Recenze Shadow Tactics: Aiko's Choice, nečekaného návratu do krvavého Japonska

Do jisté míry mě Shadow Tactics udivuje dosud. Vytvořit na první dobrou prakticky bezchybnou hru, zasazenou do neprobádaného časového období a okořeněnou kvalitním příběhem, to se jen tak někomu nepovede. Že se nejednalo o výstřel z čistého nebe navíc dokázalo i loňské třetí Desperados, které mělo ještě o to těžší pozici, že „navazovalo“ (alespoň duševně) na již existující sérii, jejíž první díl patří i po letech mezi mé nejoblíbenější hry vůbec. Úkrok k westernu byl pro kdekoho překvapením – mě nevyjímaje – ale i na něm se horko těžko hledaly nějaké výraznější chyby. Pro veřejnost šlo jen o důkaz, že Mimimi si zřejmě poradí s jakoukoliv dobou a nebude jim dělat problémy střídat časová období, jak se jim právě zamane. 

Když se oprostíme od mých niterných sympatií, z byznysového hlediska je německé vývojářské studio zajímavé ještě jednou věcí. Zatímco Shadow Tactics vyšlo pod patronátem vydavatelství Daedalic, Desperados 3 už vydával o poznání větší THQ Nordic. Jelikož si obě hry vedly nad očekávání dobře, Mimimi najednou mohou bojovat hned na dvou frontách. Na jedné straně se nabízí navázat na partnerství s Daedalicem a buď pokračovat v nové IP nebo si vytvořit nějakou jinou značku těžící ze stejných kořenů, nebo prakticky totéž udělat s THQ. Asi bych si nedokázal tipnout, kterým směrem se autoři vydají a který scénář je ten pravděpodobnější. A už tuplem bych netipoval, že další krok nepovede ani jedním směrem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 499 Kč
• Základní herní doba: 6 hodin, jako vždy záleží na obtížnosti a vašich dovednostech
• Česká lokalizace: Ne
• Obtížnost: Stejná jako v základní hře, nečeká vás nic pekelného.
• Mám se do hry pouštět bez znalosti plné hry? Určitě ne, přestože je AIko's Choice standalone rozšíření a plnou hru ani nemusíte vlastnit. Mnohem lepší zážitek nabídne Blades of the Shogun, rozšíření je nutností jen pro fanoušky.
• Dostane Aiko více prostoru? Hratelnostně nijak zvlášť, přesto je logicky ústřední postavou celého rozšíření.

Namísto pokračování nebo třeba nové značky tu máme rozšíření. A kdybych snad tipoval rozšíření, nečekal bych ho pro Shadow Tactics. Je to zvláštní tah, Aiko’s Choice jsem zpočátku nechápal. Čtyři roky po vydání původní hry nás vývojáři vrací do relativně uzavřeného příběhu, a to ještě navíc doslova do něj, neboť se oněch pár nových misí odehrává před koncem hlavního příběhu. Proč? S ohledem na závěr Blades of the Shogun jsem si říkal, že možná v očích autorů nebylo zbytí. A tak pokud by chtěli nabídnout prostě více téhož, museli dodatečný obsah vtěsnat do mantinelů původní hry. Příběhově je totiž, minimálně z počátku, Aiko’s Choice naprosto nedůležitou záležitostí. Za zabití úhlavního nepřítele hlavní hry se vám do cesty připlete jedna nová osoba, z jejíchž spárů se na začátku DLC vymaníte a do konce se snažíte srovnat s ní účty. Nic víc, nic míň.

Přiznám se klidně i k tomu, že jsem příběh vůbec nechápal. Možná za to mohl čtyřletý časový rozestup, možná za to mohla moje nepozornost, ale kromě zlikvidování jednoho významného nepřítele na mapě šogunského Japonska jsem v příběhu žádné další zajímavé prvky nebo logické návaznosti nezpozoroval. První půlku nevelkého rozšíření jsem tak byl lehce roztrpčený a nerozuměl jsem, proč se do světa Shadow Tactics vůbec vracíme. Při všemožném přemítání jsem pak ale v hlavě narazil na praotce tohoto žánru, slavné Commandos, a vybavil jsem si, že i to dostalo podobný balíček misí navíc. Po prvním Behind Enemy Lines přišlo Beyond the Call of Duty, přičemž dělalo to samé jako díl první, jen nabízelo více obsahu jako dodatečnou třešničku na dortu.

Čtyři roky po vydání původní hry nás vývojáři vrací do relativně uzavřeného příběhu, a to ještě navíc doslova do něj, neboť se oněch pár nových misí odehrávají před koncem hlavního příběhu.

Svým způsobem je Aiko’s Choice stejné. Nenabízí ale lautr nic nového, kromě toho, že si užijete pár povedených misí navíc. Všechny mechanismy jsou stejné. K ruce vám bude všech pět postav, Hajato, Yuki, Mugen, Aiko a Takuma. Každý umí něco trochu jiného, každý se hodí do jiné situace, a nejlepší je, pokud všichni své dovednosti spojí a efektně i efektivně dokráčí až k samotnému cíli každé dílčí mise. Těch není mnoho – šest, plus epilog, o kterém si popovídáme separátně. Těchto šest misí se dá rozdělit do dvou skupin po třech, přičemž první skupina čítá trojici hlavních, velkých misí, které vám jednotlivě zaberou poměrně dost času. Druhá skupina obsahuje jen vedlejší jednohubky, které dokáží nabídnout mnohdy něco jiného, ale reálně je dohrajete tak do 15 až 20 minut, možná i rychleji.