Recenze kampaně Call of Duty: Black Ops 7, která přináší největší zklamání série

Kampaň v Black Ops 7 je zklamáním takového rozsahu, že je těžké najít v rámci série cokoliv srovnatelného. Call of Duty zažilo slabší roky i méně přesvědčivé příběhové experimenty, ale snad nikdy se nestalo, aby se jednotlivé prvky tak výrazně rozcházely v tom, co kampaň vlastně má být. Letošní díl působí dojmem, že příběhový režim vznikal bez dlouhodobější koncepce, bez jednotícího vedení a bez prostoru dotáhnout jednotlivé prvky do podoby, která by odpovídala tomu, co hráči od série očekávají. Je to kampaň, která nepůsobí jako svébytný režim, ale spíše jako vedlejší produkt jiného herního projektu. Dojem nedotaženosti je přítomný od samého začátku. Hra prakticky ihned vyžaduje trvalé online připojení, což by u kampaně s možností kooperace ještě nemuselo být zásadní problém, kdyby zároveň nabízela plnohodnotný singleplayerový komfort. Jenže Black Ops 7 nejenže neumožňuje hrát offline, ale dokonce ani neumožňuje pozastavit hru v momentě, kdy hrajete sami. Tento zdánlivý detail má obrovský dopad na celkové vnímání kampaně, protože tím mizí jeden z nejdůležitějších prvků, které dělaly singleplayer Call of Duty dostupným.

Singleplayer bez singlu

Tím, že je celé hraní pevně spjaté s online infrastrukturou a nepočítá s tím, že by si hráč chtěl sednout ke kampani jako k samostatnému zážitku, vzniká nepříjemný odstup. Místo toho, aby hra působila jako tradiční příběhový režim, připomíná spíše doplňkový co-op mód, který se tváří jako kampaň jen proto, aby splnil roky zavedené očekávání značky. Tento odstup je cítit po celou dobu hraní. Pocit pak zesiluje i struktura samotných misí. Drtivá většina kampaně se odehrává na jediné mapě jménem Avalon, která působí dojmem, že byla navržena pro úplně jiné herní účely (použití ve Warzone). Její rozlehlost působí spíše jako místní varianta battle royale prostředí nebo jako otevřená zóna pro PvE obsah než jako prostor vytvořený pro dramaticky vystavěné příběhové sekvence. Můžete běhat kudy chcete, ale hra ve skutečnosti nenabízí důvod, proč byste to dělat měli. Struktura misí je uvedena sérií úkolů, které hráče stejně vždy dovedou k jedinému spolu definovanému cíli, takže otevřenost prostoru nepřináší variabilitu, nýbrž jen prodlužuje cestu k výsledku. Po dvou, třech, čtyřech misích člověk získá nepříjemný pocit, že se to vše opakuje. Mizí pocit objevování, mizí typické Call of Duty tempo a mizí i snaha vytvářet momenty, které by hráčům utkvěly v paměti.

Zdroj: Activison

Zdroj: Activison

Zdroj: Activison

Zdroj: Activison

Zdroj: Activison

Místo kampaně Warzone

Avalon je technicky zajímavý prostor, ale herně je nevyužitý, monotónní a prostě nezábavný. Je paradoxní, že právě tato mapa tvoří jádro něčeho, co má reprezentovat kampaň Black Ops. Série byla vždy založená na silných prostředích, na kontrastech mezi lokacemi a na rychlém střídání tempa. Zde se vše odehrává v rámci jedné lokace, která se opakuje tak často, až se z ní stává symbol toho, co se nepovedlo. Vedle Avalonu existuje v kampani čtveřice misí zasazených do různých koutů světa. Tyto mise  nabízejí lepší tempo, jasnější vedení a hlavně vizuální identitu, která dokáže na chvíli probudit pocit, že série stále umí nabídnout funkční příběhovou misi. Je to patrné na designu jednotlivých prostor i na budování situací. Jenže těchto misí je zoufale málo a jejich účinek je velmi omezený. Potíž je v tom, že tato čtveřice nemůže převážit jednotvárnost Avalonu ani ovlivnit celkové tempo kampaně. Místo toho působí jako fragmenty původně ambicióznějšího projektu, který byl postupně zredukován na minimum.

• Česká lokalizace: Ne (pouze titulky, pokud vůbec; dle edice)
• Obtížnost: automaticky škálovaná, nelze tradičně nastavit
• Základní herní doba: přibližně 4 až 5 hodin
• Bude vás bavit: pokud hledáte kvalitní pocit ze střelby a chcete si vyzkoušet kampaň v kooperaci
• Nebude vás bavit: pokud očekáváte plnohodnotný singleplayer, příběhovou soudržnost a rozmanité prostřed

V této pestrosti ani nepomáhá samotný příběh. Ten působí roztříštěně, bez jasného směřování a bez jakékoliv emocionální opory. Postavy přicházejí a odcházejí bez hlubší motivace a hra se nesnaží vytvořit přirozené spojení mezi jednotlivými misemi. Cutscény jsou krátké a často působí spíše jako rychlé přechody mezi úkoly než jako důležitá součást vyprávění. Vyprávění chybí momenty, které by člověka motivovaly k dalšímu postupu, chybí napětí i gradace a celkově tak vzniká dojem, že příběhová složka existuje jen na papíře.

Střelba je povedená, ale nestačí

Z hlediska samotného pocitu ze střelby si Treyarch drží svou tradiční kvalitu. Zbraně reagují přesně, futuristické prvky nepůsobí nahodile a boj s mechanickými nepřáteli dokáže být místy dynamický. Možnost hraní ve třetí osobě navíc přidává určitou variabilitu, která je technicky dobře uchopena. Jenže kvalitní střelba je v kampani pouze jedním prvkem, a pokud kolem ní není vystavěný funkční celek, působí osamoceně a nedokáže zachránit celkový dojem.

Automatické škálování obtížnosti podle počtu hráčů je další problém. Hratelnost v sólo režimu často působí, jako by byla navržena primárně pro tým dvou či tří lidí. Útočné vlny nepřátel jsou zbytečně dlouhé, nepřátelé mají nepřiměřeně vysokou odolnost a tempo misí se kvůli tomu táhne. Nejde o výzvu, ale o únavu.

Místo napětí se vám tak bohužel na tváři objeví zoufalý smích.

Kampaň Black Ops 7 navíc působí dojmem, že se kompletně odtrhla od základů, na nichž série dlouhodobě stála, a to nejen strukturou a způsobem vedení misí, ale i samotným tónem vyprávění. Do hry se dostaly nadpřirozené prvky, které působí cizorodě a nenavazují ani na futuristickou stylizaci, ani na atmosféru předchozích dílů. Série Black Ops sice vždy pracovala s psychologickými rovinami a halucinacemi, ale to, co se objevuje zde, už nepůsobí jako stylová volba, nýbrž jako odklon od vlastních pravidel. Místo aby kampaň rozvíjela motivy, na které byli fanoušci zvyklí, působí její směřování neukotveně a bez jasné představy o tom, co má být její identitou. Místo napětí se vám tak bohužel na tváři objeví zoufalý smích.