Recenze multiplayeru Call of Duty: Black Ops 7, důkazu, že série se začíná točit v kruhu

Je těžké přesně pojmenovat chvíli, kdy si člověk naplno uvědomí, jak zvláštně letošní Call of Duty působí. U mě to bylo ve chvíli, kdy jsem se ocitl uprostřed bojové sekvence, která se odehrávala v doprovodu mexické hudby a obrovské mačety, kterou z nebe házíte na bosse. Ten moment sám o sobě nebyl ještě katastrofou, série Black Ops si občas hrála s vnitřními světy postav, ale tady se atmosféra, styl i základní logika tak rozpojily, že místo napětí se vám bohužel na tváři objeví zoufalý smích. Ne proto, že by hra byla zábavně „šílená“, ale protože působí neukotveně a ztraceně. Těchto zvláštních momentů je v kampani víc, některé přinejmenším vizuálně zajímavé, jiné zcela mimo tonalitu série. Ani ty lepší však nedokážou zakrýt, že letošní Black Ops je kolekcí nápadů bez jednotné představy, která ve výsledku připomíná spíše experiment než plnohodnotnou kapitolu.

i Zdroj: Activision

Sázka na jistotu

Pokud kampaň působí neukotveně a roztříštěně, multiplayer je v tomto ohledu mnohem stabilnější, i když zároveň zřetelně bojuje s vlastní minulostí. Black Ops 7 více než kdy dřív ukazuje, že série stojí na dvou velmi odlišných pilířích. Zatímco kampaň se letos prakticky vzdala identity, multiplayer drží svůj základ pevně, i když bez větší odvahy vykročit jinam. Už po pár zápasech jsem měl pocit, že hra víceméně kopíruje tempo Black Ops 6. Stejné rozhraní, podobné perk systémy, téměř identická struktura nabídek i rytmus samotných přestřelek. Je to známé prostředí, do kterého se člověk vrací bez potřeby učit se nové věci. Hratelnost je přesná, rychlá a tradičně velmi responsivní. V tomhle ohledu Treyarch stále ví, co dělá, i když už nepřekvapuje.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Česká lokalizace: Ne
• Bude vás bavit: pokud hledáte rychlou, přesnou akci a chcete režimy, které staví na pevném technickém základu série
• Nebude vás bavit: pokud očekáváte výrazné inovace, odlišné zbraně, zapamatovatelné mapy nebo zásadní posun oproti BO6

To, co mě překvapilo nejvíc, je nevýraznost zbraní. Série Call of Duty dlouhodobě staví na tom, že každá puška má svůj charakter, vlastní rytmus a specifické chování. Jenže tady jako by někdo ty hrany obrousil. Strávil jsem v multiplayeru kolem dvaceti hodin, střídal různé zbraně, kombinoval doplňky, ale ten charakteristický moment „tohle je ta moje“ nepřišel. Většina arzenálu působí jako variace téhož, jeden model střílí trochu rychleji, jiný má o něco menší zpětný ráz, ale celkově se jednotlivé zbraně slévají do nevýrazného průměru. 

 Když jsem se po pár dnech zamyslel nad tím, které prostředí mi utkvělo v hlavě, napadly mě především mapy převzaté z předchozích dílů, a to vypovídá mnohé.

Podobný problém se ukazuje i na nových mapách, které bohužel nepůsobí tak kompaktně, jak by si rychlé tempo Call of Duty zasloužilo. Některé z nich jsou nečekaně široké a rozlehlé, což zpomaluje hru a často vede k situacím, kdy běžíte dlouhou dobu naprázdno. Nejde o úplně špatné mapy, ale postrádají okamžitě zapamatovatelný charakter. Když jsem se po pár dnech zamyslel nad tím, které prostředí mi utkvělo v hlavě, napadly mě především mapy převzaté z předchozích dílů, a to vypovídá mnohé. Nové lokace nejsou vyloženě slabé, ale působí jako návrhy, které čekají na další iteraci, než je bude možné zařadit mezi silné multiplayerové mapy série.

Hopsat jako zajíc

Na druhou stranu musím uznat, že pohybový systém je jednou z nejlepších věcí na celém Black Ops 7. Wall-hopping působí jako přirozené rozšíření loňského omnimovementu. Je to rychlé, čitelné a přináší do zápasů přesně tu míru variability, která dokáže rozhýbat i jinak obyčejné souboje. Schopnost odrazit se od zdi, otevřít si cestu do okna nebo rychle zmizet ze zaměřovače soupeře je intuitivní a především zábavná, a právě tohle je jeden z mála momentů, kdy má člověk pocit, že se série opravdu posouvá dál.

Bohužel, část zápasů kazí výkonostní problémy, především na PS5. 

Bohužel, část zápasů kazí výkonostní problémy, především na PS5. Padání výkonu v rychlých přestřelkách nebo náhlé zpomalení v místech s více efekty je něco, co u Call of Duty člověk nečeká. Série byla vždy technicky stabilní, a každý drobný záškub je proto víc vidět. Není to kritická chyba, ale z hlediska celkového dojmu je to nepříjemné.

Celkově tak multiplayer působí jako nejpevnější část Black Ops 7, ale zároveň i jako část, která se nejvíce spoléhá na to, že fanoušci budou chtít pokračovat v tom, co hráli loni. Je to relativně bezpečná evoluce, která nevyčnívá, ale ani nezklame. Jenže pokud jste čekali výraznější krok vpřed nebo snahu definovat další směřování série, letošní multiplayer to bohužel nenabízí. Je spolehlivý, ale nikoli inspirativní. A hlavně mu chybí ta osobitost, která dělala minulé ročníky zajímavými i v dlouhodobé perspektivě.

i Zdroj: Activision

Zombies - nejlepší část BO7

Režim Zombies je letos bez většího přehánění tím, co mě na Black Ops 7 baví nejvíc. Už loňské BO6 Zombies nabízely solidní zážitek, ale často postrádaly výraznější atmosféru. Temnější, tíha prostředí, něco, co tvořilo identitu klasických Zombies. BO7 s úvodní mapou Ashes of the Damned tenhle prvek přináší zpět a dělá to s jasným záměrem. Mapa je vizuálně silná, ale mám pocit, že místy zbytečně velká a nedomyšlená. A do velké míry se opět hodně recykluje. 

Herně se Zombies drží toho, co nastavil loňský díl. Pokud vám BO6 Zombies seděly, najdete se tu okamžitě. Pokud vás ale už tehdy nebavily základní mechaniky, BO7 je nezmění. Postup, vylepšování, perk systém i tok hry jsou v základu stejné. Co ale stojí za pozornost, je Cursed Mode, dlouho žádaný „klasický“ režim, který odstraňuje minimapu i možnosti loadoutů. Začínáte jen s pistolí a tím, co si na mapě dokážete najít. Celkově ale platí, že letošní Zombies jsou solidní a jisté v tom, co dělají. Nepřinášejí velkou revoluci oproti minulému dílu, ale nabízejí mapu, která má osobitost, atmosféru i správné tempo, a Classic Mode, který celému režimu dodává potřebný charakter. V kontextu Black Ops 7 je to jednoznačně nejsilnější část hry.