Battlefield, střílení je takové lehké, intuitivní, přesto s patřičnou váhou. V případě Crysis je jeho těžkopádné ovládání rozhodně něčím, na co bychom měli upozornit. Člověk si zvykne na ledasco, takže jsem si zvyknul i já, stejně jako když jsem hrával Hunt, ale dovedně jsem si při hraní snad nikdy nepřipadal.

To, co platilo pro rok starou recenzi, platí i v roce 2021.

Jestliže se o prvním díle chcete dozvědět víc, můžete zamířit ke staršímu článku, v němž by mělo být všechno podstatné. To zajímavější ale rozhodně představuje díl druhý a díl třetí. Má to zase hned několik důvodů, z nichž tím nejvýraznějším je to, že už v základu vypadají o poznání lépe, a tak zákonitě moderněji působí i jejich remastery. A navíc na ně měl Saber Interactive o rok více času.